Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2284/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 2. 1998, čj. -53, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 50.000,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 19.7.1996 do zaplacení.

Žalovaný, který má právnické vzdělání, podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, ve kterém namítá, že jsou dány dovolací důvody uvedené v až d) (dále jen „ \"), neboť mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a je tak dána přípustnost dovolání dle Konkrétně tvrdí, že soud prvního stupně jednal a vydal rozsudek bez jeho účasti přesto, že se omluvil. Dále namítá, že při odvolacím jednání dne 19.1.2000 odvolací soud vyšel pouze ze zjištění soudu prvního stupně a nevzal vůbec v úvahu předložené listinné důkazy ve věci. V dovolání žalovaný vznáší také námitku podjatosti předsedkyně senátu odvolacího soudu, když uvádí, že advokátka žalobce si s ní po vynesení rozsudku podala ruku a poděkovala jí za výrok soudu a poté setrvala ještě asi dvacet minut o samotě v jednací síní. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc „vrátil k novému projednání soudu prvního stupně\".

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání není přípustné, neboť není splněna žádná z podmínek uvedených v ustanovení Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto a žalovanému uloženo zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

V souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. bodu 17. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.

Odnětím možnosti jednat před soudem dle se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy a jestliže se takový nesprávný postup projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že dne 2.2.1998 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, nelze považovat za nesprávný a nejde tedy o vadu řízení ve smyslu ustanovení O odnětí možnosti jednat před soudem jde tehdy, jestliže účastník požádá z důležitého důvodu o odročení jednání a soud přesto projedná věc v jeho nepřítomnosti. Dovolatel však o odročení jednání nepožádal. Omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání.

Řízení nebylo postiženo ani vadou spočívající v tom, že by rozhodoval vyloučený soudce ( ), neboť dovolací soud dospěl k závěru, že předsedkyně senátu JUDr. D.M. nebyla vyloučena z projednávání dané věci. V tom směru dovolatel tvrdil, že advokátka protistrany si po vynesení rozsudku podala s předsedkyní senátu ruku, poděkovala jí za výrok soudu a „setrvala po vynesení rozsudku ve věci ještě asi dvacet minut o samotě v jednací síni\". Žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nenabídl.

Předsedkyně senátu JUDr. M. k tomu uvedla, že nemá žádný vztah k projednávané věci, s účastníky řízení přišla do styku pouze při jednání a nemá k nim žádný vztah. Zástupkyni žalobce zná řadu let, ale pouze z úředního styku, osobně s ní žádné kontakty neudržuje a nemá k ní žádný osobní přátelský vztah. Dále uvedla, že nemůže vyloučit, že jí po skončení jednání žalobce poděkoval, ale nepamatuje se na to. Zcela však vyloučila možnost, že by jí po skončení jednání JUDr. V. podala ruku a že by setrvala 20 minut po skončení jednání v jednací síni. Stejně se vyjádřili i členové senátu JUDr. Š. a JUDr. K. a rovněž JUDr. V.

K námitce podjatosti předsedkyně odvolacího senátu dovolací soud dospěl k závěru, že samotný fakt, že účastník řízení či jeho právní zástupce po vynesení rozsudku senátu či jeho předsedovi poděkoval, nezakládá pochybnost o nepodjatosti členů či předsedy senátu. Pokud jde o další tvrzení dovolatele, dovolatel je nijak nepodložil a omezil se na pouhá tvrzení, která další osoby přítomné na jednání nepotvrdily. Přitom ani případné podání ruky advokátky soudci – byť by nebylo vhodné – nelze považovat za skutečnost nasvědčující podjatosti soudce. K námitce podjatosti lze proto uzavřít, že není důvodná.

Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2.000,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 2.075,- Kč.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy I. odstavce 10. podle vyhlášky

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. května 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu

137