Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 131/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. října 1999 č. j. -30 ve znění usnesení ze dne 18. ledna 2000 č. j. -40 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 080, 40 Kč s 18% úrokem z prodlení od 21. 11. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že žalovaný u něho objednal přepravu zboží. Žalobce korespondoval s J. K., který i potvrdil převzetí faktury. Po odeslání faxové objednávky žalovaným muselo dojít mezi žalobcem a objednatelem k dalšímu jednání, protože objednávka zněla na přepravu ve dnech 25. – 26. 10. 1996 a došlo k ní až 29. – 31. 10. 1996.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. září 2000 č. j. -44 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 18 080, 40 Kč s 18% úrokem od 29. 4. 1999 do zaplacení, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dovodil, že mezi žalobcem jako odesílatelem a žalovaným jako dopravcem byla uzavřena smlouva o přepravě věci podle § 610 obchodního zákoníku, ze které žalobce plnil. Žalobci proto přísluší úplata ve smyslu § 625 obchodního zákoníku. Výše úplaty za plnění byla v objednávce uvedena na 18,- Kč za 1 km a žalobce tak i fakturoval. Náhrada za dobu nakládky, vykládky a čekání sjednána nebyla, ale částka 40,- Kč za každou započatou čtvrthodinu byla obvyklá v době uskutečnění přepravy a 168 čtvrthodin odpovídá třídenní lhůtě provedení přepravy. Žalovaný se do prodlení se splněním svého závazku dostal až dnem následujícím po doručení žaloby (29. 4. 1999). Doba plnění nebyla sjednána, a proto podle § 340 odst. 2 obchodního zákoníku platí, že dlužník je povinen plnit po výzvě věřitele. Žalobce neprokázal, že by žalovaného k plnění vyzval před podáním žaloby, přičemž žalobu lze považovat za výzvu k plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že rozsudek odvolacího soudu z důvodů uvedených v dovolání vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci *dovolací důvody podle a d) *. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „\").

Dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Tyto vady se však ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.

Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé * *. V tomto případě však není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 * *. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") přitom již v usnesení ze dne 7. ledna 1998 sp. zn. , jež bylo publikováno pod č. 62/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že při posouzení, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ustanovení , se k „příslušenství„ uplatněného nároku nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení. Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, aby se od tohoto vysloveného závěru odchýlil.

Proti měnícímu výroku odvolacího soudu tedy není z tohoto důvodu dovolání přípustné.

Ve výroku, jímž odvolací soud žalobu zčásti zamítl, není žalovaný k podání dovolání legitimován. Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání. Při posuzování subjektivní přípustnosti dovolání nelze brát v úvahu přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, zda rozhodnutím odvolacího soudu byla či nebyla způsobena účastníkovi řízení újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. V rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta žalovanému žádná újma způsobena nebyla.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) proto podle a a c) dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2001

JUDr. Zdeněk D e s ,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová