Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 531/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. Dubna 2000 pod č. j. -106 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. září 1999 pod č. j. -74, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, a to domu čp. 1183 a pozemků č. kat. 2775, 2776 a 2777 v katastrálním území Ž. obec R., zapsaných na LV č. 11 pro kat. území obce Ž.

Odvolací soud došel k závěru, že v daném případě je zcela nerozhodné, že řízení o projednání dědictví skončilo likvidací dědictví, a že stát nabyl předmětné nemovitosti na základě odmítnutí dědictví, jak to má na mysli ustanovení , takže by byla založena podmínka pro vydání věci, avšak jen v případě, kdyby bylo prokázáno, že odmítnutí dědictví bylo učiněno v tísni.

V tomto směru odvolací soud došel k závěru, že z provedeného dokazování mimo jakoukoliv pochybnost vyplývá, že dědictví po F. V., právním předchůdci žalobce, bylo předluženo. Když zůstavitel zanechal manželku a osm dětí, všichni dědici dědictví odmítli a ti z nich, kteří měli dosud nezletilé děti, učinili tak i za tyto nezletilé děti. Odmítnutí dědictví bylo za nezletilé vnuky zůstavitele, jak se dále uvádí v rozsudku odvolacího soudu s poukazem na konkrétní provedená řízení, schváleno soudem a to vždy s argumentem, že dědictví je předluženo částkou převyšující 200.000 Kč.

Odvolací soud došel k přesvědčení, že závěr soudu prvního stupně o tom, že všichni dědici po F. V. dědictví odmítli pro předluženost, je mimo jakoukoliv pochybnost. Na tomto základě soud prvního stupně správně dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat odmítnutí dědictví v tísni, jak to má na mysli důvod k restituci, uvedený pod ustanovení .písm. h) 1 Sb.

Pokuj jde o náklady řízení, vyslovil odvolací soud, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce Č. V. a vedlejší účastník na jeho straně, Č. K. Vytýkali nesprávné právní posouzení věci a navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně. Dovolatelé znovu uváděli, že jejich právní předchůdce odmítl dědictví v tísni, protože, ač disponoval dostatečnými prostředky a byl dobře situován, nemohl si v tehdejších politických poměrech dovolit dědictví, které představovalo rodinnou vilu, k níž ho vázaly vzpomínky z mládí, přijmout a vystavit se tak riziku, že bude pro svůj „buržoasní původ\" jako spisovatel persekvován.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto jsou v tomto usnesení uváděna ustanovení ve znění před novelou , provedenou již citovaným (dále jen „ ").

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a se zřetelem k tomu, že jde o účastníka řízení i osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ( , ), a že se opírá o zákonem stanovený odvolací důvod ( , písm. d) ). Dříve, než bylo přistoupeno k věcnému projednání, bylo ovšem třeba zaujmout stanovisko k tomu, zda dovolání má všechny potřebné náležitosti ( v návaznosti na ) a zda je vůbec přípustné.

Okresní soud Praha-západ, u něhož bylo dovolání podáno ( č. l. 142 spisu ) dospěl k závěru, že dovolání je třeba doplnit označením rozhodnutí, proti kterému směřuje, rozsahem, v jakém má být napadené rozhodnutí přezkoumáno a konkrétními důvody dovolání, případně označením důkazů, které by měly být k prokázání důvodů dovolání provedeny. V tomto směru proto soud prvního stupně vyzval žalobce a vedlejšího účastníka, aby dovolání ve stanovené lhůtě doplnil. Ani žalobce, ani vedlejší účastník však dovolání nedoplnili.

Dovolací soud, aniž by zlehčoval snahu soudu prvního stupně, předložit k rozhodnutí dovolání, o němž z hlediska předepsaných náležitostí nemůže vzniknout pochybnost, dospěl se zřetelem k obsahu dovolání k závěru, že dovolání směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti uzavřít dohodu na vydání nemovitostí, které jsou předmětem řízení, dále že dovoláním se napadá tento rozsudek v celém rozsahu a konečně, že námitky dovolatelů proti tomuto rozsudku se soustřeďují do právního posouzení věci, k němuž sotva lze ještě doplnit další skutkové podklady a na jejich prokázání navrhnout důkazy. Dovolací soud zde vycházel z obsahu podání, z něhož je zřejmé, čeho se dovolatel domáhá ( srov. ). O tom v dovolacím řízení pochybnost nebyla.

Pochybné však bylo, zda je dovolání přípustné.

Se zřetelem k tomu, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, obecně tedy dovolání zde přípustné podle (arg. a contrario) není. Dovolatelé ovšem ještě v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně požádali, aby v případě, že jim nebude vyhověno, bylo dovolání připuštěno ( č. .l. 101 spisu ). I když odvolací soud o této žádosti nerozhodl, má dovolací soud za to, že by dovolání bylo přípustné, pokud by ovšem rozhodnutí odvolacího soudu bylo po právní stránce zásadního významu.

Po zvážení této otázky však dovolací soud došel k závěru, že tato podmínka pro připuštění dovolání ( ) splněna není.

Právní otázky spojené s úkonem učiněným v tísni ( a v daném případě jde o podmínku stanovenou ustanovením ) byly opětovaně řešeny v judikatuře obecných soudů i Ústavního soudu České republiky. Lze připomenout například rozhodnutí uveřejněné pod č. R 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, která se zabývá výkladem tísně. Názor, který zaujal ve věci odvolací soud nijak nevybočuje z mezí již ustálené judikatury. Proto dovolací soud v daném případě nemohl rozhodnutí odvolacího sodu považovat za takové, které by buď nově řešilo dosud neřešenou právní otázku, nebo zakládalo novou judikaturu na základě nového přístupu k věci.

Nezbylo proto než pro tento nedostatek nepovažovat dovolání žalobce a vedlejšího účastníka na jeho straně za přípustné a dovolání podle a se zřetelem k ustanovení odmítnout.

Dovolatelé nebyli v řízení úspěšní a ostatním účastníkům nevznikly náklady v řízení o dovolání. Proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2001

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu