Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
19 C 9/2021
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 001, částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši
10 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 8 244, částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky
6 020, částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 8 244, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 6 020, [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 20 001, částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka za účelem koupě morového vozidla a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem
ve výši 17, 46 % p.a., a to v osmnácti měsíčních splátkách po částka. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu, a v důsledku toho dluhy založené smlouvou o úvěru dospěly dne datum jako celek. Žalovaný tak byl povinen zaplatit žalobkyni 17 400, částka na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a 377, částka
na náhradě za provizi za vymáhání této pohledávky, celkem tedy 17 777, částka. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0, 1 % denně z částky 9 423, částka od datum do datum, tj. 2 365, částka, z níž však žalobkyně žádá po žalovaném jen část ve výši 2 223, částka. Ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení, žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne datum uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky
až do výše částka jako úvěr za účelem koupě osobního motorového vozidla a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 17, 46 % p.a., a to v osmnácti měsíčních splátkách po částka splatných vždy k patnáctému dni v kalendářním měsíci.
4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši částka.
5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku, a to do datum. Tuto výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne datum, jak vyplývá z obálky zásilky, která ji obsahovala.
6. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu žalovanému odeslal týž den, jak vyplývá z poštovního podacího archu a z výpisu o sledování zásilky.
7. Žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřel dne datum se žalobkyní jako úvěrující smlouvu
o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky
až do výše částka jako účelově vázaný úvěr a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 17, 46 % p.a., a to v osmnácti měsíčních splátkách po částka. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka dne datum. V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne datum ke splnění celého dluhu založeného uzavřenou smlouvou o úvěru.
8. Z úvěrových podmínek žalobkyně, ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne datum,
z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z mandátní smlouvy ze dne datum, z dodatku číslo k mandátní smlouvě ze dne datum ani z faktury ze dne datum soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.
9. Přehled plateb pro smlouvu ze dne datum je účetním dokladem žalobkyně, který představuje jen její skutkové tvrzení.
10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.
13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel
před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu
pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel
o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
14. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel
a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící
ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné, přesné
a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).
19. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni,
že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši částka měsíčně a že jeho výdaje
na bydlení dosahují částka měsíčně a ostatní výdaje částka měsíčně, avšak žalovaný o tom nepředložil žalobkyni žádné doklady. Údaje o příjmech a pravidelných výdajích žalovaného tedy žalobkyně neprověřila na základě dokladů, které by si vyžádala od žalovaného, nýbrž je pouze porovnala s výší životního minima a částkami vycházejícími z údajů státní statistické služby, jak žalobkyně skutkově tvrdila.
20. Žalobkyně tak před uzavřením smlouvy o úvěru neověřila údaje žalovaného o jeho pravidelných výdajích a namísto toho se omezila na použití údaje o průměrných příjmech
a výdajích osob srovnatelných se žalovaným podle sdělení orgánů státní statistické služby. Nadto vycházela z neověřeného předpokladu, že žalovaný nemá žádné zvláštní výdaje, které by jeho schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr snižovaly. Přitom sama žalobkyně
o údajích sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru pochybovala a pro výdaje
na bydlení vycházela z částky částka měsíčně.
21. Z toho vyplývá, že žalobkyně nemohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného, protože opomněla ověřit skutečnou výši pravidelných příjmů i výdajů žalovaného.
Bez znalosti těchto údajů přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků k plnění sjednaných splátek, a to i kdyby žalobkyně vskutku z veřejně dostupných zdrojů zjišťovala, zda a jaké další dluhy žalovaný má, jak vyplývá ze záznamu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
22. Z těchto důvodů nelze uzavřít, že by žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Žalobkyni nutno přisvědčit potud, že právní úprava spotřebitelského úvěru je podle čl. 22 odst. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo v podmínkách plné (maximální) harmonizace. Poukazuje-li však na rozhodnutí cizozemského soudu, které nadto nepředložila, přehlíží,
že požadavek prověření údajů sdělených spotřebitelem před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru na základě dokladů vyžádaných od spotřebitele vyplývá i z výsledků rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie, na které žalobkyně v podání ze dne
datum sama poukazuje. Nejde přitom o systematickou kontrolu, avšak v projednávané věci žalobkyně nežádala po žalovaném doklady ani o základních údajích o výši pravidelných příjmů a výdajů žalovaného.
24. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
25. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.
26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
28. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
29. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
30. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
31. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující,
a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci
C číslo).
32. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
33. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
34. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
35. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum se žalobkyní jako úvěrující, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
36. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
37. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
38. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
39. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
40. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům, jež poskytla žalovanému, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že žalovaný na tuto pohledávku zaplatil žalobkyni částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, činí výše pohledávky žalobkyně
za žalovaným částka na jistině (částka – částka). Splatnost této pohledávky se pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne datum.
41. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických
a fyzických osob). Za období od datum do datum žalobkyně po žalovaném úrok z prodlení nežádala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř. ).
42. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující
částka s příslušenstvím, tj. co do 8 244, částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 6 020, částka od datum do zaplacení.
43. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody
pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.
44. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 58 %
a žalovaný v rozsahu 42 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku
na zaplacení částka, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 8 244, částka, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 % Náklady řízení přitom činí částka a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka
a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši částka (dva úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě 20 001, částka, a to převzetí
a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po částka při tarifní hodnotě 20 001, částka, a to výzva k plnění ze dne datum, jeden úkon právní služby po částka při tarifní hodnotě 20 001, částka, a to účast při jednání konaném dne datum, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po částka, jedna paušální náhrada hotových výdajů po částka, celkem tedy částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka, a dále cestovné ve výši částka při cestě vlakem obec – obec a zpět dne datum a náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po částka, tj. částka). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 16 %, tj. částka.
45. Výzvu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť neobsahuje žádný právní rozbor. Náklad na podání
ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh
na vydání elektronického platebního rozkazu).
46. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod číslo 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částka na jistině.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.