Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 505/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 131.711 Kč s příslušenstvím, jako náhradu za znehodnocení stodoly podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon o půdě\"). Jeho návrhu vyhověno nebylo, protože Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 31.10.1997, čj. -63. Odvolací soud odůvodnil svůj závěr tím, že uplatněná náhrada za znehodnocení stodoly žalobci nenáleží, protože stodola nebyla družstvem užívána podle zvláštních předpisů, ale přešla do jeho vlastnictví podle předpisů o zemědělském družstevnictví. Žalobci nepřísluší náhrada ani podle ustanovení zákona o půdě o poskytnutí náhrad ve smyslu až , neboť nejde o nemovitost, která by zcela zanikla, nebo kterou by nebylo možno vrátit. Jak bylo prokázáno, po požáru v roce 1964 došlo ke generální opravě stodoly poškozené požárem, a vrácena byla v roce 1983. Od té doby žalovaný předmětnou nemovitost neužíval, neměl ji ve svém držení, nelze jej tedy považovat za osobu povinnou. Z důvodu promlčení nároku nelze poskytnutí náhrady přiznat ani podle ustanovení o náhradě škody. Rozsudek odvolacího soudu, který, stejně jako soud prvního stupně, o věci rozhodoval jen jednou, nabyl právní moci dne 4.10.2000.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně vlastnoručně sepsaným dovoláním, které bylo podáno na poštu dne 11.1.2001, a doručeno Nejvyššímu soudu ČR dne 12.1.2001. V něm vytýká oběma soudům nesprávné právní posouzení věci, neboť má za prokázáno, že vlastníkem stodoly byl on a před ním jeho rodiče; otec žalobce byl donucen vstoupit do družstva a stodolu předal v tísni. K promlčení práva na náhradu škody došlo proto, že „v minulém režimu se vlastník nemohl soudně domáhat svých práv, neb by byl neuspěl, protože soudy nebyly nezávislé\". Žalobce navrhl zrušení obou rozsudků. Na výzvu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 23.1.2001 reagoval podáním, označeným jako „Doplnění dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně čj. z 21.8.2000 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, čj. -63 z 31.10.1997\". V tomto podání, které bylo dáno na poštu dne 8.2.2001, žalobce prostřednictvím zplnomocněného advokáta doplnil dovolání především tak, že jeho přípustnost opřel o , protože, podle jeho názoru, má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Soudu vytýká, že nesprávně posoudil přechod vlastnického práva k nemovité věci a nevypořádal se s jeho námitkami uplatněnými v odvolání ohledně skutečnosti, že stodola byla znehodnocena v době užívání družstvem, a dále s otázkou, zda vyhořelá stodola je součástí větší nemovitosti, nebo samostatnou stavbou. Namítá, že jeho nárok byl uplatněn včas a nemůže být promlčen. Pokud jde o lhůtu k podání dovolání, vyjadřuje přesvědčení, že lhůta jednoho měsíce, stanovená v „předchozí úpravě\", běží od posledního rozhodnutí soudu, a to bylo rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti, jež mu bylo doručeno dne 18.12.2000. Nadto v rozsudku odvolacího soudu chybělo poučení o dovolání, a tak má žalobce za to, že lze analogicky použít ustanovení novelizovaného , a podat dovolání ve lhůtě čtyř měsíců, což bylo splněno. Navrhuje zrušení rozsudků soudu odvolacího i soudu prvního stupně a jejich vrácení krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání žalobce vyjádřil stručným podáním ze dne 26.2.2001. V něm konstatuje, že žalobce v dovolání ani jeho dodatku neuvádí zákonný důvod jeho přípustnosti. Dodává, že dovolání není přípustné, protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně; není dán ani žádný přípustný důvod podle Žalovaný současně namítá, že dovolání bylo podáno opožděně, protože napadený rozsudek byl vydán a doručen v roce 2000, tedy před účinností novely , o kterou se žalobce opírá. Navrhuje zamítnutí dovolání.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\"). Nelze proto ani na náležitosti rozsudku odvolacího soudu, spočívající v poučovací povinnosti o možnosti opravného prostředku, aplikovat ustanovení ve znění platném od 1.1.2001.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, právní moci dne 4.10.2000. Lhůta k podání dovolání skončila dne 6.11.2000, protože poslední den lhůty připadl na sobotu, a prvním pracovním dnem pak bylo pondělí 6.11.2000 ( ). Dovolání bylo dáno k poštovní přepravě dne 11.1.2001 a došlo soudu dne 12.1.2001, tedy po více než dvou měsících od uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení věta první prominout; dovolací soud rovněž neshledal, že by odvolací soud nepoučil účastníky o možnosti podat odvolání proti svému rozsudku, jak mu ukládá ustanovení ve spojitosti s ustanovením ve znění platném do 31.12.2000. Dovolání proto muselo být odmítnuto jako opožděné podle ustanovení , a .

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , a věta první (per analogiam) ; žalobce, který opožděným podáním zavinil jeho odmítnutí byl by povinen k náhradě nákladů žalovanému, tomu však v souvislosti s dovolacím řízením prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu