Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1961/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání povinné se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 20.9.1999, č.j. -8, nařídil podle „výkazu nedoplatků OSSZ v Mělníku, Tyršova 106 ze dne 19.10.1998, č.j. 3372/98 a ze dne 27.10.1997, č.j. 5300/97\" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 4.330.807,- Kč „včetně penále\" výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva „k nemovitosti parc. č. 1216, 1214, 1392 v katastrálním území 03 L. zapsaných na listu vlastnictví č. 1331 pro obec K. n. V., katastrální území 03 L. u Katastrálního úřadu v M.\". Protože oprávněná prokázala výpisem z katastru nemovitostí, že povinná je vlastníkem uvedených nemovitostí a navrhovaný způsob výkonu nebyl shledán nevhodným ( ), dospěl soud prvního stupně k závěru, že jsou splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí tímto způsobem.

K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24.11.1999, č.j. -15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že výkazy nedoplatků ze dne 27.10.1997, č.j. 5300/97, a ze dne 19.10.1998, č.j. 3372/98, nabyly právní moci jejich doručením povinné ve dnech 10.11.1997 a 20.10.1998, že povinná v té době vlastnila pozemky, na něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, že tomuto právu předcházelo zástavní právo Finančního úřadu v K. n. V. a že předmětné pozemky jsou zastavěnými plochami, na nichž má povinná své stavby, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zřízení soudcovského zástavního práva a že tento způsob výkonu nebrání povinné provozovat podnikatelskou činnost. K tvrzení povinné v odvolání, že „do tří dnů týdnů zdůvodní, proč považuje zřízení soudcovského zástavního práva za nepřípustné\", uvedl, že „tak dosud neučinila\".

V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu povinná namítá, že řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení , neboť postupem soudů obou stupňů jí bylo „znemožněno řádné uplatnění zásadního dovolacího argumentu\", čímž jí byla fakticky odňata možnost jednat před soudem. Konkrétně vytýká soudu prvního stupně, že nepostoupil odvolacímu soudu její písemné podání ze dne 8.11.1999 nazvané „doplnění odvolání\", které mu bylo doručeno dne 18.11.1999, a odvolacímu soudu, že ji „ za současného stanovení soudcovské lhůty nevyzval k doplnění odvolání o skutečnosti avizované v odvolání s upozorněním, že pokud tak neučiní v soudem stanovené lhůtě, bude rozhodováno bez ohledu na tento avizovaný argument\". Povinná je přesvědčena, že doplněním odvolání ze dne 8.11.1999 a výpisem z katastru nemovitostí doložila, že s účinností ode dne 24.9.1999 je vlastníkem nemovitostí, ke kterým bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, obchodní společnost „K. R., s.r.o.\", a že výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na těchto nemovitostem nařízený proti ní je nepřípustný; právě nepřípustnost tohoto způsobu výkonu rozhodnutí v odvolání „avizovala\" s tím, že své tvrzení doloží do tří týdnů. Odvolací soud však ve svém rozhodnutí skutečnosti uvedené v „doplnění odvolání a ve výpisu z katastru nemovitostí\" nevzal na vědomí a nevypořádal se s nimi. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu („případně i usnesení soudu prvního stupně\") zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „ \" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu I. stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu

prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ) .

V posuzovaném případě povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

31

Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinila. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené usnesení nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) až f) posledně citovaného ustanovení.

Protože podle ustanovení a dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení Pro vady řízení vyjmenované v ustanovení je dovolání přípustné proti každému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné důvody zmatečnosti dle citovaného ustanovení tvrzeny nebyly a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti [a současně důvodnosti - srov. ] dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení , na kterou poukazuje dovolatelka.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.

Ačkoliv povinná v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že v prvé řadě nesouhlasí s právním posouzením věci. Podstatou jejích námitek je mimo jiné totiž to, že nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud (i soud prvního stupně) po právní stránce vypořádal ve svém rozhodnutí s otázkou splnění jednoho z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, spočívajícího v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného ( ). Skutečnost, že povinná nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který našel výraz v jeho rozhodnutí, a sama považuje tento závěr za nesprávný, neznamená, že by jí postupem soudu byla v průběhu řízení o projednávané věci odňata možnost jednat před soudem. Případné pochybení soudu v právním posouzení věci (v daném případě jednoho z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech podle ustanovení ) by bylo možno vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení K nesprávnému právnímu posouzení věci [ ] by však mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné.

Dovolatelka dále spatřuje vadu podle ustanovení v tom, že soud prvního stupně nepředložil její doplnění odvolání ze dne 8.11.1999, doručené soudu prvního stupně dne 18.11.1999, odvolacímu soudu, a dále v tom, že ji odvolací soud před rozhodnutím ve věci nevyzval k doplnění skutečností „avizovaných v odvolání s upozorněním, že pokud tak neučiní v soudem stanovené lhůtě, bude rozhodováno bez ohledu na tento avizovaný argument\".

Jak vyplývá z obsahu spisu, písemné podání povinné ze dne 8.11.1999, nazvané „doplnění odvolání povinného proti usnesení OS v Mělníku z 20.9.1999 č.j. ", bylo soudu prvního stupně, kterému bylo adresováno, doručeno dne 18.11.1999. Stalo se tak až po uplynutí povinnou oznámené třítýdenní lhůty, v níž - jak uvedla - „doloží a řádně zdůvodní\" nepřípustnost nařízeného výkonu rozhodnutí, která skončila dnem 5.11.1999, a to poté, co již byl spis s odvoláním předložen odvolacímu soudu; k předložení spisu odvolacímu soudu došlo dne 27.10.1999. Doplnění odvolání povinné ze dne 8.11.1999 se tehdy nestalo součástí spisu a soud prvního stupně je ani dodatečně nepostoupil odvolacímu soudu, takže odvolací soud usnesením ze dne 24.11.1999 o odvolání povinné rozhodl, vycházeje z původního odvolání povinné ze dne 14.10.1999. O tom, že písemné podání povinné ze dne 8.11.1999 nebylo soudem prvního stupně postoupeno odvolacímu soudu svědčí i část obsahu odůvodnění usnesení odvolacího soudu („povinná uvedla ve svém včas podaném odvolání proti tomuto usnesení, že do tří dnů týdnů zdůvodní, proč považuje zřízení soudcovského zástavního práva za nepřípustné, ale dosud tak dosud neučinila\").

Postup soudu prvního stupně, spočívající v nepředložení písemného podání povinné ze dne 8.11.1999, přestože šlo o doplnění odvolání ze dne 14.10.1999, odvolacímu soudu, není postupem, jímž by účastníku byla odňata možnost jednat před soudem. Představuje však jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení K existenci takové jiné vady řízení však může dovolací přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Ani skutečnost, že odvolací soud před rozhodnutím nevyzval povinnou k doplnění jejího odvolání ze dne 14.10.1999 vadu řízení ve smyslu ustanovení nepředstavuje.

Podle ustanovení v odvolání má být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.

Podle ustanovení , které platí i pro odvolací řízení (srov. ) předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že povinnost soudu vyzvat účastníka, který učinil nesprávné nebo neúplné podání, nastává tehdy, jestliže pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Závěr o tom, zda neúplnost nebo nesprávnost podání brání pokračování v řízení, závisí na okolnostech konkrétního případu.

V projednávané věci je pro posouzení správnosti postupu odvolacího soudu podstatné, zda původní odvolání povinné ze dne 14.10.1999 mělo vady, k jejichž odstranění odvolací soud (sám nebo správně prostřednictvím soudu prvního stupně - srov. ustanovení větu první ) byl povinen podle ustanovení povinnou jako odvolatelku vyzvat, zda tedy mělo takové vady, které by bránily pokračování v odvolacím řízení.

32

Z obsahu spisu vyplývá, že povinná podala proti usnesení soudu prvního stupně odvolání, datované dnem 14.10.1999, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 15.10.1999, a v němž byla řádně a úplně označena věc, jíž se odvolání týká (identifikací soudu, který usnesení vydal, datem jeho vydání a uvedením čísla jednacího). Z obsahu odvolání se rovněž podává, že povinná vymezila po stránce kvantitativní meze, v nichž se přezkumu usnesení domáhá (odvoláním napadla jediný výrok usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné), a uvedla též - byť s odkazem na další podání a tedy neúplně - v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení (tvrdila, že výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je v daném případě nepřípustný, což „doloží a řádně zdůvodní ve lhůtě tří týdnů\", a namítala „nesprávnost rozhodnutí z titulu nesprávně zjištěného skutkového stavu\" s odůvodněním, že její dluh je nižší o 532.476,53 Kč a že nemovitosti potřebuje ke svému podnikání). Odvolání povinné obsahuje také návrh na způsob rozhodnutí odvolacího soudu (navrhla zrušení napadeného rozhodnutí).

Protože z odvolání povinné ze dne 14.10.1999 bylo zřejmé, které rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 20.9.1999, č.j. a v jakém rozsahu napadá a čeho se domáhá, nebránila neúplnost jednoho z odvolacích důvodů (neodůvodnění a nedoložení toho, v čem odvolatelka spatřuje nepřípustnost výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinné) pokračování v odvolacím řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. , 4 ).

Vzhledem k obsahu ustanovení tedy v daném případě nešlo - jak vyplývá z výše uvedeného - o takové vady odvolání, k jejichž odstranění měl povinnou odvolací soud postupem podle ustanovení vyzvat, a pro které by nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat a o odvolání rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp.zn. , uveřejněné pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999). Postupem odvolacího soudu proto nebylo povinné znemožněno v průběhu řízení realizovat svá procesní práva.

Z uvedeného je zřejmé, že potvrzující usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení postiženo. Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení , a protože - jak výše uvedeno - dovolání podle ustanovení a není v této věci přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného ( ), soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení (t.j. v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí). Přejde-li po zahájení řízení vlastnické právo z povinného na jinou osobu, nebrání tato skutečnost sama o sobě vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na dotčenou nemovitost (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, č. sešitu 11, pod číslem 89).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první , neboť povinná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů nemá a oprávněné žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2001

JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.

předseda senátu