Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 167/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 15. září 1999 č. j. -24 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 66 966,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 23. června 1997 smlouvu o půjčce, podle které žalobce půjčil žalovanému částku 1 190 000,- Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci půjčenou částku do 30. 9. 1997, učinil tak však až dne 18. prosince 1997. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že se žalovaný ve smyslu dostal do prodlení. Žalobce se proto oprávněně domáhá zaplacení úroků z prodlení za dobu od 1. 10. 1997 do 18. 12. 1997.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2000 č. j. -37 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení , neboť podle žalovaného odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání, a důvodnost v naplnění podmínek , c) a d) Dovolatel uvedl, že v průběhu řízení prokazoval, že byl připraven půjčené peníze žalobci včas a řádně vrátit. S žalobcem bylo dojednáno i datum převzetí peněz. K jejich převzetí se dostavil právní zástupce žalobce, ovšem bez plné moci. Průkazně bylo konstatováno, že peníze byly připraveny, když se uskutečnil výběr z peněžního domu. Půjčka byla sjednána mezi společníky v. o. s. E. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že při předání peněz žalobce vrátí účetnictví firmy, což se nestalo. K vrácení peněz došlo až po několikeré urgenci právního zástupce žalobce. Prodlení tedy nastalo na straně žalobce. Došlo tudíž k naplnění ustanovení , 522 a 523 . Je možno aplikovat i ustanovení . Odvolací soud neprovedl navržený důkaz výslechem právního zástupce žalobce s odůvodněním, že tento výslech by zřejmě narážel na překážky dané , o advokacii, který upravuje povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Dovolatel s tím z důvodů uvedených v dovolání nesouhlasí a uvádí, že tímto postupem mu soudy odňaly možnost řádné obrany. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „\").

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v , jež však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo. Pokud by byla oprávněná námitka žalovaného, že soudy neopodstatněně neprovedly důkaz výslechem navrženého svědka – právního zástupce žalobce, bylo by možno tuto skutečnost případně hodnotit jako vadu řízení ve smyslu písm b) (tak tuto skutečnost v dovolání hodnotí i sám žalovaný) a nikoliv jako vadu ve smyslu

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v a v

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil, i když žalovaný je nesprávně přesvědčen o opaku.

v ustanovení svěřuje výlučně úvaze odvolacího soudu, zda přípustnost dovolání vysloví, či nikoliv. Z výslovné dikce citovaného ustanovení plyne, že připuštění dovolání právně relevantním způsobem se může stát pouze ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nemůže být založena poučením, jež odvolací soud připojil na závěr písemného vyhotovení svého rozsudku, které zní „…dovolání lze podat za podmínek ustanovení a násl. do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku …\" Tím odvolací soud neučinil nic jiného, než že upozornil na to, že dovolání proti jeho rozhodnutí je přípustné pouze za splnění zákonných předpokladů, tedy předpokladů, jež byly vyloženy výše.

Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ). V projednávané věci však žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.

Protože v projednávané věci nejsou zákonné předpoklady přípustnosti dovolání splněny, dovolací soud dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2001

JUDr. Zdeněk D e s , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová