Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1658/2000

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odevzdacíu ze dne 2.3.1953 č.j. D 42 VI 73/51-125 býv. Lidový soud civilní v Praze odevzdal pozůstalost po O. K., zemřelém dne 8. července 1939, jeho \"z testamentu bezvýminečně se přihlásivším dědicům\" V. K., R. K., L. S., K. S., B. F. a M. K., každému jednu šestinou, s tím, že podíl V. K., R. K., L. S. a B. F., kteří byli prohlášení za mrtvé, se odevzdává jejich pozůstalostem. Ke stížnosti, podané Okresním prokurátorem v P., který vstoupil do řízení, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.1.1954 č.j. -142 odevzdacíu potvrdil. Dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně \"není v rozporu ani se stavem věci ani se zákonem\", neboť z ustanovení obecného zákoníku občanského z roku 1811, \"podle něhož je daný případ posuzovat\", nevyplývá, že by zůstavitelovu pozůstalost bylo nutno odevzdat přímo dědicům zemřelých dědiců zůstavitele a nikoliv pozůstalostem těchto zemřelých dědiců, nejsou-li dosud skončena pozůstalostní řízení po těchto zemřelých dědicích.

Podáním ze dne ze dne 25.9.1994 P. N. navrhl, aby byla \"dokončena pozůstalost\" po zůstaviteli, neboť \"dědictví po něm nebylo plně projednáno\". Obvodní soud pro Prahu 3 provedením úkonů v řízení pověřil podle ustanovení notáře JUDr. Z. K.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21.10.1999 č.j. -78 uvedený návrh P. N. zamítl, řízení zastavil a rozhodl, že soudnímu komisaři se stanoví odměna ve výši 400,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 132,- Kč, kterou je povinen k jeho rukám do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatit stát. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod k dodatečnému projednání dědictví po zůstaviteli, neboť nebyl objeven žádný jeho majetek, který by nebyl projednán v původním pozůstalostním řízení. Námitku P. N., že odevzdací ze dne 2.3.1953 č.j. D 42 VI 73/51-125 nebyla řádně doručena právní nástupkyni sestry zůstavitele B. F. J. S., soud prvního stupně odmítl, neboť z obsahu spisu vyplývá, že odevzdací i usnesení odvolacího soudu tutou potvrzující byly v souladu s tehdejšími předpisy doručeny všem účastníkům řízení. Rozhodnutím v odvolacím řízení bylo řízení o projednání dědictví po zůstaviteli skončeno a \"jiných opravných prostředků dnes již není\".

K odvolání P. N. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2000 č.j. -87 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že řízení o projednání dědictví bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.1954 č.j. -142 a \"má-li odvolatel na věc jiný právní názor, nežli byl vyjádřen v rozhodnutí krajského soudu, nemůže tato okolnost nic změnit na výsledcích tohoto řízení\". Dodatečné projednání dědictví je možné jen tehdy, objeví-li se majetek, který zůstaviteli náležel ke dni úmrtí a který nebyl předmětem projednání dědictví; takový majetek však v posuzované věci nalezen nebyl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. N. dovolání. Namítá, že soudy se \"nevypořádaly\" s jeho námitkou, že dědické řízení po zůstaviteli nebylo pravomocně skončeno, neboť odevzdací ze dne 2.3.1953 nebyla řádně doručena jedné z účastnic řízení, právní nástupkyni sestry zůstavitele B. F. J. S.; poukazuje na skutečnost, že k tomuto závěru dospěl v odůvodnění svého usnesení č.j. -6 (správně -6) i Krajský soud v Praze. Dále uvádí, že \"nebylo dokončeno řízení o id. 1/6 majetku po O. K. příslušející L. S. \", a dovozuje, že \"tato skutečnost se ve svém důsledku srovnává s objevením neprojednaného majetku zůstavitele\". Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( o.s.ř) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen \"\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě ( ) věc přezkoumal ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě P. N. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení , nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení

Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v části svého usnesení obsahující poučení (nad rámec vyplývající z ustanovení ), že \"dovolání lze podat za podmínek ust. § až 241 \", šlo jen o obecné upozornění na podmínky přípustnosti dovolání, upravené , které přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení nezakládá.

Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení , a to již z toho důvodu, že dovolatel - jak vyplývá z obsahu spisu - neučinil před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.

Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla z obsahu spisu zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.

Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení , a přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání P. N. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl. Ve smyslu ustanovení věty první dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2001

JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.

předseda senátu