Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 566/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu usnesením z 5.6.2000, čj. -8, vydal k návrhu žalobce předběžné opatření, jímž bylo žalovanému uloženo, že je povinen v průběhu tohoto sporu / vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. / zamezit přístup k fotografiím žalobce, jeho jménu a příjmení, nalézajícím se ve fotoalbu založeném ve spise vedeném Policií České republiky - Okresním úřadem vyšetřování Cheb pod sp.zn. OUV 1278/20-96 a nyní ve spise vedeném Okresním soudem v Chebu sp.zn. , jakož i ke všem kopiím těchto údajů, do 3 dnů od doručení tohoto usnesení, a to na náklady žalovaného.

V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uváděl, že se žalobce dovolává ochrany osobních údajů podle , o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Zdůrazňoval, že žalobce tvrdil, že bez jeho vědomí a souhlasu byla do spisu Policie České republiky - Okresního úřadu vyšetřování Cheb / jenž je nyní součástí spisu Okresního soudu v Chebu sp.zn. jeho fotografie se jménem, příjmením a datem narození a že tato informace ohledně žalobce pocházela z evidence občanských průkazů, řidičských průkazů či cestovních pasů, přičemž provozovatelem těchto informačních systémů je Ministerstvo vnitra České republiky. Návrh na vydání předběžného opatření ukládajícího okamžité zamezení přístupu k informacím, které se týkají žalobce, souvisel nyní se spisem Okresního soudu v Chebu, sp.zn. , jenž se týká trestního řízení vedeného proti dvěma jiným obžalovaným, nikoli proti žalobci. V uvedeném spise je obsažena fotodokumentace k účelu rekognice podle fotografií; v tomto fotoalbu jsou fotografie šesti mužů a k fotografii pod č. 5 je uveden text: Ch. R., narozený 7.5.1966.

Soud prvního stupně dospěl s poukazem na ustanovení a a na ustanovení a k závěru, že tu vznikl žalobci jako oprávněné fyzické osobě nárok na zamezení přístupu k informacím, uváděným v jeho žalobě, a to už v průběhu tohoto sporu, dokud v průběhu řízení nebude stanoveno jinak ohledně sporem dotčených informací. Proto soud prvního stupně návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl.

O odvolání žalovaného státu - Ministerstva vnitra ČR proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením z 20.12.2000, sp.zn. , tak, že usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno s tím, že po právní moci bude věc postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů v P. jako orgánu příslušnému k projednání této právní věci.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, ale dospěl k závěru, že celé toto řízení trpí vadou, pro niž nelze v řízení pokračovat. Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně vydal předběžné opatření v řízení, v němž se žalobce domáhá ochrany podle , o ochraně osobních dat v informačních systémech, podle jehož ustanovení měl spory vyplývající z uplatnění práv a povinností podle tohoto zákona řešit soud. V této souvislosti však odvolací soud uváděl, že , byl s účinností od 1.6.2000 zrušen / viz tohoto zákona /. Odvolací soud poukazoval na to,že ustanovení neřeší případy zahájené za účinnosti zrušeného Použil proto odvolací soud na toto neskončené řízení právní úpravu platnou v době jeho rozhodování. Avšak podle uvedeného není již dána pravomoc soudu k řešení sporů vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle zákona o ochraně osobních údajů ; podle ustanovení pokud postižený subjekt zjistí, že došlo k porušení povinností správcem nebo zpracovatelem informací, má právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v P. se žádostí o zajištění opatření k nápravě. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v této právní věci není dána pomoc soudu ve smyslu ustanovení a 2 . Jde tu o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit; proto odvolací soud zrušil odvoláním napadené rozhodnutí jako nesprávné a řízení podle ustanovení zastavil s tím, že po právní moci bude věc postoupena příslušnému orgánu.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 18.1.2001 a dovolání ze strany žalobce proti tomuto usnesení bylo podáno dne 29.1.2001, tedy ve lhůtě stanovené v / ve znění před novelizací /.

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání poukazoval dovolatel na ustanovení / ve znění / a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel ve svém dovolání vyslovoval názor, že podával svou žalobu v době platnosti a že nabyl podle tohoto zákona práva stanovená tímto zákonem. Pokud by nový měl působit tak, že se tato nabytá práva odebírají, byla by tím založena jeho zpětná působnost, která je v zásadě nepřípustná. Podle názoru dovolatele je proto nutno vztahy vzniklé před 1.6.2000 řešit a posuzovat jen podle a podle této právní úpravy rozhodnout i v době, kdy je účinný Proto podle názoru dovolatele odvolací soud v tomto případě pochybil, když svým postupem již nabytá práva žalobci odňal, uplatněné právo odmítl řešit a věc postoupil jinému orgánu, který však již nemůže žalobcem nabytá práva respektovat.

Dovolatel ve svém dovolání vyslovoval také názor, že odvolací soud svým postupem porušil ustanovení a ; jestliže neobsahuje svými ustanoveními novelizaci ustanovení , bylo na místě, aby soud, jehož věcná i místní příslušnost v době podání žaloby žalobcem trvala, žalobou projednal. Postup, který naopak zvolil odvolací soud, znamenal, že věc byla odňata z projednávání soudem / soudcem / a byla předána k rozhodování do pravomoci úřadu / úředníka /. Tento postup odporuje ustanovení článku 38 odst. 1 y práva a svobod i ustanovení článku 4 y. Dovolatel měl za to, že tu je rozpor v právní úpravě a , takže by věc měla být předložena Ústavnímu soudu České republiky.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů / tj. zejména podle ustanovení - ve znění před novelizací /.

Přípustnost dovolání v daném případě bylo třeba posoudit nejprve podle ustanovení / ve znění před novelizací /, protože tu šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno, nikoli potvrzeno. Předmětem přezkoumání ze strany odvolacího soudu tu však bylo usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, ohledně něhož není podle ustanovení / v již citovaném znění / dovolání přípustné ani v případě změny usnesení soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu. Šlo tu sice o usnesení, jímž bylo zastaveno odvolací řízení, jak to mělo na zřeteli ustanovení / v již uvedeném znění/, ale v daném případě odvolací soud vydal usnesení, kterým zastavil nejen odvolací řízení, ale zastavil také řízení o žalobě žalobce vůbec, třebaže soud prvního stupně nerozhodoval o věci samé, ale pouze o předběžném opatření. Nebyly tu tedy podmínky pro změnu usnesení soudu prvního stupně / srov. ve znění před novelizací / o vydání předběžného opatření, proti němuž odvolání směřovalo, takže odvolací soud neprojednal věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí / srov. v již uvedeném znění/, nýbrž v širším rozsahu, třebaže tu nebyly zákonné předpoklady k tomu, že by odvolací soud nebyl vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhal přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, jak tyto předpoklady možnosti jít nad rámec rozsahu, v němž se odvolatel domáhal přezkoumání usnesení soudu první stupně, stanovilo výslovně ustanovení až d/ / ve znění před novelizací /. Musel tedy dovolací soud dospět k závěru, že tu účastníkům řízení byla v průběhu řízením nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem o věci samé a nikoli jen o vydání předběžného opatření, jak o něm rozhodl soud prvního stupně a jak proti jeho rozhodnutí bylo podáno odvolání ze strany žalovaného. Shledal proto dovolací soud v daném případě důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení .

Ve svém rozhodnutí vycházel dovolací soud z právních závěrů obsažených v právních větách rozhodnutí uveřejněných pod č. 25/1993 a pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, i z právního závěru v textu na str. 122/258 / rozhodnutí uveřejněného pod č. 37/1998 / že totiž zjištění vady podle ustanovení činilo zbytečným zabývat se důvodností dovolání podle ustanovení ve znění před novelizací a že tu postačí zjištění dovolacího důvodu podle ustanovení / v již citovaném znění.

Přistoupil proto dovolací soud ke zrušení usnesení odvolacího soudu podle ustanovení a 5 / v již uvedeném znění/.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný / , věta druhá, v již uvedeném znění /. V dalším řízení bude třeba mít na zřeteli i rozhodování o nákladech řízení o dovolání / viz k tomu ustanovení , věta druhá, v již citovaném znění/.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 17. dubna 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.

předseda senátu