Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 623/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal vyklizení „nebytových prostor v budově ve Z., ulice P. čp. 267\" (dále též jen „předmětné prostory\" nebo „prostory\"). Tvrdil, že žalovaná předmětné prostory užívá bez právního důvodu, když smlouva o jejich nájmu, uzavřená mezi účastníky dne 31. 8. 1994, je absolutně neplatná, popř. - pokud by byla platná - byla vypovězena a výpovědní lhůta již skončila.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 9. 1997, č.j. - 68 (ve znění opravného usnesení ze dne 4.12. 1997, č.j. - 79), zavázal žalovanou společnost předmětné prostory vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku a nahradit žalobci náklady řízení. Dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 31. 8. 1994, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť svým obsahem a účelem odporuje zákonu ( obč. zák.). Rozpor se zákonem pak podle názoru okresního soudu spočívá v tom, že předmětné prostory nebyly nebytovými prostory ve smyslu , o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen „ \"), neboť dům čp. 267 ve Z. na ulici P. byl v době uzavření smlouvy podle rozhodnutí stavebního úřadu stavebně určen jako ubytovna.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 1999, č.j. - 94, rozsudek okresního soudu potvrdil a zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Poté, kdy se v odůvodnění rozsudku podrobně zabýval výkladem právní úpravy nájmu a podnájmu nebytových prostor v a v zákoně č. , konstatoval, že smlouva ze dne 31. 8. 1994 je neplatná pro rozpor se zákonem ( obč. zák.) již proto, že podle shodných tvrzení účastníků nebyl k jejímu uzavření dán předchozí souhlas orgánu obce ve smyslu a 4 Vycházeje z těchto závěrů rozhodl tedy o odvolání žalované podle

Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém - co do jeho přípustnosti - uvedla, že „odvolací soud měl vyslovit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu\". Namítala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (odkázala zde na ), a podrobně polemizovala s právními závěry, o které odvolací soud své rozhodnutí opřel. Navrhla, aby byla odložena vykonatelnost rozsudku, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Zlíně.

Žalobce v dovolacím vyjádření navrhl, aby bylo dovolání žalované odmítnuto, neboť je podle jeho názoru nepřípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „ \").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), kterému byl spis předložen dne 2. 4. 2001 (poté, kdy byl pravomocně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, podaný žalovanou), shledal, že dovolání podala včas osoba k tomu oprávněná ( ) za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení ( a 2 ), má formální i obsahové znaky uvedené v a označuje způsobilý dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (i když chybně odkazuje na , tedy na znění platné do 31. 12. 1995).

Dovolací soud se především zabýval přípustností dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V souzené věci nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle , protože oba soudy (okresní i krajský) došly ke shodnému závěru, že smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená mezi účastníky dne 31. 8. 1994, je neplatná, a oba soudy shledaly tvrzení žalobce, že žalovaná předmětné prostory užívá bez právního důvodu, opodstatněným. Napadené rozhodnutí krajského soudu je tedy rozsudkem, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, neboť odvolací soud ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil konkrétní právní vztah účastníků (stanovil jejich práva a povinnosti) shodně, a nikoli diformně.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné především podle , tedy v případě, byl-li odvolacím soudem potvrzen rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který toto dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však z citovaného procesního ustanovení přípustnost dovolání žalované dovodit nelze, neboť potvrzený rozsudek Okresního soudu ve Zlíně byl jeho prvým rozhodnutím ve věci.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je rovněž přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí tuto přípustnost vyslovil, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu ( ). Tyto předpoklady rovněž nejsou naplněny, protože ve výrokové části potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Brně, jak je patrno z protokolu o odvolacím jednání i z písemného vyhotovení rozsudku, přípustnost dovolání vyslovena nebyla a nezakládá ji ani přesvědčení dovolatelky, že odvolací soud ji - vzhledem k významu rozhodnutí - vyslovit měl. Žalovaná ostatně nevyužila možnosti rozhodnutí odvolacího soudu podrobit dovolacímu přezkumu, když vůbec neučinila návrh, aby odvolací soud přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vyslovil; tato procesní nečinnost způsobila, že nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání podle

Za popsané situace by bylo dovolání přípustné již jen za předpokladu, že řízení trpělo některou vad působících zmatečnost, uvedených v až g/ ; k takovým vadám (jejichž existence současně činí dovolání důvodným podle ) dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ). Dovolatelka však zmatečnost řízení netvrdí a z obsahu spisu se zmatečnostní vady nepodávají.

Nejvyšší soud tak uzavírá, že přípustnost dovolání žalované nelze dovodit ze žádného ustanovení ; dovolání proto musel podle a odmítnout, aniž se mohl zabývat přezkumem správnosti napadeného rozsudku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

Žalovaná nese procesní zavinění na tom, že její dovolání bylo odmítnuto, a je proto podle , a věty prvé (per analogiam) povinna nahradit žalobci částku 575,- Kč, vynaloženou na odměnu za zastupování advokátem (500,- Kč za sepis dovolacího vyjádření podle , , , ve znění vyhl. č. , 75,- Kč za paušální náhradu hotových výloh advokáta podle a 3 citované vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. dubna 2001

JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.

předsedkyně senátu