Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2007/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2000, č.j. -186, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. září 1996, č.j. -125, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2000, č.j. -186, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. září 1996, č.j. -125, tak, že žalobu, jíž se žalobci domáhali uzavření dohody „o vydání ideální poloviny domu čp. 812 s ideální polovinou stavební parcely č. 890 a ideální polovinu zahrady č. 891 zapsaných na LV č. 822 pro katastrální území R.\", zamítl; ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit státu náklady vynaložené na znalečné rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Odvolací soud uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ve spojení s , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „\"), neboť - po uložení trestu propadnutí majetku (tedy i ideální poloviny sporných nemovitostí) - byli rehabilitováni podle ; žalované shledal - jsa vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 1999, č.j. k vydání požadovaných podílů povinnými, když je nabyli v rozporu s tehdy platnou ( ). Protože žalobci uplatnili právo řádně a včas a restituci nebrání ani žádná zákonná překážka, je nárok na vydání podílu nemovitostí dán. Poté, co opakoval důkazu (dopisem žalobce ze dne 1. března 1980 adresovaným žalované), si odvolací soud osvojil zjištění, že žalobci - ve snaze zajistit M. V. soužití s osobami jí alespoň blízkými - iniciovali nejdříve převod šestinového podílu domu a pozemků na žalované za účelem přípravy výchozí pozice pro odkoupení státu propadlého podílu nemovitostí a že žalovaní, postupujíce v souladu s výslovným přáním a přesnými instrukcemi žalobců, vrátili družstvu družstevní byt. Výkon práva (nároku na uzavření dohody o vydání podílu věcí) shledal - na podkladě výše uvedeného skutku - v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.\").

Rozsudek odvolacího soudu napadli (ve výroku o věci samé) žalobci (zastoupeni advokátem) včasným dovoláním, opírajíce jeho důvodnost o ustanovení , c/ a d/ Naplnění prvního z dovolacích důvodů, tedy existenci vady způsobující nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřují v porušení zásady dvouinstančnosti soudního řízení. Odvolací soud vycházel při právním posouzení věci (tj. z pohledu obč. zák.) z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, který skutečnosti rozhodné pro posouzení rozporu mezi výkonem práva žalobců a dobrými mravy nezjišťoval; důsledkem takového procesního postupu byla nemožnost přezkoumat skutková zjištění na základě řádného opravného prostředku ve sporu neúspěšných účastníků. Tím, že neuvěřil výpovědi žalobců, svědkyně M. V. a nepřihlédl k dalším okolnostem týkajícím se sepsání dopisu ze dne 1. března 1980, vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Závěrem pak žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci) obvinili odvolací soud z toho, že „nesprávně vyložil zák. č. 119/90 Sb. a ust. , a \" (ač tento existenci nároku na vydání podílu věcí nezpochybnil) a že nesprávně aplikoval na daný případ „výjimečné\" ustanovení obč. zák. Ze všech uvedených důvodů dovolatelé navrhli rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. dubna 2000, Nejvyšší soud je projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelou provedenou , tj. do 31. prosince 2000.

Dovolání je ve smyslu přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v (tzv. zmatečnostem) a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili ( ). Zmatečnostní vady nebyly dovoláním namítány a nevyplývají ani z obsahu spisu; z něho je však patrno, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Jinou vadou řízení je i to, že odvolací soud rozhodl o věci v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení ; podle tohoto ustanovení není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To má umožnit odvolacímu soudu, aby na základě doplněného dokazování (srov. ) mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které bude odlišné od skutkového zjištění, jež učinil soud prvního stupně. Přitom však musí dbát zásady, že nemá soud prvního stupně nahrazovat a zbavovat účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů. Proto tam, kde je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť tento soud nerespektoval principy uvedené v ustanovení a , nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování, popřípadě jeho doplňování v odvolacím řízení, ale nezbývá, než takové rozhodnutí v intencích ustanovení zrušit (shodně srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 1, ročník 1993, pod číslem 19, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. ).

Soud prvního stupně žalobě vyhověl, čímž dal najevo, že - oproti námitce žalovaných - výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy neshledal (§ 3 odst. 1 obč. zák.). I když v řízení (mimo jiné) vyslýchal účastníky, svědkyni M. V. a četl obsah dopisu žalobce ze dne 1. března 1980 a sdělení Stavebního bytového družstva T. ze dne 14. května 1991, nepostupoval v písemném vyhotovení rozsudku - ve vztahu k obraně žalovaných poukazem na ustanovení obč. zák. - ve shodě s ustanovením , podle něhož v jeho odůvodnění uvede podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále , ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Co do skutečností, rozhodných pro posouzení souladu uplatněného nároku s dobrými mravy, soud prvního stupně žádné skutkové zjištění neformuloval (tzv. souhrnné zjištění /viz. odstavec začínající slovy : Provedeným řízením bylo prokázáno, že ... „/ se týká výlučně skutečností rozhodných pro posouzení opodstatněnosti nároku z pohledu ).

Odvolací soud proto pochybil, když namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně podle zrušil, po opakování důkazu dopisem ze dne 1. března 1980, skutkový stav rozhodný pro posouzení souladnosti uplatněného (existujícího) nároku s dobrými mravy - v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně regulérním způsobem nevyjádřený - „převzal\" a přistoupil k věcné změně rozhodnutí, odkazuje na ustanovení

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovoláním napadený rozsudek zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně (jeho nepřezkoumatelnost v části týkající se posouzení nároku z pohledu obč. zák. neumožňuje jiné než kasační rozhodnutí), zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, 2 a 5 ).

Nesprávnost postupu, kterým odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na nichž vybudoval právní posouzení věci (závěr o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy), znemožňuje odvolacímu soudu zabývat se věcnými námitkami uplatněnými v dovolání.

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. dubna 2001

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu