Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2644/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 23.11.1998, čj. -60, ve znění opravného usnesení ze dne 3.12.1999, čj. -78, ve výroku ve věci samé, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 139.553,50 Kč spolu s 19% úrokem z prodlení od 1.10.1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 33.659,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaná zastoupená advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jí byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, a je tedy dán dovolací důvod dle Konkrétně dovolatelka namítá, že odvolací soud nereagoval na její omluvu z neúčasti na jednání konaném dne 25.4.2000 z důvodu nemoci a na žádost o odročení tohoto jednání a ve věci jednal a rozhodl. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že považuje dovolání za nepřípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „ \")

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelka poukazuje na existenci vady dle Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává. O tuto vadu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.

Postup odvolacího soudu, který oznámil právnímu zástupci dovolatelky datum jednání před odvolacím soudem nařízeného na 25.4.2000 již dne 4.4.2000 a oznámil mu telefonicky dne 20. 4. 2000 i to, že neakceptuje jeho neodůvodněnou omluvu z tohoto jednání spojenou se žádostí o odročení ze dne 19.4.2000, je v souladu s ustanovením a stejně tak i s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12.2.1997, sp. zn. , (publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek č. 7, pod číslem 16), z něhož vyplývá, že o porušení práva na spravedlivý proces jde jen v tom případě, že soud věc projedná a vydá konečné rozhodnutí ve věci za situace, kdy mu byla řádně a včas doručena omluva účastníka řízení i jeho zástupce s uvedením důvodu omluvy spolu se žádostí o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že v žádosti o odročení není uveden žádný důvod, který by bránil právnímu zástupci dovolatelky se jednání zúčastnit, a dovolatelka, která důvod neúčasti uvedla, netvrdila, že hodlá při jednání před odvolacím soudem činit nějaké přednesy či předkládat návrhy a zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla jako účastnice slyšena již před soudem prvního stupně a odvolací soud při jednání dne 25. 4. 2000 neprováděl žádné dokazování, nelze v tom, že odvolací soud nevyhověl žádosti o odročení a jednal v její nepřítomnosti, spatřovat postup, kterým by byla účastnici řízení odňata možnost jednat před soudem.

Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam). Jelikož dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 5.875,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 5.950,- Kč (vše dle -8 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy první bodu 10 podle vyhlášky

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. dubna 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v.r.

131

předsedkyně senátu

Za právnost vyhotovení: Naděžda Solařová