Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
6A8AF167AEE008DDC1257A4E00693BB9.html
HTML · 12.76 KB
No categories available
29 Cdo 2644/2000
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 23.11.1998, čj. 21 C 218/97 -60, ve znění opravného usnesení ze dne 3.12.1999, čj. 21 C 218/97 -78, ve výroku ve věci samé, kterým soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 139.553,50 Kč spolu s 19% úrokem z prodlení od 1.10.1996 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 33.659,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalovaná zastoupená advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jí byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, a je tedy dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Konkrétně dovolatelka namítá, že odvolací soud nereagoval na její omluvu z neúčasti na jednání konaném dne 25.4.2000 z důvodu nemoci a na žádost o odročení tohoto jednání a ve věci jednal a rozhodl. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že považuje dovolání za nepřípustné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř. \")
Dovolání není přípustné.
Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka poukazuje na existenci vady dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. o. s. ř. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O tuto vadu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.
Postup odvolacího soudu, který oznámil právnímu zástupci dovolatelky datum jednání před odvolacím soudem nařízeného na 25.4.2000 již dne 4.4.2000 a oznámil mu telefonicky dne 20. 4. 2000 i to, že neakceptuje jeho neodůvodněnou omluvu z tohoto jednání spojenou se žádostí o odročení ze dne 19.4.2000, je v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a stejně tak i s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12.2.1997, sp. zn. IV. ÚS 81/96 , (publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek č. 7, pod číslem 16), z něhož vyplývá, že o porušení práva na spravedlivý proces jde jen v tom případě, že soud věc projedná a vydá konečné rozhodnutí ve věci za situace, kdy mu byla řádně a včas doručena omluva účastníka řízení i jeho zástupce s uvedením důvodu omluvy spolu se žádostí o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že v žádosti o odročení není uveden žádný důvod, který by bránil právnímu zástupci dovolatelky se jednání zúčastnit, a dovolatelka, která důvod neúčasti uvedla, netvrdila, že hodlá při jednání před odvolacím soudem činit nějaké přednesy či předkládat návrhy a zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla jako účastnice slyšena již před soudem prvního stupně a odvolací soud při jednání dne 25. 4. 2000 neprováděl žádné dokazování, nelze v tom, že odvolací soud nevyhověl žádosti o odročení a jednal v její nepřítomnosti, spatřovat postup, kterým by byla účastnici řízení odňata možnost jednat před soudem.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 , 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 5.875,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 5.950,- Kč (vše dle § 6 -8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy první bodu 10 zákona č. 30/2000 Sb. podle vyhlášky 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. dubna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v.r.
131
předsedkyně senátu
Za právnost vyhotovení: Naděžda Solařová