Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 19/2021-18

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 6 990 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 32 % nákladů řízení, tedy částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 32 % nákladů řízení, tedy částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Podle , , v účinném znění (dále jen„ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ve výši částka sestávající z jistiny ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka, které se žalovaný zavázal splácet částkou částka týdně. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně, a proto žalobkyně celkovou uhrazenou částku částka vydělila týdenní splátkou ve výši částka a vypočetla tak okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky. Splatnost pohledávky tak nastala datum a prodlení žalovaného dne datum.

3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka s tím, že žalovaný měl celkově vrátit částku částka, kdy rozdíl představoval úrok ve výši částka, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách ve výši částka. První splátka měla být uhrazena do datum, každá další do sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Písemná smlouva je řádně podepsána, žalovaný obdržel prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobkyně rovněž ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil pouze platby v celkové výši částka, jak vyplývá z dokumentu„ informace o smlouvě“. Dle smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru byly jednotlivé platby započteny nejprve na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, poté na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a poté na jistinu a úrok. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, kterou žalovanému odeslala téhož dne. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách obec národní banky soud zjistil, že v únoru 2018 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,74 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,54 %.

4. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

7. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Mezi účastníky byla podle o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši částka. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle , neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě.

11. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek.

12. Co se týče inkasního poplatku, strany si jej sjednaly ve výši částka, přičemž jednotlivé splátky dle smlouvy měly být hrazeny v místě bydliště dlužníka. Na jednu splátku tak připadá částka, pročež lze mít za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s prováděním hotovostních splátek (doprava, odpovědná osoba). Tato služba byla navíc žalovaným vyžádána a nejednalo se o mandatorní poplatek. Na základě těchto skutečností nemá soud za to, že by inkasní poplatek byl ujednáním odporujícím dobrým mravům. V souladu se smluvním ujednáním pak soud platby žalovaného započetl nejprve na tento poplatek, pročež žalovaný na tomto poplatku již nedluží ničeho.

13. Naopak co se týče úroku a administrativního poplatku za zpracování a doručení úvěru, soud obě tyto dohodnuté platby právně kvalifikoval jako úrok, tj. jak úrok ve výši částka, tak i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši částka, když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Dohodnutý smluvní úrok včetně administrativního poplatku ve výši částka (částka + částka) na 60 týdnů tak představuje úrok ve výši 47,66 % ročně, pročež ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba několikanásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (únor 2018) činila podle statistiky obec národní banky 8,54 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 5. 2012). spočívá – dle o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. ). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu o. z. (žalovaný byl s výší úroků seznámen v předsmluvním formuláři i ve smlouvě samotné), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,54 % p. a., tedy UK 4 s přihlédnutím k  o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. ). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazbě pochybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy o úvěru přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

14. S ohledem na znění § 2395 o. z. je však nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § číslo nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2018, činila 8,54 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalovanému byla datum poskytnuta částka částka, která byla úročena sazbou 8,54 % ročně. Vlivem postupných úhrad žalovaného v celkové výši částka (rozdíl mezi celkovou uhrazenou částkou ve výši částka a částkou částka, která byla započtena na inkasní poplatek) tak zůstal žalovaný dlužen na jistině částku částka a částku částka na úroku. Žalobkyni náleží právo na zaplacení jistiny i úroku z úvěru, tedy na zaplacení částky částka. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději datum, přičemž pokud tak neučinil, svědčí žalobkyni také právo na zákonný úrok z prodlení z jistiny od datum do zaplacení.

15. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky částka a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka za dobu od datum do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

16. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, podle , jí tak vůči žalovanému náleží právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části těch nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky částka (částka + ÚZP částka) a částky odpovídající celému předmětu řízení částka (částka + ÚZP částka) vyjádřeným v procentuální výši 66 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka a paušální náhrada za 2 úkony à částka určené podle (výzva k plnění, písemné podání žaloby). Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka, z čehož 32 % činí částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit (výrok III.).

17. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s  uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.