Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 49/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 7 Ntv 2/01, bylo podle § 71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných J. M., M. K. a D. K. do 24. 9. 2001 s tím, že důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u všech tří obžalovaných nadále trvají.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. K. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Poukázal v ní především na průtahy, k nimž v řízení došlo, a to zejména v řízení před soudem po zrušení původního rozsudku v odvolacím řízení. Dále namítl, že k pochybení došlo i při zjištění důvodů vazby, neboť podle jeho přesvědčení nehrozí obava, že by se vyhýbal trestnímu stíhání či pokračoval v trestné činnosti, když je i v jeho zájmu, aby trestní stíhání v dané věci bylo co nejdříve pravomocně ukončeno. Z obsahu a smyslu podané stížnosti je zřejmé, že obžalovaný nepovažuje napadené usnesení, jímž byla prodloužena jeho vazba, za správné a domáhá se jeho zrušení.

Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení týkající se jeho osoby i správnost řízení předcházející přezkoumávané části usnesení a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Obžalovaný M. K. je stíhán pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit ve spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) se spoluobžalovanými J. M., P. M. a D. K. Obžaloba byla podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 7. 12. 1999. Krajský soud poté, co se seznámil se spisy, rozhodl v předmětné věci o konání hlavního líčení. Rozsudkem ze dne 2. 6. 2000, č. j. -792, obžalovaného uznal vinným shora uvedenými trestnými činy a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně rozhodl o vině a trestu u ostatních obžalovaných. Tento rozsudek byl následně v odvolacím řízení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Spis byl krajskému soudu vrácen dne 23. 11. 2000, přičemž další hlavní líčení bylo ve věci nařízeno dne 22. 2. 2001 na 25. 5. 2001.

O vzetí obžalovaného M. K. do vazby s účinností od jeho zadržení dne 24. 3. 1999 rozhodl soudce (soudkyně) Okresního soudu v České Lípě usnesením ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. , z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1, písm. a), b), c) tr. ř. Zákonná dvouletá vazební lhůta (§ 71 odst. 3 věta první tr. ř.) tedy uplynula dnem 24. 3. 2001. Návrh na prodloužení této vazby o šest měsíců podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Předmětný návrh odůvodnil vývojem řízení a jeho současným stavem, jenž neumožňoval, aby řízení bylo pravomocně skončeno v zákonné lhůtě trvání vazby.

Podle zjištění Nejvyššího soudu učinil Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení správný závěr, že důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u obžalovaného M. K. trvají i v nynější době. Je třeba poznamenat, že ohrožení obžalovaného vysokým trestem nevyplývá jen z příslušné zákonné sazby, ale v projednávané věci má i konkrétní podobu spočívající v tom, že obžalovanému byl soudem prvního stupně již uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, byť rozsudkem, který byl později zrušen. Uvedená okolnost ve spojení se skutečnostmi konstatovanými v napadeném usnesení nepochybně zesiluje obavu, že by si obžalovaný v případě propuštění z vazby počínal způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. uprchl anebo se skrýval, aby se hrozícímu trestu vyhnul. Povaha pokračující stíhané trestné činnosti a z ní vyplývající charakteristika osoby obžalovaného, který si měl přinejmenším částečně inkriminovaným jednáním opatřovat zdroj příjmů, zakládá též důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Naproti tomu vrchní soud správně omezil důvody vazby obžalovaného o důvody tzv. koluzní vazby uvedené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť ve fázi řízení po zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem již nelze dovodit existenci konkrétních skutečností, o které by bylo možno opřít závěr, že obžalovaný v rámci doplňování dokazování bude působit na dosud nevyslechnuté svědky, popř. jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.

S napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze se lze ztotožnit i v tom, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Délka řízení ve věci (které je vedeno proti několika obžalovaným, v němž má být objasněna řada útoků, včetně trestného činu vraždy, kterou měl spáchat obžalovaný M. K.), byla ovlivněna především povahou této věci. Na druhé straně nelze však přehlédnout, že k namítanému prodlužování řízení skutečně došlo, a to zejména ve stadiu po rozhodnutí odvolacího soudu, kdy nové hlavní líčení ve věci bylo nařízeno až v únoru 2001 na 25. 5. 2001. Nestalo se tak ovšem v důsledku průtahů v řízení zaviněných nečinností soudu, ale z objektivních důvodů, mezi něž patří onemocnění předsedy senátu v lednu 2001 a především skutečnost, že termín stanovení nového hlavního líčení byl zčásti ovlivněn vyřizováním souběžně probíhajících (již dříve nařízených) trestních věcí. Uvedené důvody, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné, pak zapříčinily, že se trestní stíhání nepodařilo skončit ve dvouleté vazební lhůtě, tj. do 24. 3. 2001. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaného současně hrozí, že v případě propuštění na svobodu by se mohl stát pro soud nedosažitelným, popř. by mohl v trestné činnosti pokračovat, čímž by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny, jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni a aby bylo předcházeno a zamezováno trestné činnosti.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaného M. K., tj. šest měsíců nad lhůtu uvedenou v § 71 odst. 3 věta první tr. ř. (tj. do 24. 9. 2001), se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání nyní nachází a předpokládanému vývoji řízení v dané věci.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného M. K. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.

Soudy obou stupňů jsou ovšem i v rámci prodloužení vazby vázány ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř., jež orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a s největším urychlením.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 12. dubna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler