Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1239/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 1998, č. j. -35, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora citovaným rozsudkem byl změněn rozsudek ze dne 1. června 1998, č. j. -16, jímž obvodní soud určil, že na žalobkyni přešlo nájemní právo k tam specifikovanému bytu, tak, že žaloba byla zamítnuta, a žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů .

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla včasným dovoláním, jímž namítá, že dům č.p. 60 v P., v jehož existenci odvolací soud spatřoval důvod k zamítnutí žaloby, jelikož podle něj žalobkyně „má vlastní byt\" ve smyslu ustanovení věty druhé in fine (dále též jen „obč. zák.\"), nesplňuje podmínky požadované pro byt či rodinný dům ustanoveními , 4 písm. f) a v platném znění. Jestliže odvolací soud tento dům z hlediska jeho stavebnětechnického uspořádání a vybavení považoval za určený k trvalému bydlení, posoudil věc podle žalobkyně nesprávně ve smyslu ustanovení . Dále pak uplatnila dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje (kromě jiného) v tom, že se dovolací soud - ač ze znaleckého posudku vyplývá, že domek v P. není vhodný k trvalému bydlení - otázkou jeho zdravotní a stavební závadnosti, pro niž na ní nelze požadovat, aby jej užívala jako byt, nezabýval a přesto vydal zamítavé rozhodnutí.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14. prosince 1998, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „ \").

Dovolání (přípustné podle ustanovení ) je důvodné.

Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (ustanovení , 3 ); z úřední povinnosti přihlíží pouze k vadám vyjmenovaným v ustanovení , a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ). Protože vady podle žádného z výše uvedených ustanovení v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud nejprve otázkou existence dovolacího důvodu podle ustanovení , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části (tj. týká-li se skutečností pro posouzení věci významných) oporu v provedeném dokazování.

Uvedený dovolací důvod je naplněn, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože (mimo jiné) soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.

O takový případ jde v souzené věci. Jak vyplývá z obsahu spisu, stavu domku v P. (relevantního pro posouzení, zda jde o nemovitost způsobilou zajistit trvalé uspokojení potřeby bydlet /srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. dubna 2000, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2001, pod poř. č. 20/) se týkají dva přednesy a čtyři důkazy.

Již v žalobě (bod III. na č. l. 3) žalobkyně tvrdí, že dům je ve „zchátralém stavu\"; ve vyjádření k odvolání (č. l. 29) pak žalobkyně přednáší, že „...dům není vhodný k trvalému bydlení...\" a že „...investice do této nemovitosti by byly tak značné, že by bylo lepší dům zbourat a postavit nový...\". Z výslechu žalobkyně ( ) vyplývá, že „...domek je vlhký, potřeboval by velké úpravy...\" (č. l. 10 versa a 33 versa). Ze znaleckého posudku soud prvního stupně zjistil, že jde o dům postavený kolem roku 1900, kamenný, s cihelnými okraji otvorů ve zdivu, vzniklý zčásti přestavbou kolny a chléva, že „...přestavby probíhaly velmi úsporným způsobem, bez vložení izolací proti zemní vlhkosti a bez doplnění izolací stěny i úpravy světlých výšek...\" a že „...stavebnětechnický stav objektu odpovídá jeho vysokému stáří a provizornímu charakteru stavebních úprav\". Z tohoto posudku čteného k důkazu při jednání 23. února 1998 (č. l. 12 versa) dále vyplývá, že v důsledku úrovně podlahy obytných místností shodné s úrovní venkovních chodníků je obvodové zdivo zasažené vzlínáním zemní vlhkosti. Konečně také svědkyně Věra Zapalačová ve svém výslechu ( ) uvedla, že „...v domku se nedá bydlet, neboť je vlhký\".

Tyto skutečnosti, ač prokázané shora uvedenými důkazy či vyšlé v řízení najevo jinak, odvolací soud (jenž oproti tomu pokládal za zjištěné pouze skutečnosti další) pominul, přestože nemohly nemít vliv na jeho hmotněprávní posouzení věci, v daném případě otázky, zda předmětný domek - ve stavu, jaký vyšel najevo z dosud provedených důkazů a přednesených tvrzení - je schopen žalobkyni (v jejich současných poměrech) zajistit trvalé uspokojení potřeby bydlení, či zda je u ní naopak splněna podmínka absence vlastního bytu ve smyslu § 706 odst. 1 věty druhé obč. zák.

Protože pominutí najevo vyšlých skutečností významných pro posouzení věci vedlo k tomu, že výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá ustanovení , je naplněn dovolací důvod podle ; Nejvyšší soud - aniž se zabýval druhým uplatněným dovolacím důvodem (podle , zkoumání jehož existence by ostatně nyní bylo předčasné) - rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení části věty za středníkem, odst. 5 rozsudkem zrušil. V dalším řízení nebude odvolací soud moci pominout otázku (v rozporu s ustanovením dosud neřešenou) existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení (tj. zda takový zájem /vůbec/ je, a zda je dán právě na takovém určení, jaké požaduje žalobkyně, totiž na určení nikoli existence, nýbrž „přechodu\" práva).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. dubna 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu