Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D3B97AAC378A814AC1257A4E0068C8AE.html
HTML · 14.56 KB
No categories available
20 Cdo 1239/99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 1998, č. j. 11 Co 459/98 -35, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora citovaným rozsudkem byl změněn rozsudek ze dne 1. června 1998, č. j. 24 C 377/97 -16, jímž obvodní soud určil, že na žalobkyni přešlo nájemní právo k tam specifikovanému bytu, tak, že žaloba byla zamítnuta, a žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů .
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla včasným dovoláním, jímž namítá, že dům č.p. 60 v P., v jehož existenci odvolací soud spatřoval důvod k zamítnutí žaloby, jelikož podle něj žalobkyně „má vlastní byt\" ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1 věty druhé in fine občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.\"), nesplňuje podmínky požadované pro byt či rodinný dům ustanoveními § 42 odst. 1 , 4 písm. f) a § 44 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb. v platném znění. Jestliže odvolací soud tento dům z hlediska jeho stavebnětechnického uspořádání a vybavení považoval za určený k trvalému bydlení, posoudil věc podle žalobkyně nesprávně ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu . Dále pak uplatnila dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) občanského soudního řádu , jehož naplnění spatřuje (kromě jiného) v tom, že se dovolací soud - ač ze znaleckého posudku vyplývá, že domek v P. není vhodný k trvalému bydlení - otázkou jeho zdravotní a stavební závadnosti, pro niž na ní nelze požadovat, aby jej užívala jako byt, nezabýval a přesto vydal zamítavé rozhodnutí.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14. prosince 1998, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř. \").
Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ) je důvodné.
Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (ustanovení § 242 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ); z úřední povinnosti přihlíží pouze k vadám vyjmenovaným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ). Protože vady podle žádného z výše uvedených ustanovení v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud nejprve otázkou existence dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části (tj. týká-li se skutečností pro posouzení věci významných) oporu v provedeném dokazování.
Uvedený dovolací důvod je naplněn, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. , protože (mimo jiné) soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.
O takový případ jde v souzené věci. Jak vyplývá z obsahu spisu, stavu domku v P. (relevantního pro posouzení, zda jde o nemovitost způsobilou zajistit trvalé uspokojení potřeby bydlet /srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. dubna 2000, 20 Cdo 1653/98 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2001, pod poř. č. 20/) se týkají dva přednesy a čtyři důkazy.
Již v žalobě (bod III. na č. l. 3) žalobkyně tvrdí, že dům je ve „zchátralém stavu\"; ve vyjádření k odvolání (č. l. 29) pak žalobkyně přednáší, že „...dům není vhodný k trvalému bydlení...\" a že „...investice do této nemovitosti by byly tak značné, že by bylo lepší dům zbourat a postavit nový...\". Z výslechu žalobkyně (§ 131 o. s. ř. o. s. ř. ) vyplývá, že „...domek je vlhký, potřeboval by velké úpravy...\" (č. l. 10 versa a 33 versa). Ze znaleckého posudku soud prvního stupně zjistil, že jde o dům postavený kolem roku 1900, kamenný, s cihelnými okraji otvorů ve zdivu, vzniklý zčásti přestavbou kolny a chléva, že „...přestavby probíhaly velmi úsporným způsobem, bez vložení izolací proti zemní vlhkosti a bez doplnění izolací stěny i úpravy světlých výšek...\" a že „...stavebnětechnický stav objektu odpovídá jeho vysokému stáří a provizornímu charakteru stavebních úprav\". Z tohoto posudku čteného k důkazu při jednání 23. února 1998 (č. l. 12 versa) dále vyplývá, že v důsledku úrovně podlahy obytných místností shodné s úrovní venkovních chodníků je obvodové zdivo zasažené vzlínáním zemní vlhkosti. Konečně také svědkyně Věra Zapalačová ve svém výslechu (§ 126 o. s. ř. o. s. ř. ) uvedla, že „...v domku se nedá bydlet, neboť je vlhký\".
Tyto skutečnosti, ač prokázané shora uvedenými důkazy či vyšlé v řízení najevo jinak, odvolací soud (jenž oproti tomu pokládal za zjištěné pouze skutečnosti další) pominul, přestože nemohly nemít vliv na jeho hmotněprávní posouzení věci, v daném případě otázky, zda předmětný domek - ve stavu, jaký vyšel najevo z dosud provedených důkazů a přednesených tvrzení - je schopen žalobkyni (v jejich současných poměrech) zajistit trvalé uspokojení potřeby bydlení, či zda je u ní naopak splněna podmínka absence vlastního bytu ve smyslu § 706 odst. 1 věty druhé obč. zák.
Protože pominutí najevo vyšlých skutečností významných pro posouzení věci vedlo k tomu, že výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. , je naplněn dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ; Nejvyšší soud - aniž se zabýval druhým uplatněným dovolacím důvodem (podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. o. s. ř. , zkoumání jehož existence by ostatně nyní bylo předčasné) - rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty za středníkem, odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. rozsudkem zrušil. V dalším řízení nebude odvolací soud moci pominout otázku (v rozporu s ustanovením § 80 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. dosud neřešenou) existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení (tj. zda takový zájem /vůbec/ je, a zda je dán právě na takovém určení, jaké požaduje žalobkyně, totiž na určení nikoli existence, nýbrž „přechodu\" práva).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. dubna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu