Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 435/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Žalobou podanou Krajskému soudu v Plzni soudu dne 8.9.1997 se žalobce domáhal zaplacení částky 6.952.560 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 5.1.1998, čj. -25, které nabylo právní moci dne 25.2.1998, vyslovil svou věcnou nepříslušnost a postoupil věc věcně příslušnému Okresnímu soudu v Karlových Varech.

Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7.2.2000, čj. -42, bylo rozhodnuto, že se návrh účastníků na vyslovení místní a věcné nepříslušnosti zamítá.

Krajský soud v Plzni pak k odvolání žalobce shora uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to usnesením ze dne 29.6.2000, čj. – 48, které nabylo právní moci dne 16.11.2000. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že otázka věcné příslušnosti byla již na počátku řízení vyřešena usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5.1.1998, a místní příslušnost Okresního soudu v Karlových Varech je dána tím, že původním žalovaným v tomto sporu byl Státní statek Ž., který ukončil svoji činnost až po podání žaloby.

Usnesení Krajského soudu v Plzni bylo napadeno dovoláním žalobce ze dne 11.12.2000. Důvody dovolání spatřuje žalobce v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále, že spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Žalobce uvádí, že Krajský soud v Plzni požadoval zaplacení soudního poplatku a po jeho zaplacení vyslovil svou věcnou nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Karlových Varech s odůvodněním, že nejde o vypořádání vztahů z podnikatelské činnosti, ale o spor restituční. Žalobce toto usnesení nenapadl odvoláním z důvodů hospodárnosti a rychlejšího vyřízení věci. Později si ujasnil, že jde o vydání bezdůvodného obohacení, a navrhl proto, aby věc byla posuzována jako vztah dvou společností zapsaných v obchodním rejstříku a postoupena věcně a místně příslušnému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Plzni však svým potvrzujícím usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně, podle dovolatele, nesprávně věc posoudil. Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, to je podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").

Dovolací soud shledal, že po formální stránce dovolání splňuje náležitosti stanovené v , že uplatněné dovolací důvody lze podřadit pod důvody uvedené v ustanovení a d) , dospěl však k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení je totiž dovolání přípustné jen v případech stanovených zákonem. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních až 239 odst. 2 .Vady řízení ve smyslu ustanovení , které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, a dovolatel je ani neuplatňoval. Přípustnost dovolání proti usnesení soudu výslovně upravuje ustanovení . Podle jeho odstavce 1 písm. a) je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, s výjimkami, mezi nimiž je jmenováno usnesení o příslušnosti. V daném případě nejde o měnící rozhodnutí odvolacího soudu, a navíc jde o usnesení o příslušnosti; dovolání v takovém případě je tedy zcela nepřípustné. Nejde ani o jeden z případů uvedených v ustanovení , a přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení a 2 , neboť dovolání nesměřovalo proti usnesení ve věci samé.

Nezbylo proto, než dovolání odmítnout jako nepřípustné ( , ).

Povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení nebyla žalobci uložena, ač žalovaný měl ve věci úspěch, protože prokazatelné náklady tohoto řízení žalovanému nevznikly ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11.dubna 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu