Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 48/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. , byla obžalovaná uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byla obžalovaná podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. V průběhu odvolacího řízení konaného před Vrchním soudem v Praze podala obžalovaná H. Š. žádost o propuštění z vazby. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 1. 3. 2001, sp. zn. , rozhodl o žádosti obžalované tak, že ji podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítl, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal písemný slib obžalované, přičemž rovněž nepřijal nabídku záruky, nabídnutou J. K., a to podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podala obžalovaná stížnost.

Nejvyšší soud shledal, že stížnost podaná obžalovanou H. Š. není přípustná, neboť byla podána proti usnesení odvolacího soudu.

Podle § 141 odst. 2 tr. ř. lze usnesení soudu napadnout stížností jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni.

V daném případě poukazuje Nejvyšší soud na to, že o žádosti obžalované o propuštění z vazby na svobodu nerozhodoval soud, který by ve věci rozhodoval v prvním stupni. Sám trestní řád používá pojmu „ve věci„ v různých významech. Soudem, který rozhoduje ve věci je zde myšlen soud, který rozhoduje v meritu věci, tedy v tomto případě Městský soud v Praze. Vrchní soud v Praze je zde soudem odvolacím, byť rozhoduje o žádosti obžalované o propuštění z vazby v rámci odvolacího řízení ve skutečnosti poprvé.Význam tohoto pojmu (ve věci) plynoucí z ustanovení § 141 odst. 2 tr. ř. o přípustnosti stížnosti nespatřuje ale Nejvyšší soud v tom, že by se odvolací soud stával soudem prvního stupně, pokud v rámci odvolacího řízení usnesením rozhoduje, byť poprvé, o něčem jiném než o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Z chronologického uspořádání ustanovení § 140 odst. 1 písm. b) tr. ř. a následně § 141 odst. 2 tr. ř. vyplývá závěr, že dikce „ jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni\" nemůže mít ten význam, že odvolací soud se při rozhodování o nějaké dílčí otázce, která stojí mimo meritum věci vymezené podanou obžalobou a odvoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně, stává sám soudem prvního stupně. Z uvedeného lze tedy dovodit, že proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.

Nejvyšší soud považuje za nutné rovněž uvést, že v mnoha případech považuje za důvodné přezkoumat z podnětu stížnosti i takové usnesení odvolacího soudu, proti kterému v intencích předcházejících úvah neshledává stížnost přípustnou. Tak tomu bude zejména v případech, kdy přezkum usnesení odvolacího soudu vyžadují zásady spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), která je podle y bezprostředně závazná a má přednost před zákonem.

Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení osobní svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Obžalovaná může toto právo vykonávat i opakovanou žádostí o propuštění z vazby podle § 72 odst. 2 tr. ř. s tím, že pokud ji podá v řízení před soudem prvního stupně, je proti rozhodnutí tohoto soudu stížnost přípustná.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalované H. Š. podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, aniž z jejího podnětu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a předcházející řízení. Poučení, které Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení uvedl o nepřípustnosti stížnosti, považuje Nejvyšší soud za správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 10. dubna 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann