Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2765/2000

U S N E S E N Í

takto :

O d ů v o d n ě n í

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 29.3.1999, čj. -45, podle ustanovení . Odvolací soud dovodil, že napadený rozsudek byl „ - jak vyplývá z doručenky, jež je k němu připojena- žalobkyni doručován do vlastních rukou dne 28.4.1999. Protože žalobkyně nebyla na své adrese zastižena, uvědomil ji doručovatel, že jí přijde zásilku doručit následující den, tj. 29.4.1999. Protože se ani tento pokus o doručení nezdařil, byla zásilka téhož dne uložena na poště a žalobkyně o tom byla vyrozuměna. Dne 11.5. si žalobkyně rozsudek vyzvedla a dne 20.5. odevzdala k poštovní přepravě své odvolání\". Odvolací soud považoval rozsudek za doručený náhradním způsobem v souladu s ustanovením . Pokud si totiž žalobkyně zásilku nevyzvedla, platí, že zásilka byla doručena uplynutím třetího dne od uložení na poště, i když se o zásilce nedozvěděla. Posledním dnem této lhůty byl den 3.5.1999, a odvolání, podané až 20.5.1999, tedy bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobkyně si rozsudek vyzvedla na poště 11.5.1999. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 25.2.2000.

Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnila, že v době doručování zásilky 28. a 29.4.1999 se nezdržovala v místě svého bydliště, ale byla v této době v zahraničí. Podle dohody s poštou si zásilky vyzvedává na poště sama, pošta jí je nedoručuje do bydliště, a žalobkyně tak nemohla být uvědoměna o uložení zásilky. Žalobkyně uplatnila dovolací důvod ve smyslu ustanovení , neboť postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a „Krajskému soudu v Hradci Králové bylo uloženo, aby ve věci dále jednal\". K dovolání předložila jako přílohu „Vyjádření pošty M-\" z 15.3.2000, které obsahuje tištěný text: „ Paní G. H. nejsou poštovní zásilky doručované domů, nýbrž si je vyzvedává sama na poště v M. Doporučené zásilky a zásilky do vlastních rukou zůstávají v době její nepřítomnosti na poště, dokud si je sama nevyzvedne\". Rukou pracovnice pošty, která toto vyjádření podepsala, je připsáno : \"Česká pošta zásilky neodmítá doručovat, adresát si je vyzvedává na vlastní žádost\".

Dovolání bylo doručeno žalované dne 7.4.2000 a jejímu právnímu zástupci JUDr. K. L. dne 6.4.2000. K dovolání nepodali žádné vyjádření. Podle obsahu spisu žalovaná I. N. zemřela dne 14.6.2000, a jako její dědic ze zákona přichází její bratr E. N., a jako dědic ze závěti K. b., s nimiž lze v řízení pokračovat podle ustanovení a 3 .

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v . a je přípustné. Dovolatelka sice přípustnost dovolání nesprávně dovozuje z ustanovení , avšak přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení , protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jde o dovolací důvod obsahově podřaditelný pod ustanovení . Jde o tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení účinků doručení prvostupňového rozsudku, a tím i včasnosti odvolání, podaného touto účastnicí.

Dovolací soud vyzval dovolatelku, aby navrhla důkazy, jimiž lze prokázat, že v době doručování napadeného rozsudku se nezdržovala v místě svého bydliště, resp. byla mimo území České republiky. Nato dovolatelka zaslala soudu písemné vyjádření, že 26.4.1999 odcestovala do B. u S., zpět se vrátila 7.5.1999. Během pobytu v SRN navštívila firmu J. S. se sídlem v S. na jejích prodejních výstavách. Razítko do pasu o přestupu hranic neobdržela. Dále zaslala dovolacímu soudu fotokopii „Potvrzení\" H.-J. S. pod adresou S. na N., podle něhož jej paní G. H. v době mezi 27. 4. až 6.5.1990 několikrát navštívila v jeho prodejním stánku.

Dovolací soud nato prostřednictvím dožádaného Okresního soudu v Jičíně vyslechl pracovnice pošty v M. jako svědkyně. Z výpovědi svědkyně I. U. zjistil, že žalobkyni doručovala předmětný rozsudek soudu prvního stupně. Usoudila, že žalobkyně se v době doručování zdržuje v místě bydliště z toho, že tam má hlášeno trvalé bydliště. Svědkyně věděla, že paní H. se často zdržuje mimo své trvalé bydliště, a to ze sdělení některého člena její rodiny, který si přišel pro zásilku místo ní. Z výpovědi svědkyně K. V. nevyplynula žádná zjištění, týkající se doručení rozsudku soudu prvního stupně, protože svědkyně v době jeho doručování na poště v M. nepracovala. Z její výpovědi bylo zjištěno, že žalobkyně má na této poště sjednanou schránku, do které je jí ukládána pošta. Zásilky si z ní vyzvedává sama, nebo tak činí její matka paní K. Doporučené zásilky a zásilky do vlastních rukou zůstávaly na poště po dobu úložní lhůty, a poté zaslány byly zasílány zpět odesilateli.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že správnost údaje na poštovní doručence, z níž vycházel odvolací soud jako z úřední y dokládající doručení rozsudku soudu prvního stupně, žalobkyně úspěšně zpochybnila. I kdyby doručovatelka-v rozporu s praxí dohodnutou mezi žalobkyní a poštou v M., jí rozsudek doručovala náhradním způsobem tak, jak je na doručence o doručení do vlastních rukou předepsáno, pak z její výpovědi vyplývá, že okolnost, že žalobkyně se v době náhradního doručování v místě zdržovala, dovozovala nikoli z konkrétních vědomostí, ale pouze z toho, že šlo o místo trvalého bydliště žalobkyně. Ve spojení s údaji žalobkyně, potvrzenými i písemným prohlášením jejího obchodního partnera v Německu, nelze pak učinit jiný závěr než ten, že žalobkyně prokázala, že údaj o na doručence o tom, že se v místě zdržovala, neodpovídá skutečnosti.

Tuto situaci dovolací soud nehodnotí jako vadu řízení ve smyslu ustanovení , protože odvolacímu soudu nemohly být tyto okolnosti známy, a vyplynuly až z dovolání. Dovolatelka však prokázala, že lhůta k podání odvolání jí v tomto případě neplynula ode dne, s nímž počítal odvolací soud, ale ode dne, kdy jí byl rozsudek skutečně doručen. Usnesení odvolacího soudu, které vycházelo z úvahy, že odvolání bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, proto nemůže být správné a podle ustanovení věta za středníkem bylo zrušeno. Věc byla pak vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení podle ustanovení .

V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10.dubna 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu