Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 486/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. dubna 2000, č. j. -77, vyhověl žalobě a výrokem označeným jako I. uložil žalovaným povinnost „vyklidit dům čp. 234 v M. B., H. ulici, a to nebytové prostory v přízemí tohoto domu – prodejnu, sklad potravin, sklad příruční, kancelář, sociální zařízení, WC, dvě chodby, v I. patře dva byty 2+1 s příslušenstvím, půdu a sklep domu a dále pozemky k domu přináležející, t. j. stavební parcelu č.1027 a pozemkovou parcelu č.559/5 – zahrada v k. ú. M. B. (dále jen „nemovitosti\" nebo „předmětné nemovitosti\"), do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku\", a výrokem označeným jako II. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. září 2000, č. j. -104, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil jen „tak, že žalovaní jsou povinni vyklidit nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku soudu I. stupně do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a tak, že jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 3.348,- Kč\", v dalším jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud dovodil, že v části, týkající se nebytových prostor, je smlouva o nájmu bytových a nebytových prostor ze dne 7. února 1993 neplatná pro nedostatek předchozího souhlasu podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění platném v době uzavření smlouvy; dále dovodil, že právo nájmu bytových jednotek, půdy, sklepů a pozemků zaniklo - z důvodů uvedených v napadeném rozsudku - nejpozději dne 7. února 2000. Poté shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na vyklizení nemovitostí je důvodná, neboť žalovaní je užívají bez právního důvodu; současně - z důvodů vyložených v napadeném rozsudku - dovodil, že vyklizení bytových jednotek nelze vázat na zajištění bytové náhrady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž uplatnili dovolací důvody podle a d/ , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen „"). Uvedené dovolací důvody pak obsahově konkretizovali v doplňku dovolání. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání především namítl, že dovolání není přípustné, a v této souvislosti navrhl, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto. Pro případ, že dovolání nebude odmítnuto, uvedl, že dovolací důvody žalovaní specifikovali až po marném uplynutí dovolací lhůty. Poté, co ve vyjádření rozebral rovněž právní stránku věci, navrhl, aby dovolání, nebude-li odmítnuto, bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. září 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „\").

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnými osobami (žalovanými), řádně zastoupenými advokátem (, a 2 ), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.

Žalovaní se sice k otázce přípustnosti dovolání nevyjádřili, avšak s přihlédnutím k obsahu dovolání se lze důvodně domnívat, že ji opřeli o ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přitom „věcí samou\" se rozumí uplatněný nárok, o němž má být soudem věcně rozhodnuto. Zde je však zapotřebí zdůraznit, že napadeným rozsudkem, jak to nakonec vyplývá i z jeho výrokové části, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen - práva a povinnosti stanovené účastníkům řízení jsou podle závěrů těchto rozsudků totožné (ve věci samé jde tak jednoznačně o rozsudek potvrzující) a změněn byl pouze v části, týkající se lhůty k plnění, a ve výroku o nákladech řízení účastníků (v odvolacím soudem provedené změně rozsudku soudu prvního stupně šlo o změnu v délce lhůty k vyklizení nemovitostí a ve výši náhrady nákladů řízení) a nikoli ve věci samé.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v - a ty v daném případě nebyly žalovanými v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a a 2

O žádný z případů přípustnosti dovolání uvedených v a v dané věci nejde, neboť odvolací soud, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhli - li žalovaní vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení a dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle a d/

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl ve smyslu části dvanácté /Přechodná a závěrečná ustanovení/, hlavy první /Přechodná ustanovení k části první/, bodu 10. podle ustanovení , , a věty první (per analogiam) a zavázal - společně a nerozdílně - žalované, kteří zavinili, že dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci. Uvedené náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 500,- Kč ( ve spojení s a , ve znění ) a z náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč podle a 3 citované vyhlášky.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 4. dubna 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu