Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2902/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5.5.1999, čj. -23, kterým krajský obchodní soud rozhodl tak, že se určuje, že žalobce je členem žalovaného a má práva a povinnosti člena družstva.

Žalovaný (zastoupený advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení a a důvodné podle ustanovení , c) a d) Konkrétně dovolatel namítá, že řízení bylo vedeno proti subjektu, jehož označení není totožné s označením žalovaného. V petitu žaloby a také ve výroku při vyhlašování rozsudku soudem prvního stupně je jako žalovaný označeno S.b.d.H. V písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně je však ve výroku uvedeno S.b.d. se sídlem H., tedy dovolatel. Dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování, zejména pokud jde o členství žalobce ve S.b.d. S. – H., a následně vychází z nesprávného právního posouzení problematiky současného členství žalobce ve dvou družstvech.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že oba soudy postupovaly v souladu s a rozhodly správně. Vzhledem k tomu, že nejsou dány důvody pro podání dovolání a dovolání není přípustné, navrhuje žalobce, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle části dvanácté hlavy první bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „\").

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek krajského obchodního soudu je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení a je třeba posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však žalovaný návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle , nepodal.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení

Pokud dovolatel namítá, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , tedy že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen, pak mu nelze dát za pravdu. Právnické osoby jako takové mají podle ustanovení obč. zák. a a 20 procesní způsobilost v plném rozsahu a tuto jejich procesní způsobilost může omezit jen zákon. To se však v posuzovaném případě nestalo. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel spatřuje vadu řízení v rozporu mezi označením žalovaného v písemném vyhotovení rozsudku a mezi jeho označením v petitu žaloby a výroku soudu prvního stupně při vyhlášení rozsudku. V tomto případě jde sice o pochybení soudu prvního stupně, ne však o vadu řízení ve smyslu ustanovení Soud prvního stupně pochybil tím, že po podání žaloby nepostupoval v souladu s ustanovením , ač šlo o podání zřejmě nesprávné. Na tomto pochybení nic nemění fakt, že z ostatních listin založených ve spisu je zřejmé, kdo je skutečně žalovaným. Jestliže soud tímto způsobem nepostupoval, nemohl následně v písemném vyhotovení rozsudku označit žalovaného jinak, aniž o tom vydal opravné usnesení. K této vadě však dovolací soud nemůže přihlédnout pokud dovolání není přípustné ( ).

Dovolatel také nenamítá, že by procesní způsobilost neměla fyzická osoba plnící funkci statutárního orgánu žalovaného. O vadu ve smyslu výše uvedeného ustanovení tedy nejde.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1.000,- Kč a jednu náhradu paušálních výdajů 75,- Kč, celkem tedy 1.075,- Kč (vše dle ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením části dvanácté hlavy první bodu 10. podle vyhlášky

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Jestliže povinný nesplní dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 4. dubna 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v.r.

93

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová