Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 319/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 1. 1999, č. j. -11, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného ke služebnímu čtyřpokojovému bytu č. 6, ve 2. poschodí domu č. p. 992, ulice G., P. (dále \"předmětný byt\") s tím, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni právní moci rozsudku, uložil žalovanému (a \"všem, kdo s ním v bytě bydlí\") povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. b) obč. zák. je v dané věci naplněn, neboť předmětný byt je bytem služebním (ve vlastnictví žalobkyně), žalovaný, který se stal nájemcem tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 1992, přestal k 31. 12. 1995 pro pronajímatele (žalobkyni) pracovat, a žalobkyně potřebuje byt pro jiného svého pracovníka. Námitku žalovaného, že výkon práva žalobkyně - která \"zavinila\" jeho odchod ze zaměstnání tím, že mu nezajistila pracovní zařazení odpovídající jeho kvalifikaci - je v rozporu s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně opodstatněnou, neboť v řízení nebyly prokázány žalovaným tvrzené důvody skončení jeho pracovního poměru. Povinnost žalovaného k vyklizení vázal s odkazem na ustanovení § 712 odst. 2 obč. zák. na zajištění náhradního bytu s tím, že důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž žalovanému nebylo přiznáno právo na přiměřený náhradní byt, shledal ve skutečnosti, že předmětný byt byl \"původně přidělen pro rodinu se třemi nezletilými dětmi, zatímco v rámci řízení vyšlo najevo, že v bytě ve skutečnosti bydlí dva manželé bez dětí a mladší sestra žalovaného\".

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 1999, č. j. -34, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že \"neprováděl důkazní řízení, když taková potřeba z postojů stran v odvolacím řízení nevyplynula\", a že ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně \"nelze vyvodit jiný právní závěr, než který tento soud zaujal\". Ve shodě s obvodním soudem neshledal důvod pro odepření výkonu práva žalobkyně z hlediska § 3 obč. zák. Žalovaným tvrzené důvody ukončení pracovního poměru neshledal ve vztahu k rozhodování o kvalitě bytové náhrady rozhodnými a uvedl, že \"sdílí závěr soudu I. stupně, že je v daném případě na místě dle § 712 odst. 2 obč. zák. vázat vyklizení předmětného bytu na zajištění náhradního bytu\"; poukázal přitom na okolnosti, kterými obvodní soud svůj závěr odůvodnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uvádí, že \"soud prvního stupně provedl dostatečně důkazní řízení, z něhož následně vycházel i soud odvolací\", že však \"namítá, že i potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno na základě jednostranného a nesprávného posouzení provedených důkazů a v důsledku tohoto přístupu byla předmětná věc rozhodnuta nepřesně a v rozporu s dobrými mravy\". Dovolatel má za to, že soud při stanovení kvality náhradního bytu nevzal dostatečně v úvahu důvody ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně, které spočívaly jednoznačně na její straně. Za otázku zásadního právního významu označuje otázku, zda \"má nárok na zajištění přiměřeného náhradního bytu v případě, že k naplnění podmínek pro uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení došlo na základě důvodů na straně žalobkyně, bez vědomého přičinění dovolatele\". Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen \"\".).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ) se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad řízení taxativně uvedených v - a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a a 2

O žádný z případů uvedených v a v dané věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.

Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení , neboť žalovaný učinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno a proti rozsudku odvolacího soudu podal včas dovolání. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde tehdy, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí dané konkrétní věci, a současně musí jít o otázku, která má po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod pořadovým číslem 101).

Tyto podmínky nesplňují především dovolací námitky směřující proti hodnocení důkazů odvolacím soudem.

Zásadní právní význam ve smyslu výše uvedeného nelze přiznat ani otázce, zda žalovaným tvrzené důvody ukončení pracovního poměru u žalobkyně odůvodňují, aby mu byl přiznán nárok na přiměřený náhradní byt. I v tomto směru se totiž dovolací námitka týká skutkového stavu věci. Dovolatel odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že při rozhodování o bytové náhradě nepřihlédl k okolnostem skončení jeho pracovního poměru. Z výsledků dokazování před soudem prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, však nevyplývá, že by tyto skutkové okolnosti, uváděné žalovaným, byly v řízení prokázány. Protože skutkový stav věci, zjištěný v průběhu řízení před soudy obou stupňů, nemůže být v případě dovolání opírajícího se o předmětem dovolacího přezkumu, nelze přípustnost dovolání v dané věci o uvedené ustanovení opřít.

Vycházeje z uvedených závěrů Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , větu první (per analogiam) , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v tomto řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4.dubna 2001

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu