Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2021/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 30. července 1997, čj. -44, zamítl návrh, „aby odpůrci byli povinni vyklidit a předat navrhovatelům zahradu č. p. 109/1 o výměře 611 m2, dále vyklidit parcelu č. 108 a č. 1593 v kat. úz. O. a zaplatit navrhovatelům částku 1.000,- Kč\". Dále rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit soudní poplatek a nahradit žalovaným náklady řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. září 1998, čj. -73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (s uvedením nesprávného čj. -44) ve výroku o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovaným vyklidit a předat žalobcům zahradu parc. č. 109/1 o výměře 611 m2 v kat. úz. O. a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Nedotčeným ponechal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vyklizení parc. č. 108 a č. 1593 v kat. úz. O. a o zaplacení částky 1.000,- Kč. Rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nepřipustil dovolání proti svému rozsudku.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci, jako vlastníci pozemku č. 109/1 v O., který byl sdružen do užívání místního jednotného zemědělského družstva, uzavřeli s vědomím družstva v letech 1970 - 1973 s manžely P. ústní dohodu o jeho užívání jako záhumenku. V roce 1973 manželé P. projevili zájem o odkoupení předmětného pozemku, ale výsledkem jednání o tomto záměru bylo pouze vyplnění a podepsání „dotazníku a čestného prohlášení\", jako podkladu pro uzavření kupní smlouvy. Nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření kupní smlouvy nebo k zaplacení kupní ceny za předmětný pozemek. První žalovaná se svým manželem, který zemřel v roce 1975, a poté spolu s dalšími žalovanými, pozemek užívali a osázeli ho ovocnými stromy. Okolo roku 1976, v souvislosti se zrušením záhumenků, se první žalobce dožadoval u manžela první žalované vrácení zmíněného pozemku, v roce 1991 žalobci k tomu vyzvali znovu první žalovanou a na jaře 1992 uzamkli plot, kterým pozemek ohraničili a od té doby pozemek žalovaní neužívají. Pozemek volně sousedí s pozemky č. 108 a č. 1593, které jsou ve vlastnictví obce O., přičemž pozemek č. 108 žalovaní užívali jako hnojiště. V příslušném katastru nemovitostí jsou jako vlastníci předmětného pozemku zapsáni žalobci. Soud věc posoudil z hlediska odst. l (dále jen „") a uvedl, že žaloba na vyklizení předmětného pozemku není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní pozemek již neužívají a za jeho vyklizení nelze pokládat odstranění ovocných stromů, jež žalovaní na pozemku vysázeli. V této souvislosti soud prvního stupně s odkazem na odst. l ObčZ uzavřel, že součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Trvalé porosty tvoří součást pozemku a sdílejí s ním jeho osud. Soud nezjistil, že by žalovaní jakýmkoliv způsobem narušovali vlastnické právo žalobců, a proto nelze žalobě na vyklizení vyhovět. Protože žalovaní zmíněný pozemek již delší dobu neužívali, není žaloba důvodná ani ohledně zaplacení 1.000,- Kč jako nájemného. Okresní soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaných, že sporný pozemek vydrželi.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a s jeho právními závěry jak ve vztahu k otázce důvodnosti žaloby na vyklizení, tak k otázce vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku žalovanými. Odvolací soud uvedl, že žalovaní již několik let předmětný pozemek neužívají, nemají zde umístěny žádné movité věci a vlastnické právo žalobců tedy nenarušují, a to ani trvalými porosty. Žalovaným nelze uložit v rámci vyklizení povinnost porosty odstranit. Ze zásady, že porosty jsou součástí pozemku, existovaly výjimky, mezi něž patřilo ustanovení , popř. úprava plynoucí ze , tyto zákony však neměly ustanovení, která by upravovala jejich zpětnou účinnost. K vysázení porostů došlo v průběhu 70. let, v tomto období platil , resp. , a žádný z těchto právních předpisů neobsahoval ustanovení o vlastnickém právu k porostům vzešlým na pozemku přiděleném občanovi do dočasného užívání. Návrhu žalobců na připuštění dovolání nevyhověl, neboť ve věci nebyla řešena otázka zásadního právního významu, když se „výkladem ustanovení ObčZ z hlediska, zda jsou porosty součástí pozemku, judikatura v minulosti již zabývala\".

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ve znění před novelou provedenou (dále jen „") a uplatňují dovolací důvod ve smyslu . Neztotožňují se v právním názorem obou soudů, že porosty - ovocné stromy na předmětném pozemku, vysázené žalovanými, jsou jeho součástí, neboť podle porosty, které v době dočasného užívání pozemku vzešly, jsou majetkem uživatele, tedy žalovaných, jimž naposled svědčilo právo tento pozemek užívat na základě dohody či ujednání s družstvem, do něhož byl předmětný pozemek sdružen. Po skončení užívání bylo povinností uživatelů uvést pozemek do původního stavu, neboť nepochybně jiné ujednání mezi nimi a družstvem nebylo. Úprava zakotvená v ustanovení je, pokud jde o oddělení vlastnictví k pozemkům od vlastnictví trvalých porostů, oproti úpravě v ObčZ úpravou speciální, a za situace, kdy ke dni skončení účinnosti by dočasní uživatelé opustili pozemky, které měli v dočasném užívání, mohli by tak učinit bez jakékoliv sankce či povinnosti, zejména povinnosti uvést tyto pozemky do původního stavu. S odkazem na odst. l pak směrem k právním vztahům vzniklým před 15. 5. 1990 dovozuje pro dočasné uživatele pozemků povinnost dle , to je odstranit všechny vzešlé porosty, nálety, apod., tedy předat pozemek vlastníkovi či nájemci ve stavu, v jakém jej převzali. V této souvislosti podotýkají, že jiný senát téhož krajského soudu rozhodl v obdobné věci jinak. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Źalovaní ve vyjádření k dovolání namítají nepřípustnost dovolání, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce z obecného hlediska zásadní význam. Otázka, která by měla být řešena jako právně významná, byla dovolateli formulována tak, že se dožadují odpovědi na to „zda se při právním režimu ohledně porostů mají aplikovat obecná ustanovení ObčZ nebo ustanovení \". V této souvislosti namítají, že při rozhodování o vyklizení pozemků není právní problém, zda má být na právní režim porostů aplikován ObčZ nebo , podstatný. Navrhují proto odmítnutí dovolání. Pokud by dovolací soud shledal dovolání přípustným, pak je nepokládají za důvodné. V tomto směru namítají, že , resp. nemá zpětnou účinnost a nemůže změnit vlastnický režim k porostům. Ustanovení odst. l zakládá pouze tzv. nepravou zpětnou účinnost a nemůže mít vliv na změnu vlastnictví k již existujícím porostům. Ze stejného důvodu se na žalované nevztahuje citovaného zákona. Nebude-li dovolání odmítnuto, navrhují je zamítnout a uložit žalobcům nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupenými účastníky řízení ( odst. l a odst. l ), se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti. Zjistil, že dovolání v dané věci není přípustné.

Dovolatelé opírají přípustnost dovolání . Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, dovolání podané tímto účastníkem řízení přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po první stránce zásadní význam. Z toho vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze rozsudek odvolacího soudu napadnout, je důvod uvedený v .

Odvolací soud v dané věci nevyhověl návrhu žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn včas. Dovolání by tedy bylo přípustné podle , ale toliko při splnění předpokladů dále uvedených. Prvním je, že odvolacím soudem řešená otázka, pro niž má být připuštěno dovolání, je otázkou právní (nikoliv např. skutkovou). Druhým předpokladem je, aby odvolacím soudem řešená právní otázka měla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující význam, aby tedy nebyla pro výsledek řízení otázkou podružnou, okrajovou či nepodstatnou. Třetím předpokladem je, aby právní otázka řešená odvolacím soudem měla zásadní význam. Za zásadní nelze považovat otázky, které odvolací soud řešil v souladu s publikovanou judikaturou, případně jejichž řešení zcela jasně vyplývá ze zákona.

Právním posouzením (řešením právní otázky) je třeba rozumět činnost soudu, při níž soud na zjištěný skutkový stav aplikuje konkretní právní normu, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká práva a povinnosti účastníci řízení mají nebo by měli mít podle tomuto zjištění odpovídajícího právního předpisu. Protože přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení dovolací soud zásadně zkoumá před vlastním přezkoumáváním správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nezbývá dovolacímu soudu než vycházet ze skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem, resp. ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, bez ohledu na to, zda lze o jejich správnosti či o tom, že mají oporu v provedeném dokazování, pochybovat.

V projednávané věci dospěl odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně k závěru, že trvalé porosty na pozemku žalovaných, které tam vysázeli v sedmdesátých létech 20. století žalovaní, nejsou ve vlastnictví žalovaných. Je tomu tak proto, že porosty jsou v zásadě součástí pozemku (§ 120 ObčZ ve znění platném do 31. 12. 1991, podle kterého součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží

a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila). Z tohoto pravidla existovaly sice výjimky, a podle , popř. úprava plynoucí ze , tyto zákony však neměly ustanovení, která by upravovala jejich zpětnou účinnost (a proto je nelze na trvalé porosty, vysázené před nabytím účinnosti těchto zákonů, použít).

Právní názor odvolacího soudu, podle kterého nelze na případ, kdy trvalé porosty byly vysázeny před účinností zákona č. účinností , o zemědělském družstevnictví, případně před účinností , o zemědělském družstevnictví, vztáhnout ustanovení těchto zákonů, týkajících se vlastnictví uživatele pozemku v družstevním užívání, je správný a vyplývá z jednoznačného znění zákona.

Možnost přenechat pozemky sdružené do zemědělského družstva k dočasnému užívání občanům nebo organizacím upravil v . Tento zákon dále stanovil, že porosty (kultury), které v době dočasného užívání na pozemku vzešly, jsou majetkem uživatele (), a že ke dni skončení užívání je uživatel povinen uvést pozemek do původního stavu, nevyplývá-li ze smlouvy o přenechání pozemku do dočasného užívání nebo z pozdějšího ujednání něco jiného; přitom je nutno dbát, aby nedocházelo k neodůvodněným hospodářským ztrátám (). Obdobná ustanovení měl i (, 6) Předchozí zákony, tedy , o zemědělském družstevnictví, ani , o jednotných zemědělských družstvech, obdobnou úpravu neměly.

Podle pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1988; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzešlé před 1. červencem 1988 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Podle pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 15. květnem 1990, vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzešlé před 15. květnem 1990 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Z těchto ustanovení se nepochybně podává, že vznik vlastnického práva k porostům, vysázeným na pozemku sdruženém do zemědělského družstva a přenechaných do dočasného užívání před nabytím účinnosti , a , se řídí právní úpravou účinnou v době, kdy byly porosty vysázeny.

Z uvedeného je zřejmé, že právní názor odvolacího soudu vyplývá z jasného znění zákona a věc tedy nemá zásadní právní význam. Přípustnost podle jiných ustanovení (, ) dovolatelé neuplatňovali a dovolací soud takovou přípustnost neshledal. Je tedy zřejmé, že dovolání není přípustné. Proto nezbylo, než dovolání odmítnout ( ve spojení s ).

Úspěšným žalovaným přiznal dovolací soud právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, odst. l, odst. l ), když podle bodu 10, hlavy I, části dvanácté odměna za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních předpisů. Výše nákladů, kterou jsou žalobci povinni zaplatit žalovaným, vyplývá z odst. l, , odst. l písm. k/ a - advokátní tarif. Náklady představují mimosmluvní odměnu advokáta za jejich zastoupení při jednom společném úkonu právní služby - vyjádření k dovolání - ve výši 1.200,- Kč a tři paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle advokátního tarifu ve výši 225,- Kč, když jde o případ, kdy nelze hodnotu práva vyjádřit.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. dubna 2001

JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.

předseda senátu