Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1281/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. – 101 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 31. března 1999 č.j. - 81 uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobci částku 74 650 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení, výrokem II. řízení v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném částky 7 987 Kč, zastavil a v následujícím výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 29. 6. 1993 dohoda o narovnání řešící vypořádání účastníků z předtím uzavřené příkazní smlouvy, podle níž se žalovaný zavázal pro žalobce obstarat nákup osobního automobilu v zahraničí. Podle čl. II. dohody o narovnání žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, automobil se stal vlastnictvím žalovaného, který převzal k předmětnému automobilu i povinnosti k němu se vážící, mimo jiné i zaplacení cla. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaný byl odsouzen za porušení povinností vůči celnímu úřadu při dovozu předmětného osobního automobilu. Dle celních předpisů měli žalobce a žalovaný zaplatit vzniklý celní dluh společně a nerozdílně. Soud dospěl k závěru, že podle dohody o narovnání je povinen uhradit celní dluh výlučně žalovaný a protože žalobce celní dluh vůči celnímu úřadu již uhradil, je povinen žalovaný žalobci toto plnění zaplatit.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2000 č.j. - 101 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 37 325 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, který soud prvního stupně učinil z dohody o narovnání ohledně rozsahu závazků, které na sebe žalovaný spolu s vlastnictvím vozidla převzal. Krajský soud dospěl k závěru, že nemůže být rozhodná pouze slovní formulace zmiňující i závazek k placení cla, ale je třeba úvahy o obsahu ujednání účastníků s ohledem na ust. § 585 věty druhé obč. zák., podle níž dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, se netýká práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání byla uzavřena dne 29. 6. 1993, mohli mít účastníci namysli clo již vyměřené a zaplacené a z provedeného dokazování nevyplývá, že by účastníci předpokládali, že bude ještě následně vyměřen celní dluh na základě obnovy celního řízení rozhodnutím Celního úřadu v R. / K. ze dne 16. 6. 1998. Za doměřený celní dluh ve výši 74 650 Kč odpovídají žalobce a žalovaný vůči státu solidárně a podle ust. § 511 odst. 2 obč. zák. jsou jejich podíly na doměřeném dluhu stejné. Protože žalobce splnil vůči věřiteli celý dluh, je podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák. oprávněn požadovat po žalovaném náhradu podle výše jeho podílu na dluhu, tedy polovinu celkového dluhu ve výši 37 325 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že účastníci dohody o narovnání nepomysleli při uzavírání dohody o narovnání na následný celní dluh. Poukazuje, že vůle účastníků při uzavírání dohody směřovala k nastolení právního stavu, jakoby žádná koupě automobilu neexistovala, a že žalovaný nese všechna rizika z dovozu automobilu vyplývající. I kdyby byl ale závěr odvolacího soudu správný, existují na straně žalovaného nepochybně předpoklady pro vznik jeho odpovědnosti za škodu vůči žalobci a odvolací soud měl v dané věci postupovat podle ust. § 420 obč. zák. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „ \").

Dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem (ust. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením o. s .ř. a vychází z možného dovolacího důvodu podle ust. d)

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Podle ust. § 585 obč. zák. mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná dohodou o narovnání. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.

Podle ustanovení právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

V dané věci účastníci uzavřeli dne 29. 6. 1993 dohodu o narovnání, kde v čl II. žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, který se stal vlastnictvím žalovaného, žalovaný vrátil žalobci všechny finanční prostředky poskytnuté mu na obstarání koupě auta a zároveň se dohodli, že nemají vůči sobě navzájem žádných dalších majetkových nároků a závazků souvisejících s obstaráním vozidla, jeho dopravou do České republiky, jeho propuštěním do provozu po pozemních komunikacích České republiky, zprostředkování prodeje v České republice, zaplacením cla, daní, správních a dalších poplatků včetně případného nároku na náhradu škody. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávně ustanovení věty druhé § 585 obč. zák. V dané věci dovolací soud přisvědčil dovolateli, že účastníci při uzavírání dohody o narovnání dne 29. 6. 1993 projevili vůli nastolit stav, jako by k žádnému obstarání vozidla pro žalobce nedošlo a žalovaný nese plně všechny náklady spojené s dovozem auta do České republiky. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z obsahu předmětné dohody o narovnání a z výpovědí žalobce a žalovaného v protokolech o výslechu žalovaného a žalobce v přílohovém trestním . l. 75 spisu/, vyplývá, že ještě před uzavřením dohody o narovnání měli žalobce i žalovaný vědomost o tom, že clo nebylo zaplaceno ve správné výši /č. l. 25 až 30 a č. l. 50 až 54 trestního spisu/. Odvolací soud tedy dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že předmětná dohoda o narovnání se netýká práv a povinností vyplývajících z následně vyměřeného celního dluhu, neboť na něj účastníci nemohli pomýšlet.

Ve smyslu ust. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ust. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej po obsahové stránce dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.

Dovolací důvod podle je naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil ( , část věty za středníkem, ) a vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení ( , věta první, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá a třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. března 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. K., o zaplacení 82 638 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. - 101, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2000 č.j. – 101 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 31. března 1999 č.j. - 81 uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobci částku 74 650 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení, výrokem II. řízení v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném částky 7 987 Kč, zastavil a v následujícím výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 29. 6. 1993 dohoda o narovnání řešící vypořádání účastníků z předtím uzavřené příkazní smlouvy, podle níž se žalovaný zavázal pro žalobce obstarat nákup osobního automobilu v zahraničí. Podle čl. II. dohody o narovnání žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, automobil se stal vlastnictvím žalovaného, který převzal k předmětnému automobilu i povinnosti k němu se vážící, mimo jiné i zaplacení cla. Soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaný byl odsouzen za porušení povinností vůči celnímu úřadu při dovozu předmětného osobního automobilu. Dle celních předpisů měli žalobce a žalovaný zaplatit vzniklý celní dluh společně a nerozdílně. Soud dospěl k závěru, že podle dohody o narovnání je povinen uhradit celní dluh výlučně žalovaný a protože žalobce celní dluh vůči celnímu úřadu již uhradil, je povinen žalovaný žalobci toto plnění zaplatit.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2000 č.j. - 101 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 37 325 Kč s 24 % úrokem z prodlení od 19. 2. 1998 do zaplacení zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, který soud prvního stupně učinil z dohody o narovnání ohledně rozsahu závazků, které na sebe žalovaný spolu s vlastnictvím vozidla převzal. Krajský soud dospěl k závěru, že nemůže být rozhodná pouze slovní formulace zmiňující i závazek k placení cla, ale je třeba úvahy o obsahu ujednání účastníků s ohledem na ust. § 585 věty druhé obč. zák., podle níž dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, se netýká práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání byla uzavřena dne 29. 6. 1993, mohli mít účastníci namysli clo již vyměřené a zaplacené a z provedeného dokazování nevyplývá, že by účastníci předpokládali, že bude ještě následně vyměřen celní dluh na základě obnovy celního řízení rozhodnutím Celního úřadu v R. / K. ze dne 16. 6. 1998. Za doměřený celní dluh ve výši 74 650 Kč odpovídají žalobce a žalovaný vůči státu solidárně a podle ust. § 511 odst. 2 obč. zák. jsou jejich podíly na doměřeném dluhu stejné. Protože žalobce splnil vůči věřiteli celý dluh, je podle ust. § 511 odst. 3 obč. zák. oprávněn požadovat po žalovaném náhradu podle výše jeho podílu na dluhu, tedy polovinu celkového dluhu ve výši 37 325 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že účastníci dohody o narovnání nepomysleli při uzavírání dohody o narovnání na následný celní dluh. Poukazuje, že vůle účastníků při uzavírání dohody směřovala k nastolení právního stavu, jakoby žádná koupě automobilu neexistovala, a že žalovaný nese všechna rizika z dovozu automobilu vyplývající. I kdyby byl ale závěr odvolacího soudu správný, existují na straně žalovaného nepochybně předpoklady pro vznik jeho odpovědnosti za škodu vůči žalobci a odvolací soud měl v dané věci postupovat podle ust. § 420 obč. zák. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „ \").

Dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem (ust. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením o. s .ř. a vychází z možného dovolacího důvodu podle ust. d)

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Podle ust. § 585 obč. zák. mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná dohodou o narovnání. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.

Podle ustanovení právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

V dané věci účastníci uzavřeli dne 29. 6. 1993 dohodu o narovnání, kde v čl II. žalobce odstoupil od koupi osobního automobilu, který se stal vlastnictvím žalovaného, žalovaný vrátil žalobci všechny finanční prostředky poskytnuté mu na obstarání koupě auta a zároveň se dohodli, že nemají vůči sobě navzájem žádných dalších majetkových nároků a závazků souvisejících s obstaráním vozidla, jeho dopravou do České republiky, jeho propuštěním do provozu po pozemních komunikacích České republiky, zprostředkování prodeje v České republice, zaplacením cla, daní, správních a dalších poplatků včetně případného nároku na náhradu škody. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávně ustanovení věty druhé § 585 obč. zák. V dané věci dovolací soud přisvědčil dovolateli, že účastníci při uzavírání dohody o narovnání dne 29. 6. 1993 projevili vůli nastolit stav, jako by k žádnému obstarání vozidla pro žalobce nedošlo a žalovaný nese plně všechny náklady spojené s dovozem auta do České republiky. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z obsahu předmětné dohody o narovnání a z výpovědí žalobce a žalovaného v protokolech o výslechu žalovaného a žalobce v přílohovém trestním . l. 75 spisu/, vyplývá, že ještě před uzavřením dohody o narovnání měli žalobce i žalovaný vědomost o tom, že clo nebylo zaplaceno ve správné výši /č. l. 25 až 30 a č. l. 50 až 54 trestního spisu/. Odvolací soud tedy dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že předmětná dohoda o narovnání se netýká práv a povinností vyplývajících z následně vyměřeného celního dluhu, neboť na něj účastníci nemohli pomýšlet.

Ve smyslu ust. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ust. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej po obsahové stránce dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.

Dovolací důvod podle je naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil ( , část věty za středníkem, ) a vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení ( , věta první, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá a třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. března 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová

v