Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 270/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 15.000,- Kč jako jednorázové odškodnění pozůstalých a 7.140,- Kč jako náhradu věcné škody. Žalobu odůvodnila tím, že její manžel M. M. pracoval u žalovaného jako řidič a že dne 25.10.1994 utrpěl při plnění pracovních úkolů úraz, na jehož následky dne 28.10.1994 zemřel.

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 18.12.1998 č.j. -179 řízení o částce 925,- Kč zastavil, zamítl žalobu o zaplacení 21.215,- Kč se 17% úrokem od 8.2.1995 do zaplacení a rozhodl, že se náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků, ani "Českému státu", nepřiznává. Dovodil, že manžel žalobkyně utrpěl jako řidič mezinárodní kamionové přepravy dne 25. 10. 1994 pracovní úraz, na jehož následky dne 28. 10. 1994 zemřel, avšak že se žalovaný své odpovědnosti za škodu zcela zprostil. Vycházel ze zjištění, že manžel žalobkyně na automagistrále Minsk-Moskva poblíž celního prostoru u vesnice Š., Bělorusko, okolo druhé hodiny v noci nevěnoval řízení vozidla dostatečnou pozornost a v plné rychlosti narazil do vozidla opatřeného výstražnými světly, které stálo na konci řady kamionů. Úvahu o mikrospánku, nevolnosti, infarktu či "jiné srdeční příhodě" vylučuje podle názoru soudu prvního stupně skutečnost, že manžel žalobkyně na manévr před ním jedoucího vozidla, které se záměrem udělat místo pro jeho kamion vedle sebe před zastavením vybočilo vlevo, reagoval, neboť tento manévr opakoval a před ním jedoucí vozidlo následoval.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.5.1999 č.j. -204 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaný své odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu ze dne 25.10.1994 zcela zprostil ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) zák. práce. Námitky žalobkyně, že "nelze vyloučit objektivní nezaviněné důvody", zůstaly podle názoru odvolacího soudu "v rovině toliko teoretického uvažování o případných abstraktních možnostech úrazového děje". K návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání se odvolací soud nevyjádřil.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že okresní soud "po poměrně obsáhlém a důkladném dokazování správně zjistil skutkový stav" a že tedy v řízení byla prokázána "nepozorná jízda řidiče M. M." jako příčina dopravní nehody. Namítala však, že nebylo objasněno, z jakého důvodu došlo k této nepozornosti, neboť tvrzení žalovaného o únavě způsobené nedodržováním bezpečnostních přestávek, "lze sice bezpochyby považovat za možné a snad i pravděpodobné", rozhodně však nebylo podloženo žádným přímým důkazem, resp. nebylo podloženo více, než např. úvaha o srdečním infarktu či mozkové mrtvici. Zdůraznila, že důkazní břemeno při hodnocení zproštění se odpovědnosti za škodu tíží žalovaného a že tedy otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení lze spatřovat v tom, "zda při neexistenci důkazů o příčinách dopravní nehody, při které utrpěl zaměstnanec smrtelný pracovní úraz, resp. při absenci důkazů o důvodech jeho nepozorné jízdy a tedy o jeho zavinění, se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti za vzniklou škodu podle ustanovení zák. práce či nikoliv". S tím souvisí podle názoru dovolatelky další otázka, zda v souvislosti s řešením problému, zda se zaměstnavatel zcela zprostil své odpovědnosti, "postiženého zaměstnance, popřípadě jeho pozůstalé právní nástupce, tíží důkazní břemeno při zjišťování zavinění či nezavinění zaměstnance". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ).

Podle ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu se nejedná již tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nešlo o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo vyššími soudy přijato a za účelem sjednocení judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [rozhodnutí odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné ("nové") řešení této právní otázky]. Za otázku zásadního významu však nelze považovat takovou otázku, která byla odvolacím soudem vyřešena konformně (souladně) s dosavadní soudní praxí.

Protože postupem podle ustanovení může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, nevyhověl-li odvolací soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, jen z důvodu uvedeného v ustanovení Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky současně musí mít - jak plyne ze shora uvedeného - zásadní význam, neboť jen taková právní otázka, která byla pro rozhodnutí věci určující, může vést k závěru o splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení

Dovolací důvod podle ustanovení neslouží k řešení právních otázek, ale nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být přípustnost dovolání založena podle ustanovení

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. I když v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Dovolatelka podrobuje kritice právní posouzení věci odvolacím soudem, podstatou jejích námitek je ovšem to, že vlastně nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil. Dovolatelka tím, že z rámce svých úvah vylučuje výpověď svědka Z., vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud (dovolatelka činí z provedených důkazů vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci). Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka netvrdí, že by odvolací soud jím zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil pro stránce právní; ve skutečnosti tedy nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem založené na jím zjištěném skutkovém stavu, ale vlastní skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavuje dovolání žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že by rozsudek odvolacího soudu eventuálně vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné, a protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. března 2001

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý

předseda senátu