Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1328/2000

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28.5.1998 č.j. -2 zahájil řízení o dědictví po J. V., zemřelém dne 1.3.1998. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení notáře JUDr. Z. Š.

Poté, co T. L. předložil soudnímu komisařiu datovanou dnem 30.5.1993, o níž nejprve uvedl, že jde o kopii zůstavitelovy závěti, a o níž posléze tvrdil (prostřednictvím svého zástupce advokáta JUDr. Z. M.), že jde o "pravou" zůstavitelovu závěť, Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 23.3.1999 č.j. -84 ve smyslu ustanovení rozhodl, že T. L. není zůstavitelovým dědicem. Soud prvního stupně dovodil, že uvedená, v níž zůstavitel odkázal T. L. veškerý svůj "movitý i nemovitý majetek", není platnou závětí. Jedná se totiž o pouhou fotokopii, kterou "nelze uznat za listinu", neboť na ní chybí originál podpisu zůstavitele. Vzhledem ke skutečnosti, že originál závěti nebyl nalezen, nelze vyloučit, že zůstavitel mohl "později projevit svou vůli zrušit závět např. i tím, že ji zničil".

K odvolání T. L. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.1999 č.j. -100 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o dědickém právu záviselo "v tomto konkr. případě" na právním posouzení věci ( ), nikoliv na zjištění sporných skutečností ( ). Soud prvního stupně proto "nepochybil, když o této otázce rozhodl sám". ze dne 30.5.1993 není platnou závětí zůstavitele, neboť jde zjevně o fotokopii, kterou zůstavitel "vlastnoručně nepodepsal, resp. ani nemohl podepsat".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal T. L. dovolání. Namítá, že soudy měly postupovat podle , pokusit se o smír a odkázat toho z dědiců, jehož právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. Odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl důkaz propisovacím papírem, který navrhl k prokázání skutečnosti, že ze dne 30.5.1993, kterou "měl v držení a jež založil do dědického spisu v rámci dědického řízení, je originál a je platná, na které se podepsal čas, jelikož tato je díky propisovacímu papíru, na kterém byla napsána, značně vybledlá". Podáním ze dne 14.1.2000 dovolatel svoje dovolání doplnil o sdělení, že originál zůstavitelovy závěti byl nalezen v notářské úschově u soudního komisaře JUDr. Z. Š., a že soudy obou stupňů "neposuzovali originál závěti, ale pouze její fotokopii". Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky "usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě T. L. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z dalších ustanovení , mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení , nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení

Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v části svého usnesení obsahující poučení (nad rámec vyplývající z ustanovení ), že "dovolání proti němu lze podat za podmínek ustanovení až 241 prostřednictvím soudu I. stupně", šlo jen o obecné upozornění na podmínky přípustnosti dovolání, upravené , které přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení nezakládá.

Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení , a to již z toho důvodu, že dovolatel - jak vyplývá z obsahu spisu - neučinil před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.

Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.

Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení , a přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání T. L. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl. Ve smyslu ustanovení věty první dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

Ke sdělení dovolatele, že originál zůstavitelovy závěti byl dodatečně nalezen u soudního komisaře notáře JUDr. Z. Š., je třeba uvést, že jde o novou skutečnost, která v době rozhodování soudů obou stupňů nebyla známa; k této skutečnosti proto nebylo možné přihlédnout ani v dovolacím řízení. Uvedené samozřejmě neznamená, že by nemohla být vzata v úvahu v dalším průběhu řízení o dědictví po J. V.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2001

JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková