Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11Co 206/2021

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci

žalobce: RNDr. Pavel V. , narozený dne xxx

bytem xxx

zastoupený advokátem JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D.

sídlem KŠD Legal advokátní kancelář, s.r.o., Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha 1

proti

žalované:

Anna H.

, narozená dne xxx

bytem xxx

zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Radou, Ph.D.

sídlem DRV Legal, s.r.o., advokátní kancelář Hlinky 505/118, 603 00 Brno

o zaplacení částky 500.000 EUR s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2021, č. j. -16

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením okresní soud prohlásil mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci a řízení zastavil (odstavec I. výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). Okresní soud své rozhodnutí založil na neodstranitelném nedostatku podmínky řízení v podobě mezinárodní nepříslušnosti okresního soudu k projednání věci a ve smyslu řízení zastavil.

2. Žalobce ve včas podaném odvolání nesouhlasil se závěrem o mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky věc rozhodnout, s odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“), dovodil-li okresní soud, že ze smlouvy uzavřené mezi účastníky není zřejmé, kam byl předmět koupě dodán, či měl být dodán. Žalobce shledává tento závěr nesprávným, neboť ze skutkových okolností v žalobě jasně vyplývá místní příslušnost soudů v České republice, neboť místem dodání bylo místo Olomouc, kde má žalobce stáje, proto je ve věci příslušným Okresní soud v Olomouci. Samotné převzetí koně na území Švýcarska na uvedeném nic nemění, neboť se nejedná o sídlo ani o adresu žalované a neuplatní se tak § 1955 obč. zák., který tuto situaci řeší. Dle žalobce příslušnost soudů České republiky není nijak překvapivá a je i racionální s ohledem na to, že kupní smlouva se řídí právem České republiky. Podle žalobce je nutné vzít v úvahu článek 16 preambule, podle kterého kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. Smlouva i smluvní vztah má jednoznačně bližší vztah k České republice, kdy předmět kupní smlouvy byl dodán kupujícímu z České republiky, a koupě se řídila českým právem. Žalobce proto navrhoval, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc projednávána před soudy České republiky.

3. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhovala potvrzení usnesení okresního soudu. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky nebylo výslovně upraveno místo plnění, bylo však v ujednáno, že neupravené otázky se budou řídit platnými právními předpisy ČR. Pro otázku určení místa plnění proto přicházelo v úvahu použití ustanovení , , tedy předmět smlouvy měl být původně plněn v místě bydliště žalované. Nicméně není-li místo plnění uvedeno výslovně ve smlouvě, je jeho role pro určení mezinárodní příslušnosti upozaděna. Skutečným místem plnění předmětu kupní smlouvy bylo z vůle smluvních stran Švýcarsko. Jestliže si žalobce po předání předmětu kupní smlouvy tento samostatně odvezl na jiné místo, nelze dovozovat posun místa plnění, neboť v danou chvíli již bylo splněno. V právních vztazích z uzavřené kupní smlouvy byl dán mezinárodní prvek v subjektu, jsou zde proto naplněna kritéria pro aplikaci Nařízení Brusel I bis. Právní vztahy, které jsou předmětem řízení, nespadají mezi případy pro výlučnou, speciální ani alternativní příslušnost vymezenou v Nařízení Brusel I bis, mezi účastníky nedošlo k prorogaci ve smyslu , proto se mezinárodní příslušnost posoudí podle , a to státu bydliště žalované.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

6. Podle jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

7. V posuzované věci byl dán mezinárodní prvek, neboť žalovaná má bydliště ve Spolkové republice Německo, žalobce na území České republiky, kde se rovněž domáhá svého nároku vyplývajícího z uzavřené kupní smlouvy mezi účastníky.

8. Okresní soud správně posuzoval otázku příslušnosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. listopadu 2012 (Brusel I bis).

9. Podle čl. 4 odst. 1 Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou příslušnost žalovány u soudu tohoto členského státu.

10. Podle čl. 7 odst. 1 Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:

a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;

b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:

- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;

c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

11. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nemožnosti dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů na základě čl. 7 Nařízení Brusel I bis a v podrobnostech na odůvodnění napadeného usnesení odkazuje. V kupní smlouvě mezi účastníky žádné místo plnění sjednáno nebylo. Žalobce v žalobě tvrdil, že předmět koupě převzal na území Švýcarska. Při absenci bližší specifikace místa plnění v kupní smlouvě se skutečným místem plnění stalo Švýcarsko. Nelze proto dovozovat místo plnění z místa, kde mělo dojít k ustájení předmětu koupě. V posuzované věci se nejedná ani o případ výlučné příslušnosti vymezené v čl. 24 Nařízení Brusel I bis, příp. speciální příslušnosti v čl. 10 až 23, mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o příslušnosti soudů některého členského státu věc rozhodnout ve smyslu čl. 25. Na základě žádných jiných kritérií proto mezinárodní příslušnost soudů České republiky nebylo možno dovodit.

12. Okresní soud rozhodl zcela správně, vyslovil-li podle Brusel I bis mezinárodní nepříslušnost a současně řízení zastavil podle věta prvá pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud z uvedeného důvodu napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle , a to včetně nákladového výroku.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , podle něhož žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno, neboť v odvolacím řízení žádný z účastníků požadavek na náhradu nákladů řízení nevznesl.

Poučení:

Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení

je dovolání přípustné

podle Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Proti odstavci II. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné .

Ostrava 22. září 2021

JUDr. Jana Palkovská v. r.

předsedkyně senátu