Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 178/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. října 2000, č. j. -56, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu prvního stupně) ze dne 28. března 2000, č. j. -32, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost "vyklidit do 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí byt I. kategorie 2+1 v přízemí domu č.p. 691 na parcele č. 1534, katastrální území B." (dále jen "sporný byt", resp. "byt"), a rozhodl o nákladech řízení účastníků. V návaznosti na to odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud z odkazem na ustanovení , , v tehdy platném znění (dále jen "obč. zákoník"), vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť - stejně jako soud prvního stupně - dospěl k závěru, že žalovaní bydlí ve sporném bytě bez právního důvodu. Jediným důvodem jejich bydlení v tomto bytě byl totiž původně souhlas žalobce, který však byl odvolán. Přitom názor, že v době do 1. ledna 1995, kdy nabyl účinnosti , byla nájemní smlouva ohledně sporného bytu uzavřena konkludentně, odmítl poukazem na to, že nebyla prokázána "dohoda o nájemném". Soudy obou stupňů současně dovodily, že prostřednictvím ustanovení obč. zákoníku nelze omezit vlastnické právo žalobce "vázáním vyklizení na zajištění bytové náhrady".

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný J. Ch. (dále jen "žalovaný") dovolání. Ihned v jeho úvodu sice připustil, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil a odvolací soud sám přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil, avšak přesto se domnívá, "že by Nejvyšší soud měl tuto věc projednat, neboť ... se jedná o věc po právní stránce zásadního významu". V dovolání - s přihlédnutím k jeho obsahu - uplatnil dovolací důvody podle a d/ , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen ""). Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. října 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen "").

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), řádně zastoupenou advokátem (, a 2 ), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v - a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a a 2

Podle nemůže být dovolání přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhl - li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle ; odvolací soud sám přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku ve smyslu nevyslovil. Nenavrhl-li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku a odvolací soud, aniž byl podán návrh, přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku ve výroku tohoto rozhodnutí nevyslovil, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle a 2 ; za této situace je pak nerozhodné, že popřípadě šlo o zásadně právně významné rozhodnutí odvolacího soudu. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky rovněž v usnesení ze dne 16. června 1999, sp. zn. .

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení a dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle a d/

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci a žalované J. V. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, , a věta první /per analogiam/ ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková