Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 117/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

A/ A. P., B/ J. F., C/ J.. T. a D/ A. R., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1. J. M. a 2.M. M., zastoupeným advokátem, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. -189, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze čj. -277, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29.5.1998, čj. -189, uložil žalovaným povinnost vydat žalobcům v blíže určených podílech nemovitosti v katastrálním území L., specifikované ve výroku rozsudku, a zamítl návrh na vydání dalších nemovitostí v tomto katastrálním území.

Žalobci uplatnili své restituční nároky na předmětné pozemky žalobou, kterou založili na ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"). Tvrdili, že žalovaní, jimž byly uvedené nemovitosti vydány postupem podle ustanovení zákona o půdě, nemohou být oprávněnými osobami ve smyslu tohoto zákona; původními vlastníky nemovitostí byli právní předchůdci žalobců, kteří je koupili v roce 1947 od právních předchůdců žalovaných, a při podpisu smlouvy trhové je zaplatili částkami 1.050.000 Kč a 1.040.000 Kč. Právní předchůdci žalobců byli zapsáni jako vlastníci koupených nemovitostí v pozemkové knize, avšak poté, co na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství byl proveden výmaz vlastnického práva v pozemkových knihách, formálně bylo obnoveno vlastnictví předchozích vlastníků; k vrácení trhové ceny však nikdy nedošlo. Fakticky tak bylo přechodem pozemků do Státního statku Z. odňato vlastnictví osobám odlišným od formálně zapsaných vlastníků. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě namítali, že zápis do pozemkové knihy ve prospěch právních předchůdců žalobců byl vymazán, a obnoven zápis ve prospěch jejich právních předchůdců, kteří tak byli podle tehdy platných předpisů jedinými vlastníky předmětných nemovitostí. Dále poukázali na to, že ustanovením novely zákona o půdě č. , se zakládá žalobcům nárok na vydání nemovitostí, avšak pouze za předpokladu, že nemovitosti již na základě tohoto zákona nepřešly na jiné oprávněné osoby, k čemuž v daném případě došlo, protože nemovitosti byly vydány jim jako oprávněným osobám. Současně poukázali na nedodržení lhůty k uplatnění nároků podle zákona o půdě.

Krajský soud v Praze k odvolání žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně všech sporných nemovitostí, přesně specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, zamítl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dále je doplnil, a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc správně neposoudil. Ztotožnil se s jeho závěrem o tom, že žalobci splňují podmínky oprávněných osob, a za správný považuje i jeho závěr o včasnosti uplatněného nároku. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny nezbytné podmínky pro vydání nemovitostí žalovanými, stanovené v § 28b odst. 2 zákona o půdě, zejména žalobci neprokázali uhrazení kupní ceny, a navíc nemovitosti přešly na základě zákona o půdě na jiné oprávněné osoby. Podle odvolacího soudu také nedošlo k převodu vlastnictví sporných pozemků na kupující, totiž na právní předchůdce žalobců, neboť k převodu nebyl udělen nezbytný souhlas nebo dodatečný souhlas ministerstva zemědělství podle § 13 zákona č. 46/1948 Sb.

Žalobci napadli pravomocný rozsudek odvolacího soudu včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení Dovolací důvod spatřují v nesprávném právním názoru odvolacího soudu, ve skutečnosti však napadají i jeho skutková zjištění. Vyjadřují nesouhlas se závěry odvolacího soudu o nesplnění podmínek ve smyslu ustanovení zákona o půdě, především v tom, že nebylo prokázáno, že kupní cena za sporné nemovitosti byla právními předchůdci žalobců zaplacena. Zaplacení kupní ceny podle nich vyplývá z obsahu trhových smluv, takže následná korespondence nemůže jako důkaz obstát. Odvolací soud dle jejich názoru také nesprávně vycházel ze zákona č. 46/1948 Sb., jenž v době schvalování předmětných kupních smluv nebyl ještě v platnosti. V daném případě se uplatnil jiný režim schvalování kupních smluv, a to podle vládního nařízení č. 218/38 Sb., podle něhož smlouvy schvaloval příslušný ONV. Původně nebyly příslušným ONV ve S. trhové smlouvy schváleny, avšak v odvolacím řízení je schválil Zemský národní výbor v P. výměrem ze dne 13.1.1948, čj. XII-5-5 744/3-1947, když odvolání vyhověl a účastníkům kupní smlouvy souhlas udělil podle § 1 odst. 1 vl. nař. č. 218/1938 Sb. Na základě toho nabyly smlouvy právní účinnosti. Poukazují též na to, že právní předchůdce restituentů využil prostředky, získané prodejem, k obchodním účelům. Žalovaní žádnou újmu neutrpěli, nelze je tedy považovat za oprávněné osoby ve smyslu zákona o půdě. Žalobci dodávají, že trhovými smlouvami, které byly intabulovány, se stali vlastníky, a teprve zásahem ministerstva zemědělství, kdy smlouvy nebyly dodatečně schváleny, jim byl majetek odňat. Navrhují proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „„).

Dovolací soud shledal, že dovolání v podstatě splňuje náležitosti stanovené v , je přípustné podle ustanovení písm a) , a opírá se o přípustný dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení Vady řízení ve smyslu nebyly namítány, ani dovolacím soudem zjištěny. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu ustanovení Vzhledem k tomu, že dovolatelé napadají i skutkový závěr odvolacího soudu v tom, že žalobci neprokázali zaplacení kupní ceny na základě předmětných trhových smluv z roku 1947, posoudil dovolací soud tento závěr i z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení , totiž zda skutková zjištění soudu mají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod nebyl shledán, protože odvolací soud opřel svá skutková zjištění o důkazy provedené v řízení, a zhodnotil je podle své úvahy jednotlivě i v jejich souvislostech, jak mu ukládá ustanovení I pokud by však odvolací soud dospěl k závěru, že plné zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, nevedlo by to k jinému výsledku řízení s ohledem na aplikaci ustanovení

§ 28b odst. 2 zákona o půdě. Bylo proto třeba v prvé řadě posoudit, zda odvolací soud správně aplikoval na daný případ toto ustanovení, když žalobci v dovolání uvádějí, že jejich právní předchůdci byli původními vlastníky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, když byli na základě koupě nemovitostí zapsáni v pozemkové knize, a kupní smlouvy byly schváleny příslušným orgánem (Zemským národním výborem) podle vládního nařízení č. 218/1938 Sb.

Dle názoru dovolacího soudu skutečnost, že trhové smlouvy byly schváleny podle vládního nařízení č. 218/1938 Sb., nemění nic na právních závěrech, k nimž dospěl odvolací soud, protože rozhodující je pro daný případ, jak bylo rozhodnuto podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Podle jeho ustanovení § 13 odst. 1 se mohly převody vlastnického práva k nemovitostem, na něž se vztahoval tento zákon, uskutečňovat jen se souhlasem ministerstva zemědělství, jinak byly neplatné; podle odstavce 2 pak právní jednání, týkající se mj. převodu vlastnictví k tomuto majetku, uskutečněná po 4.4.1947, tedy před účinností tohoto zákona, byla prohlášena za neplatná, pokud nebyla dodatečně schválena ministerstvem zemědělství. V projednávaném případě šlo právě o tento případ, protože trhové smlouvy, jimiž právní předchůdci žalobců koupili od žalovaných předmětné zemědělské nemovitosti, byly uzavřeny 24.6.1947, a ministerstvo zemědělství dodatečně rozhodlo dne 14.10.1948, že \"zamítá udělení souhlasu podle § 13 zákona z 21.3.1948 č. 46\". Vzhledem k tomu, že uvedený zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení, k němuž došlo uveřejněním v částce 21 Sbírky zákonů z roku 1948, vydané dne 14.4.1948, odpadá námitka dovolatelů, že rozhodnutí ministerstva zemědělství bylo vydáno před účinností tohoto zákona. Smlouvy, uzavřené před účinností zákona, k nimž nebyl udělen dodatečný souhlas ministerstva zemědělství, byly ze zákona považovány za neplatné, na čemž nic nemění skutečnost, že byly předtím schváleny podle jiného právního předpisu, tj. vládního nařízení č. 218/1938 Sb. V důsledku neplatnosti smlouvy byl proveden výmaz vlastnictví právních předchůdců žalobců z pozemkových knih a byla obnovena vlastnická práva právních předchůdců žalovaných, což je třeba vykládat tak, že nedošlo k \"přechodu vlastnictví\" podle ustanovení § 28b odst. 2 zákona o půdě. Odvolací soud tedy aplikoval na daný případ správnou právní normu.

Jestliže nárok žalobců vyplývá z ustanovení § 28b odst. 2 zákona o půdě, nelze návrhu na vydání nemovitostí vyhovět proto, že byly již vydány jiným oprávněným osobám. Za správnou považuje totiž dovolací soud úvahu o tom, že s ohledem na zápis právních předchůdců žalovaných jako vlastníků v pozemkové knize v době odnětí nemovitostí státem na základě skutečností uvedených v ustanovení písm b) zákona o půdě, byly vydány nemovitosti žalovaným v souladu se zákonem o půdě, což se navíc stalo v době, kdy právo osob založené až ještě neexistovalo.

Posouzení toho, zda právní předchůdci žalovaných získali z prodeje nemovitostí, později prohlášeného neplatným, majetkový prospěch na úkor právních předchůdců žalobců, není předmětem tohoto řízení, rovněž tak nároky žalobců na poskytnutí náhradních pozemků či finanční náhrady státem podle ustanovení § 12 zákona o půdě.

Protože tedy rozhodnutí odvolacího soudu bylo shledáno správným, dovolání bylo zamítnuto podle ustanovení věta před středníkem

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří měli v dovolacím řízení úspěch, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (, , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á

předsedkyně senátu