Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 44/2001

U S N E S E N Í

I. Řízení o dovolání se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým usnesením z 15.9.1999, čj. 32 C38/98-27, zamítl návrh žalobce na vyloučení znalce (z oboru písmoznalectví) PhDr. M. N. V odůvodnění svého usnesení uvedený soud prvního stupně poukazoval na to, že žalobce vznesl námitky proti ustanovení Dr. N. znalcem v této právní věci s tím, že tento znalec není způsobilý seznamovat se s utajenými skutečnostmi, o něž v tomto řízení o ochranu osobnosti, podle názoru žalobce, jde. Soud prvního stupně však k tomu uváděl, že s ohledem na znění , o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, soud v této právní věci nejednal, dokud nebylo na návrh soudu rozhodnuto o zrušení stupně utajení ohledně osobního svazku žalobce v materiálech bývalé Státní bezpečnosti. Soud prvního stupně ještě dodával, že spis v této právní věci ochrany osobnosti neobsahuje žádnou část, která by podléhala právní úpravě utajovaných skutečností podle Z těchto důvodů soud prvního stupně návrh žalobce na vyloučení znalce z působení v této právní věci zamítl.

O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze 4.7.2000, sp.zn. , jímž odvolání odvolatele odmítl, a to jako odvolání opožděně podané ve smyslu ustanovení . Odvolací soud poukazoval na to, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručeno (v souladu s ustanovením ) dne 12.10.1999 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno dne 24.5.2000, tedy již po uplynutí lhůty po doručení rozhodnutí soudu (, věta první, ). V odůvodnění svého usnesení odvolací soud ještě uváděl, že tu není rozhodné, že odvoláním napadené usnesení bylo ještě následně doručováno znovu žalobci, jež pak žalobce převzal dne 18.5.2000.

Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 24.7.2000 a dovolání bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 7.8.2000, tedy ve lhůtě stanovené v (ve znění před novelizací ), avšak dovolání podal tento dovolatel Ing. M. Š. sám bez zastoupení advokátem.

Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatel v dovolání zdůrazňoval, že se odvolací soud vůbec nezabýval věcnou stránkou jeho odvolání, čímž ovšem došlo k tomu, že zůstalo nedotčeno nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jež nenáleží, podle názoru dovolatele, do pravomoci soudu ( ). Dovolatel má za to, že tu bylo rozhodováno v rozporu s ustanoveními , podle něhož zrušení a změna stupně utajení utajovaných skutečností ve stupni utajení „Důvěrné" až „Přísně tajné" nenáleží do pravomoci soudu. V daném případě statutární orgán, ani jiný oprávněný orgán dosud podle neprověřil a neurčil soudního znalce PhDr. M. N. na styk s utajovanými skutečnostmi ve stupni utajení „Přísně tajné". Statutární orgán (ve smyslu ustanovení ) v daném případě nezrušil, ani nezměnil stupeň utajení tzv. osobního svazku žalobce ze stupně utajení „Přísně tajné".

Dovolatel dále ve svém dovolání poukazoval na to, že usnesení Městského soudu v Praze z 15.9.1999, čj. , nebylo při doručování předáno dospělé osobě bydlící v tomtéž bytě nebo v tomtéž domě jako adresát této zásilky, ani zaměstnanci na tomtéž pracovišti a písemnost nebyla uložena na poště anebo u orgánu obce. Žalobce jako adresát této písemnosti nebyl vhodným způsobem vyzván, aby si písemnost vyzvedl; adresát se o uložení písemnosti nedověděl a proto písemnost nebylo možné považovat za doručenou; toho si byl vědom, podle názoru dovolatele, soud prvního stupně, který na základě korespondence se zaměstnavatelem žalobce znovu odeslal písemnost (usnesení z 15.9.1999 o zamítnutí návrhu na vyloučení znalce), a ta byla žalobci doručena 18.5.2000 na pracoviště žalobce.

Po podání tohoto dovolání Městský soud v Praze usnesením ze 16.10.2000, čj. -51, uložil dovolateli Ing. M. Š., aby své dovolání ve lhůtě 5 dnů od doručení citovaného usnesení soudu doplnil ve smyslu ustanovení a 4, a (ve znění před novelizací ), zejména i co do doložení toho, že je pro řízení o dovolání zastupován advokátem. V tomto usnesení bylo obsaženo i poučení o tom, že nebude-li dovolání dovolatele v soudem stanovené lhůtě doplněno, bude řízení o dovolání zastaveno. Toto usnesení bylo dovolateli doručeno (podle doručenky) dne 24.11.2000.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona anebo po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (tj. podle ustanovení // a , o soudech a soudcích, ve znění před novelizací ).

Podle ustanovení (v již citovaném znění) musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání; podle ustanovení téhož právního předpisu musí být dovolání sepsáno advokátem.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky; nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení; jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude dovolací řízení dovolacím soudem zastaveno ve smyslu ustanovení a ustanovení a téhož právního předpisu.

Z tohoto právního závěru dovolací soud vycházel i v daném případě a musel tedy přikročit k zastavení řízení o dovolání, když nedošlo k odstranění vad dovolání, spočívajících v nezastoupení dovolatele advokátem a v nesepsání dovolání advokátem, takže pro tento nedostatek nebylo možné pokračovat v řízení o dovolání.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 13. března 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková