Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 31/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. byla k návrhu předsedy senátu Okresního soudu v Teplicích prodloužena vazba obžalovaného I. A. do 30. 6. 2001. Trestní věc tohoto obžalovaného je projednávána Okresním soudem v Teplicích poté, co rozsudek téhož soudu ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. , jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, coby soudu odvolacího, ze dne 10. 8. 1998, sp. zn. , byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , vydaným v řízení o stížnosti pro porušení zákona, a věc byla přikázána okresnímu státnímu zástupci v Teplicích k novému projednání a rozhodnutí, přičemž obžaloba byla na I. A. u Okresního soudu v Teplicích opětovně podána dne 8. 8. 2000.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obžalovaný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost. V jejím odůvodnění dává na zváženou, zda s ohledem na dobu trvání vazby, v níž se obžalovaný nachází ode dne, kdy byl do vazby vzat usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , a znění ustanovení tr. ř., bylo podání návrhu na prodloužení vazební lhůty nad dva roky a tím i usnesení Vrchního soudu v Praze opodstatněné. V další části se zabývá různými alternativami součtu celkové lhůty vazby, kterou do této obžalovaný vykonal, a upozorňuje na nepřekročitelnou lhůtu trvání vazby v tomto případě, jež činí čtyři roky. Zároveň je toho názoru, že na osobu obžalovaného by i v tomto stadiu trestního řízení mělo být pohlíženo jako na nevinného. V závěru stížnosti navrhuje, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k těmto závěrům.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. platí, že vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud. Vrchní soud v Praze sice postupoval v napadeném usnesení v intencích citovaného zákonného ustanovení, ale náležitě nezohlednil skutečnost, byť se o ní v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje, že o vazbě obžalovaného I. A. rozhodl v řízení o stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. svým usnesením ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , kterým vzal obžalovaného do vazby z důvodu uvedeného v tr. ř.

Z této skutečnosti je pak třeba vyvodit důsledek předpokládaný ustanovením § 71 odst. 9 tr. ř., totiž že délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 tr. ř. (nebo podle § 287 tr. ř.), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. V projednávaném případě to znamená, že Vrchní soud v Praze neměl vůbec rozhodovat o prodloužení vazby obžalovaného I. A. na dobu nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř., neboť dvouletou dobu trvání vazby je třeba počítat až od citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky učiněného podle § 275 odst. 3 tr. ř., tedy od 9. 2. 2000, a není možné do ní započítávat i dobu trvání vazby v původním řízení před tímto rozhodnutím, tj. dobu od 26. 8. 1997 do 10. 8. 1998. Přitom je zřejmé, že dosah ustanovení § 71 odst. 9 tr. ř. není nijak omezen jen na některé lhůty vazby, proto se vztahuje jak na délku trvání vazby v přípravném řízení (§ 71 odst. 2 tr. ř.), tak i na délku trvání vazby v řízení před soudem, kde se předpokládá jen možnost prodloužení vazby nad dva roky rozhodnutím vrchního soudu (§ 71 odst. 3 tr. ř.). I po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o vazbě podle § 275 odst. 3 tr. ř. je však třeba respektovat nepřekročitelné hranice trvání vazby uvedené v § 71 odst. 4 tr. ř.

Vzhledem ke všem zmíněným skutečnostem nezbylo, než aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu stížnosti obžalovaného podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, a to jako rozhodnutí, které je vadné a nemělo být vydáno, a sám rozhodl o zamítnutí návrhu předsedy senátu Okresního soudu v Teplicích na prodloužení vazby. Vazba obžalovaného I. A. tedy může nadále pokračovat na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , bude-li nadále shledávána existence důvodů vazby podle tr. ř. Případná rozhodnutí o vazbě přísluší činit soudu prvního nebo druhého stupně, a to včetně rozhodnutí o žádostech obžalovaného o propuštění z vazby.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 13. března 2001

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec