Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Nd 68/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami podal dne 20. 12. 2000 u tamního okresního soudu na obviněnou mladistvou M. Š. obžalobu pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., spočívající po skutkové stránce v tom, že obviněná měla celkem 12 útoky v D., okr. P., odcizit finanční hotovost a různé věci v celkové výši 28 530,- Kč. U Okresního soudu v Příbrami byla věc vedena pod sp. zn. .

Usnesením ze dne 28. 12. 2000, č. j. -143, rozhodl Okresní soud v Příbrami samosoudcem tak, že podle § 295 tr. ř. postoupil trestní věc obviněné mladistvé M. Š. Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, jako soudu, u něhož je ve smyslu shora citovaného ustanovení konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvé nejúčelnější.

V odůvodnění usnesení o postoupení věci poukázal Okresní soud v Příbrami zejména na to, že obviněná se od 1. 9. 2000 nachází ve Výchovnému pro mládež ve V. M., okr. Ž. n. S. S ohledem na skutečnost, kdy lze očekávat úzkou spolupráci okresního soudu v místě sídlau s tímto výchovným ústavem, bylo proto považováno za účelné, aby trestní řízení proti obviněné mladistvé bylo vedeno právě u tohoto soudu.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, kde je předmětná věc nyní vedena pod sp. zn. , vyslovil usnesením ze dne 24. 1. 2001, č. j. -2, podle § 295 tr. ř. per analogiam svou místní nepříslušnost. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že obviněná je umístěna v pracovně výchovné skupině J., H. D., nacházející se v okrese J. Poněvadž tedy obviněná ve skutečnosti nevykonává ústavní výchovu v okrese Ž. n. S., nejeví se dle názoru soudu jako účelné, aby řízení ve věci konal tamní okresní soud, který za daného stavu nebude moci předpokládaným způsobem spolupracovat s výchovným zařízením nacházejícím se v jiném okrese. V uvedených skutečnostech spatřuje Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou důvody své místní nepříslušnosti.

Samosoudkyně Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pak následně předložila věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), aby jako soud oběma soudům nejblíže společně nadřízený (§ 24 tr. ř.) ve vzniklém sporu o příslušnost rozhodl.

K věci je nejprve třeba uvést, že podle ustanovení § 16 a § 18 odst. 1 tr. ř. by ke konání trestního řízení ve věci obviněné mladistvé M. Š. byl příslušný Okresní soud v Příbrami, neboť v jeho obvodu byl trestný čin spáchán (místní příslušnost) a řízení v prvním stupni v daném případě koná okresní soud (věcná příslušnost). Ustanovení § 295 tr. ř. představuje výjimku z obecných pravidel o místní příslušnosti, jež se vztahuje výlučně na řízení proti mladistvým (hlava devatenáctá, oddíl první, tr. ř.). Zákonodárce zde stanoví, že vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit věc soudu, v jehož obvodu mladistvý bydlí, nebo soudu, u něhož z jiných důvodů je konání trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější.

Poněvadž zájem i prospěch mladistvého je třeba chápat z hlediska péče společnosti o mládež, která se projevuje výchovným působením trestního řízení na mladistvého, za účelem dosažení jeho nápravy a s tím souvisejícího budoucího společenského uplatnění, lze důvody účelnosti jako kritérium pro projednání věci mladistvého jiným soudem spatřovat též ve skutečnosti, že obviněný mladistvý vykonává ústavní výchovu mimo obvod příslušného soudu. Trestní řízení v konkrétní věci i probíhající ústavní výchova sledují v podstatě stejný cíl, jímž je již konstatované výchovné působení na mladistvého. Uvedená okolnost pak zpravidla podmiňuje úzkou spolupráci soudu a příslušného výchovného zařízení. Může být proto důvodem pro postoupení trestní věci mladistvého jinému soudu podle § 295 tr. ř., jak na to ve svém usnesení správně poukazuje Okresní soud v Příbrami.

Konečně ani Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou nezpochybňuje, že v posuzované věci existují důvody, na základě nichž by věc podle § 295 tr. ř. měla být postoupena jinému soudu. Uplatněná námitka zde spočívá v tom, že obviněná mladistvá M. Š. nevykonává ústavní výchovu v okrese Ž. n. S., ale v okrese J., neboť je umístěna "v pracovně výchovné skupině J., H. D.", tedy mimo obvod Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, který se proto považuje za místně nepříslušný.

Ze zprávy na č. l. 127 spisu vyplývá, že obviněná byla k 1. 9. 2000 přemístěna z Diagnostickéhou pro mládež v P. do Výchovnéhou pro mládež ve V. M, pracovně výchovná skupina J. Je tedy zřejmé, že sídlo uvedeného výchovnéhou se nachází ve V. M. (okres Ž. n. S.). Uvedená skutečnost je v posuzovaném případě rozhodná pro správné určení příslušnosti soudu podle tr. ř., neboť předmětný výchovný ústav a nikoliv pracovně výchovná skupina bude subjektem, jehož součinnost se soudem by měla směřovat k tomu, aby byl co nejlépe naplňován účel trestního řízení a zajištění dalšího působení na mladistvou i po jeho skončení. Samotná okolnost, že se mladistvá obviněná nachází v pracovně výchovné skupině umístěné v sousedícím okrese je proto z hledisek ustanovení tr. ř. pro stanovení příslušnosti soudu irelevantní.

Danou otázku lze závěrem stručně shrnout tak, že jiným důvodem pro postoupení věci podle tr. ř. může být i okolnost, že mladistvý je umístěn ve výchovnému pro mládež mimo obvod příslušného soudu, neboť spolupráce soudu a výchovného zařízení pro mládež je v takovém případě účelná a prospěch mladistvého ji vyžaduje. Pro posouzení, kterému jinému soudu bude věc postoupena, je pak rozhodné sídlo takového výchovnéhou a nikoliv místo, kde se nachází pracovně výchovná skupina, do níž je mladistvý zařazen.

Z výše uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2000, č. j. -143, jímž byla trestní věc obviněné mladistvé M. Š. podle § 259 tr. ř. postoupena Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou za správné. Proto ve sporu o příslušnost mezi oběma soudy rozhodl podle § 24 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 13. března 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler