Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1266/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v předmětné věci, že I. Odvolací řízení se ohledně částky 110.633,25 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 4. 3. 1996 do zaplacení zastavuje. II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ve věci samé: a) mění tak, že se žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 3.806,40 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 4. 3. 1996 do zaplacení zamítá; b) ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 106.862,85 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 4. 3. 1996 do zaplacení, potvrzuje. III. V odstavci II. výroku o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 70.283,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet jeho právního zástupce.

Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 10. 1998 čj. - 140 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 6. 1999 čj. - 165, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 221.266,50 Kč spolu s 19 % úroky z prodlení ode dne 4. 3. 1996 do zaplacení a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, jakož i státu - České republice rovněž náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky 110. 633,25 Kč s příslušenstvím včetně souvisejícího výroku o nákladech řízením, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, zopakoval zčásti dokazování a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v nepatrné části.

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že rozhodující pro posouzení důvodnosti zažalovaného nároku, je otázka platnosti mandátní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 1995, zejména jejích ustanovení bodu III. 3 a 4. Podle bodu III. 3 smlouvy mandatář je srozuměn s tím, že mandant je oprávněn pozastavit výplatu provize, pokud úhrn neuhrazených pohledávek z obchodů realizovaných mandatářem, převýší 300.000,- Kč a podle závěru odvolacího soudu - na rozdíl od okresního soudu - je toto ujednání určité a srozumitelné a svým obsahem ani účelem neodporuje zákonu, ani jej neobchází a ani se nepříčí dobrým mravům; toto ujednání se dotýká pouze okamžiku splatnosti provize. Pokud jde o bod III. 4 smlouvy, dle kterého je žalovaný jako mandant oprávněn provizi snížit v případě porušení ujednání vyplývajících z této smlouvy ze strany žalobce jako mandatáře, v tomto směru se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neurčitosti a tudíž neplatnosti této části smlouvy ve smyslu ust. (, ve znění pozdějších předpisů, dále též "obč. zák".)

Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda žalobcem požadovaná provize za realizované obchody na účet žalovaného vyplývá z provedených důkazů, tj, zda žalobce obchody skutečně realizoval a zda za ně sjednanou provizi účtoval. V tomto směru se odvolací soud ztotožnil se závěry okresního soudu, že za žalobcem realizované obchody považuje obchody označené v počítačové sjetině žalovaného písmenem "Z", kterážto skutečnost vyplývá z účastnické výpovědi samého žalobce i výpovědi svědkyně J. P. Na rozdíl od okresního soudu však krajský soud učinil rozdílná skutková zjištění z počítačové sjetiny, poněvadž ta neobsahuje čísla faktur na obchody vyúčtované v úhrnné výši 7.612,80 Kč a proto odvolací soud změnil napadený rozsudek ohledně částky 3.806,40 Kč s přísl. na zamítavý. Skutečnost, že ke změně došlo pouze v rozsahu jedné poloviny částky 7.612,80 Kč je pak odůvodněna tím, že žalovaný omezil své odvolání o částku 110.633,25 Kč s příslušenstvím s tím, že uznává důvodnost žalobcem vyúčtovaných nároků na provizi v rozsahu 50 % a za tohoto stavu, byť žalobní požadavek nebyl co do částky 3.806,40 Kč s příslušenstvím důvodný, nemohl být vzhledem k částečnému zpětvzetí odvolání přezkoumáván.

Ohledně zbývající části, tj. částky 106.826,85 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 4. 3. 1996 do zaplacení, odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu jako věcně správný potvrdil. V tomto rozsahu - uzavřel odvolací soud - nárok žalobce na provizi podle smlouvy vznikl a stal se splatným a žalobci vznikl i nárok na úrok z prodlení ve výši odpovídající ust. a obchodního zákoníku (, ve znění pozdějších předpisů, dále též "obch. zák".)

Proti tomuto rozsudku v rozsahu výroku II. písm. b) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. a a důvodnost o ust. písm d)

Dovolatel namítá, že soud prvního stupně došel k závěru, že mandátní smlouva je neplatná v čl. III. odst. 3 a 4 pro nedostatek určitosti, avšak žalobce nikdy smlouvu nebo její část nezpochybnil a na neurčitost poukázal až po ukončení dokazování, v závěrečném návrhu. Tím byla žalovanému fakticky odňata možnost jednat před soudem a vyjádřit se. Pokud o obsahu právního úkonu vznikne pochybnost, pak v souladu s posílením významu smluvní autonomie v obchodněprávní oblasti platí, že právní úkony je třeba vykládat nejen podle jazykového vyjádření, ale i podle vůle těch, kteří úkon činili s přihlédnutím k účelu, která účastníci sledovali a tento úmysl je třeba v průběhu dokazování zjistit. Nelze pominout tu okolnost, která byla v řízení prokázána, že žalobci byla provize řádně placena a dovolatel použil sjednané právo na snížení odměny teprve tehdy, jakmile žalobce smlouvu hrubým způsobem porušil. V tomto směru nebyla věc napravena ani odvolacím soudem.

Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve vyslovení neplatnosti mandátní smlouvy v části týkající se snížení odměny. Zde se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti, když dovodil, že ujednání nerozlišuje případné porušení povinnosti z hlediska intenzity a nekonkretizuje ani rozsah práv mandanta ke snížení provize. Odvolací soud kromě toho zmiňuje, že s ohledem na okolnosti ze kterých došlo k uzavření mandátní smlouvy nevyplývá, že by dotyčnou část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu právního úkonu. Z ust. § 263 obch. zák. lze dovodit, že mandátní smlouva je typem smluvního vztahu, kde je účastníkům dána v široké míře smluvní volnost, i když nejde o volnost neomezenou, např. žalobce požívá ochrany podle ust. § 264 odst. 1 obch. zák., že při určení práv a povinností ze závazkového vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem. Žalobce je chráněn i ustanovením § 265 obch. zák., a pokud by tedy dovolatel snížil bezdůvodně odměnu žalobce nebo ji snížil neúměrně, jednalo by se nepochybně o výkon práv, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a jednání dovolatele by nepožívalo právní ochrany.

Podle názoru dovolatele se jedná o nesprávné právní posouzení věci oběma soudy i v tom, že neplatnost části smlouvy je oddělitelná od zbytku smlouvy, když rozhodujícím kritériem zůstává opět projev účastníků a to soudy v řízení nezjišťovaly.

Odvolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v části II. písm b) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhuje též odložení vykonavatelnosti.

Podle části dvanácté, hlavy první bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších přepisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních přepisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen "")

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalovaného splňuje náležitosti stanovené v a a 2 neboť bylo podáno včas ve stanovené lhůtě, dovolatel je zastoupen advokátem, který dovolání též sepsal a podepsal a dovolání obsahuje též další zákonem stanovené obsahové náležitosti, se musel nejprve zabývat přípustností podaného dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. ).

Dovolatel svým dovoláním napadá pouze výrok II. b) rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a takto vymezeným rozsahem dovolání je dovolací soud vázán (ust. ); ostatně pouze v rozsahu napadeného výroku ve věci samé byl dovolatel jako žalovaný zavázán, když žalobě v tomto rozsahu bylo vyhověno.

Dovolatel se nemůže z hlediska přípustnosti dovolání dovolávat ust. . písm. a) , neboť ve výše uvedeném a napadeném rozsahu nebyl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem soudu odvolacího změněn, nýbrž potvrzen.

Při potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné, jsou-li dány podmínky ust. anebo ust. a 2 Žádný z těchto důvodů však není v daném případě naplněn. Rozsudek odvolacího soud je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci a ze spisu se nepodává, že by dovolatel podal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nejpozději do vyhlášení potvrzujícího rozsudku, přičemž odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání i bez návrhu. Proto ani dovolací soud nemohl dospět k závěru, že dovolání je přípustné (ovšem za podmínky, že by napadený výrok rozhodnutí měl po právní stránce zásadní význam.).

Kromě uvedeného je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže je dána tzv. zmatečnost řízení pro některou ze závažných procesních vad, stanovených v Dovolatel tvrdí, že mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu resp. i soudu prvního stupně v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem (ust. ) Tuto skutečnost dovolatel spatřuje v tom, že se nemohl vyjádřit k námitce žalobce o neplatnosti části mandátní smlouvy pro nedostatek určitosti, kterou žalobce vznesl až po skončení dokazování v závěru jednání před soudem prvního stupně a že v tomto směru nebyly provedeny důkazy a tuto vadu neodstranil ani odvolací soud.

Dovolateli však nelze přisvědčit, protože stejné námitky uplatnil již v odvolání (ve spise č.l. 155 - 156) a odvolací soud se jimi zabýval.

Důvod přípustnosti podle ust. písm f) je naplněn tehdy, je-li v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím účastník zbaven svých procesních práv , které mu zákon přiznává, zejména právo označit důkazy k prokázání svých tvrzení (ust. ), činit návrhy a vyjádřit se nejen k dokazování, ale i k právní stránce věci (ust. ) atd.

Z obsahu spisu v daném případě nevyplývá, že by žalovanému byla upřena uvedená procesní práva jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak i zvláště v průběhu řízení před odvolacím soudem. Dovolací soud proto nemohl dospět k závěru, že tvrzený důvod přípustnosti podle ust. je dán.

Žádný z dalších důvodů přípustnosti podle ust rovněž není v tomto případě naplněn (k takovým vadám musí odvolací soud přihlížel z úřední povinnosti ve smyslu věta druhá ), poněvadž se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani žádný z těchto dalších důvodů netvrdil.

Odvolacímu soudu ze všech uvedených důvodů nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. ve vazbě na ust. ).

K odložení vykonavatelnosti rozhodnutí v napadeném rozsahu podle nebyl důvod.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věta první (per analogiam) v návaznosti na ust. a Žalovaný jako dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalobci pak žádné náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 13. března 2001

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová