Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 49/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by do jeho vlastnictví byla převedena budova ve vlastnictví žalovaného podle ustanovení ,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Jeho návrhu vyhověno nebylo, protože Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30.8.1999, čj. - 243. Oba soudy rozhodovaly v této věci již podruhé, protože jejich dřívější rozsudky z let 1995-1996 ( jimiž byl návrh žalobce i tehdy zamítnut), byly zrušeny nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 26.11.1997, sp.zn. . V tomto nálezu Ústavní soud uzavřel, že pokud soudy použily nesprávné ocenění majetku žalovaného, došlo k porušení ústavnosti. V novém rozhodnutí soudy vyšly z názoru Ústavního soudu na ocenění majetku, návrh však zamítly z jiného důvodu.

Nový rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 3.3.2000, poté, co byl doručen tehdejšímu zástupci žalobce S. H.Ten sepsal dne 6.3.2000 "žádost o přešetření rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.2.2000", která ve fotokopii došla Okresnímu soudu ve Svitavách dne 7.3.2000. V tomto podání popisuje některé aspekty soudního rozhodnutí a vyslovuje závěr, že soud musí " postupovat rovnoprávně, neb by došlo i v tomto rozsudku k porušení základních lidských práv". Soud prvního stupně ( jemuž byla dne 15.3.2000 zaslána fotokopie výpovědi plné moci, kterou učinil žalobce ve vztahu k JUDr.R. Š.), téhož dne vyzval žalobce, aby sdělil, zda podání učiněné jeho zástupcem 7.3.2000 bylo míněno jako dovolání. Přípisem ze dne 19.3.2000 sdělil žalobce v odpovědi na tuto výzvu soudu, že se "odvolává" k Ústavnímu soudu. Ústavní stížnost pak žalobce skutečně podal, a to prostřednictvím svého nového právního zástupce JUDr. B. V., advokáta. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20.10.2000, sp.zn. , byla ústavní stížnost odmítnuta.

Další podání z 13.11.2000, označené jako dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 9.2.2000 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30.8.1999, zaslal Nejvyššímu soudu České republiky S. H., který se v něm označil jako zástupce žalobce, a žádal o zrušení obou rozsudků. K výzvě soudu, doručené S. H., bylo toto podání doplněno advokátem JUDr. B. V., který se vyjádřil k obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu; jeho právní závěry považoval za nesprávné, a přípustnost dovolání dovodil z ustanovení , když vyjádřil názor, že rozhodnutím odvolacího soudu byla řešena otázka zásadního právního významu. Včasností dovolání se nezabýval. Navrhl, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný podal k dovolání písemné vyjádření, v němž uvedl, že dovolání bylo podáno opožděně, a navrhl proto jeho odmítnutí. Dále poukázal na to, že druhá ústavní stížnost žalobce byla Ústavním soudem odmítnuta, a že žalobce neuvedl v řízení nic nového.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen " ").

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení

lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních až

Podle ustanovení může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, právní moci dne 3.3.2000. Lhůta k podání dovolání skončila 3.4.2000. Dovolání proti tomuto rozsudku došlo soudu 13.11.2000, tedy po více než sedmi měsících od uplynutí zákonné lhůty k dovolání; muselo být proto odmítnuto jako opožděné podle ustanovení , a Dovolací soud proto již blíže nezkoumal, zda S. H. v době podání tohoto dovolání měl vůbec plnou moc k zastupování žalobce v řízení.

Dovolací soud z tohoto hlediska přezkoumal i podání S. H., označené jako žádost o přešetření rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jehož fotokopie došla soudu 7.3.2000, tedy v dovolací lhůtě. Především bylo třeba zvážit, zda výzva k vyjádření, směřující k vyjasnění, zda toto podání má být považováno za dovolání, byla doručena osobě, která v danou dobu zastupovala žalobce, či přímo jemu. Dovolací soud pak dovodil, že výzva byla správně doručena žalobci přímo, protože se tak stalo v den, kdy došla soudu informace o tom, že žalobce ukončil plnou moc udělenou předtím jiné osobě než S. H. Z toho bylo nutno s ohledem na ustanovení dovodit, že plná moc S. H. skončila ještě před tímto dnem. Vyjádření žalobce, že podává ústavní stížnost, (nikoli tedy dovolání), je z tohoto hlediska relevantní.

Dovolací soud nepovažoval za nutné odstraňovat v tomto směru případné pochybnosti, protože i kdyby bylo dovolání podáno včas, bylo by nutno odmítnout je z důvodu nepřípustnosti. Nebyl totiž shledán žádný právní důvod přípustnosti, jak jsou uvedeny v ustanoveních a násl. , a to ani podle ustanovení Nestačí totiž pouhý závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, pokud žalobce nenavrhl v průběhu odvolacího řízení, aby bylo dovolání připuštěno. Takový návrh žalobce ani jeho právní zástupce neučinili, a dovolání by proto muselo být odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení , a

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobce procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení má žalovaný ( , , ). Náklady žalovaného spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání), 500 Kč a tomu odpovídající paušální náhradě hotových výdajů 75 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7.března 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová