Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11Co 29/2021

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci

žalobkyně: UPSET NINJA LTD., zahraniční osoba registrovaná pod č. 10606911

sídlem 23 Bilston Street, 31 Dudley, Spojené království Velké Británie a Severního Irska

zastoupená advokátkou JUDr. Editou Arnold

sídlem Lazarská 1171, 251 68 Kamenice

proti

žalovanému:

Zdeněk K.

, narozený dne xxx

bytem xxx

o zaplacení částky 107.298,40 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. -16 ze dne 4. 12. 2020

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje . II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (odstavec I. výroku), vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost (odstavec II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Usnesení napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítala nesprávný výklad článku 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I bis“) ve spojení s článkem 126 a 127 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie. Žalobkyně je názoru, že zde není výlučná příslušnost členského státu, jelikož nájem trval déle než 6 měsíců. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 29. 11. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 107.298,40 Kč s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně uvedla, že je obchodní společností sídlící na uvedené adrese ve Velké Británii a požaduje zaplatit označenou částku vzniklou jako pohledávka vůči žalovanému z neuhrazeného nájemného ze strany žalovaného na základě uzavřené nájemní smlouvy, a to za období od března 2019 do března 2020. K žalobě doložila mimo jiné český překlad původně anglicky psané smlouvy o podnájmu. Z něj vyplývá, že byla dána do podnájmu žalovanému jedna místnost v rámci nemovitosti nacházející se na označené adrese ve Velké Británii. Podnájem začal 31. 5. 2019 a skončil 30. 5. 2020. Žalobkyně je zde označena jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce. Ve smlouvě se předmět pronájmu označuje jako nemovitost. V bodě 13.1. smlouvy je ujednáno, že se strany podrobí výlučné jurisdikci anglických soudů. Smlouva je datována 29. 5. 2019. 1.

2. Z lustrace v informačním systému základních registrů bylo okresním soudem zjištěno, že žalovaný je občanem České republiky a jeho platný trvalý pobyt je uveden v xxx v okrese xxx.

3. Dne 1. 2. 2020 vystoupilo Spojené království z Evropské unie a stalo se „třetí zemí“. Smlouva o vystoupení (Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii) stanoví přechodné období, které končí dne 31. 12. 2020. Do uvedené dne se na Spojené království a ve Spojeném království použije v plné míře právo EU. Právní předpisy EU v oblasti mezinárodního práva soukromého stanoví jednotná pravidla mezinárodní soudní příslušnosti v občanských a obchodních věcech, s výhradou různých výjimek platí tato jednotná pravidla tehdy, pokud má žalovaný bydliště nebo místo obvyklého pobytu v členském státě EU. Podle čl. 67 odst. 1 dohody o vystoupení se ve Spojeném království a členských státech v případech zahrnujících Spojené království, pokud jde o řízení zahájená před koncem přechodného období, nadále použijí právní předpisy EU týkající se mezinárodní soudní příslušnosti.

4. Žaloba ve věci byla podána dne 29. 11. 2020, tj. ještě v přechodném období, které skončilo 31. 12. 2020. Ze skutkových tvrzení a doloženého listinného důkazu (smlouva o podnájmu) je zřejmé, že částku 107.298,40 Kč uplatňuje žalobkyně v důsledku skutečnosti, že žalovaný měl v nájmu místnost nacházející se v nemovitosti ležící na území Velké Británie. Ačkoli je smlouva v českém překladu označena jako smlouva o podnájmu, je odvolací soud toho závěru, že lze tuto smlouvu podřadit pod pojem nájem nemovitosti.

5. Dle čl. 24 Nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu: 1) pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází; pro řízení, jejichž předmětem je nájem nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště v témže členském státě.

6. Žalobkyně v podaném odvolání odkazuje právě na část odstavce 1) za středníkem. Uvedené ustanovení Nařízení je však nutno vyložit tak, že (v tomto případě) by byl příslušným soud České republiky pro řízení v případě, že by nájemní poměr trval nejdéle 6 po sobě jdoucích měsíců, zároveň by nájemce jako fyzická osoba, tak i pronajímatel (byť jako právnická osoba) musely mít bydliště v témže členském státě, tj. na území České republiky. Bydlištěm je zde míněno i sídlo právnické osoby (čl. 63 Nařízení Brusel I bis).

7. Jak je zřejmé ze skutkových tvrzení i smlouvy o pronájmu, žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, navíc nájemní poměr trval déle než 6 měsíců, takže podmínky pro aplikaci čl. 24 odst. 1, část věty za středníkem nejsou splněny.

8. Ve smyslu čl. 24 odst. 1 první, část věty před středníkem je dána výlučná příslušnost soudů členského státu, na jehož území se nachází nemovitosti, tj. v tomto případě soudů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Sluší se ještě poznamenat, že výlučná příslušnost v čl. 24 nemůže být vyloučena žádným jiným pravidlem příslušnosti a bydliště žalovaného je v tomto případě irelevantní. Pod nájem nemovitosti spadá kromě vzniku, práva a povinnosti, zániku a porušení nájemní smlouvy také otázka placení nájemného.

9. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené usnesení jako věcně správné potvrzeno, neboť okresní soud náležitě aplikoval ustanovení Je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto bylo ve smyslu citovaného ustanovení řízení zastaveno.