Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2605/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í.

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 26.6.1998, č.j. -40, rozhodl, že "žalovaná je povinna se svojí rodinou vyklidit byt I. kategorie o velikosti 1+3 s příslušenstvím, který se nachází v šestém poschodí, v K. V., do patnácti dnů od právní moci rozsudku"; současně rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně - nájemkyně ve výroku označeného bytu, se právem domáhá jeho vyklizení, neboť žalované a příslušníkům její rodiny odpadl právní důvod užívání tohoto bytu odvoláním souhlasu žalobkyně. Námitku žalované, že oběma účastnicím vzniklo k uvedenému bytu právo společného nájmu podle § 700 odst. 2 obč.zák., neshledal důvodnou.

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12.2.1999, č.j. -65, rozhodl, že "rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna vyklidit byt I. kategorie o velikosti 3+1 s příslušenstvím v šestém poschodí domu v K. V. (dále "předmětný byt"), a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když žalobní požadavek směřující k vyklizení bytu rodinou žalované se zamítá". Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť žalobkyně svůj souhlas s jejím bydlením v bytě odvolala. Protože v dané věci nejde ze strany žalobkyně o případ trvalého opuštění společné domácnosti ve smyslu § 708 obč.zák., není žalovanou tvrzená existence společné domácnosti vedené se žalobkyní, právně relevantní. Na základě toho shledal žalobu dle § 126 odst. 1 a 2 obč.zák. důvodnou, když současně dovodil, že povinnost žalované k vyklizení nelze vázat na zajištění bytové náhrady, neboť ustanovení § 712 a § 713 obč.zák. nelze v dané věci analogicky použít, a nejsou zde ani důvody, jež by vycházely z ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. Při stanovení delší lhůty k vyklizení bytu odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná má dvě nezletilé děti. Zamítnutí žaloby vůči rodině žalované odůvodnil tím, že účastnicí řízení na straně žalované je pouze M. Š., a proto toliko jí se může týkat povinnost uložená rozsudkem v dané věci.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila poukazem na ustanovení , a v němž uplatněný dovolací důvod podřadila ustanovení Odvolacímu soudu vytýká, že "nesprávně posoudil právní stav věci", přičemž poukazuje na ustanovení obč.zák. Dovolatelka má za to, že jí měl být přiznán nárok na bytovou náhradu na základě a obč.zák., a to s přihlédnutím k okolnostem dané věci, a to jak na straně žalované (zejména okolnost, že má dvě nezletilé děti, že se do předmětného bytu nastěhovala v dobré víře, užívala jej po dobu deseti let, a podílela se na jeho údržbě), tak i žalobkyně, která předmětný byt dva roky neužívá, a hodlá jej za úplatu převést na jiného. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, přičemž polemizovala s argumenty dovolatelky a poukázala na to, že dovolání není z hlediska ustanovení , přípustné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "").

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 2 ) se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad řízení taxativně uvedených v - a ty v daném případě nebyly žalovanou v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Pro úvahu, jde-li o rozsudek (byť i jen zčásti) měnící, je rozhodující nikoli to, zda odvolací soud formálně rozhodl podle nebo postupoval podle , nýbrž to, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků po obsahové stránce jinak, než soud prvního stupně (srov. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 47/1998 a 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souzené věci se rozhodnutí soudů obou stupňů obsahově shodují jak v tom, že žaloba na vyklizení předmětného bytu je důvodná, tak v tom, že vyklizení bytu žalovanou nemá být vázáno na zajištění bytové náhrady. Byť tedy odvolací soud formálně označil celý výrok svého rozsudku jako "měnící", má rozsudek odvolacího soudu ve věci samé - pokud jím bylo rozhodnuto o právním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou - charakter rozsudku potvrzujícího a přípustnost dovolání v dané věci nelze z ustanovení dovodit. Pokud pak odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - zamítl žalobní požadavek směřující proti "rodině žalované", nedotkl se tím nikterak práv a povinností účastníků řízení (jimiž jsou žalobkyně a žalovaná) v souzené věci.

Protože rozsudek soudu prvního stupně potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozsudkem ve věci, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení Stejně tak přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení ; odvolací soud ji totiž výrokem potvrzujícího rozsudku nevyslovil ( ) a žalovaná (dovolatelka) návrh na její vyslovení před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinila ( ).

Napadený rozsudek odvolacího soudu se podle svého obsahu liší od rozsudku okresního soudu potud, že žalované určuje jinou (delší) pariční lhůtu k vyklizení bytu. Výrok, jímž odvolací soud změnil (prodloužil) žalované lhůtu k vyklizení bytu - z patnácti dnů stanovených okresním soudem na dobu tří měsíců od právní moci rozsudku, má ve smyslu ustanovení povahu usnesení. Dovolání proti němu však není podle přípustné, neboť zde není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (, ). K podání dovolání je totiž (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.10.1997, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod pořadovým číslem 28). Odstranění (zrušení) výroku rozhodnutí odvolacího soudu o pariční lhůtě, by ovšem nevedlo ke stavu pro žalovanou příznivějšímu (v porovnání s tím, jak byla otázka lhůty k vyklizení upravena v rozsudku soudu prvního stupně); potud tedy nemohla být odvolacím rozhodnutím žalované způsobena žádná újma, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. b/ a c/ odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a věty první (per analogiam) ; žalobkyni, který ve smyslu těchto ustanovení má právo na jejich náhradu, byla přiznána částka odpovídající odměně za právní službu advokáta (jeden úkon právní služby ve výši 500.- Kč dle , a vyhl. č. a paušální částka náhrad za tento úkon ve výši 75.- Kč podle cit. vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. února 2001

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová