Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 347/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 vyhověl rozsudkem ze dne 23. 7. 1997, č.j. - 8, žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, sestávajícího z kuchyně a jednoho pokoje se společným příslušenstvím ve 2. podlaží domu č. p. 53 v P., kterou dali žalobci žalovanému z důvodu uvedeného v ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. Rozhodl, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že žalovaný a všichni, kdož s ním v bytě bydlí, jsou povinni byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobcům do patnácti dnů po zajištění přístřeší. Vyslovil též, že se žalobcům nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný podal proti rozsudku obvodního soudu odvolání, v němž namítal, že mu nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání obvodního soudu, ani napadený rozsudek. V této souvislosti uvedl, že je mu známo, že žalobce C/ v přízemí domu provozuje prodejnu a poštovní doručovatel mu předává "veškeré zásilky pro adresáty, pokud nejsou určeny do vlastních rukou, v případech, kdy se mu nepodařilo adresáta zastihnout", a také vyrozumění o uložení doporučených zásilek na poště. "Právem předpokládám" - pokračoval žalovaný - že jak předvolání k jednání soudu prvního stupně, tak i výzvu k převzetí rozsudku uloženého na poště, převzal žalobce C/, který ho o tom nevyrozuměl. Žalovaný tak neměl možnost být vyslechnut jako účastník řízení a prokázat nepravdivost tvrzení žalobců; z těchto důvodů se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 1998, č.j. - 22, napadený rozsudek potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolání žalovaného považoval za nedůvodné, když neshledal existenci vad řízení, tvrzených odvolatelem. Zjistil totiž z obsahu spisu, že "žaloba byla žalovanému řádně doručena, což žalovaný také stvrdil vlastním podpisem", a že předvolání k jednání (soudu prvního stupně) mu bylo doručeno "náhradním způsobem ve smyslu , přičemž "žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by se v době doručování v místě bydliště nezdržoval". Odvolací soud se poté ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že "byly ... v době rozhodování soudu I. stupně splněny podmínky ustanovení obč. zák.", a napadený rozsudek proto shledal správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o tvrzení, že jsou zde vady dle ; dovolání odůvodnil ve smyslu ustanovení a c/ , když uvedl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkou, že neobdržel předvolání k jednání soudu prvního stupně. Tvrdil, že toto předvolání převzal zřejmě žalobce C/ V. M., který v domě provozuje prodejnu, a že takové doručení s ohledem na ustanovení bylo neúčinné. Namítal, že odvolací soud měl k těmto tvrzením, uplatněným v odvolání, vyslechnout "k problematice doručování" žalobce C/ a eventuálně i příslušnou poštovní doručovatelku. V důsledku toho, že žalovanému jako účastníkovi řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, došlo podle dovolatele k tomu, že rozhodnutí soudu vychází ze zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Tato výtka se týká označení bytu, o jehož nájem jde: žalovaný namítal, že v žalobě, ani v rozsudku soudu prvního stupně nebyl předmětný byt řádně specifikován, a že "v druhém nadzemním podlaží domu č.p. 53/17, se nachází nejméně jeden další byt, nebo i více bytů, které mohou být, pokud jde o popis i počet místností, zcela shodné" s bytem dovolatelovým. Vycházeje z těchto argumentů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci v písemném dovolacím vyjádření navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu "potvrdil".

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen " ")

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky dovolacího řízení - povinného advokátního zastoupení dovolatele advokátem ( a 2 ), má obsahové i formální znaky uvedené v a označuje způsobilé dovolací důvody uvedené v , c/ ). Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je (objektivně a subjektivně) přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozsudku z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je tato přípustnost obecně stanovena v ustanoveních , a v

Přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení , neboť není splněna podmínka, aby byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v rozsudku dřívějším, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil; rozsudek obvodního soudu, potvrzený odvolacím soudem, je totiž prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci. Poněvadž odvolací soud ve výroku rozsudku nevyslovil, že dovolání je přípustné ( ) a žalovaný neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ( ), nepřichází v úvahu ani aplikace těchto procesních ustanovení, a zbývá proto posoudit přípustnost dovolání již pouze z hlediska ustanovení

Je-li řízení postiženo vadami vyjmenovanými v ustanovení (tzv. zmatečnostmi), je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v ). Jelikož jiné vady nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je skutečně postiženo vadou podle , jejíž existenci dovolatel tvrdí (samotné tvrzení o zmatečnostní vadě ještě přípustnost dovolání nezakládá, ta je dána, jen tehdy, je-li takové tvrzení opodstatněné).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soudní praxe se ustálila ve výkladu i v tom, že odnětím možnosti účastníku jednat před soudem je takový postup soudu, který účastníku odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu zákon přiznává. Tím je i právo účastníka, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 d, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. 12. 1992 a uveřejněné pod č. ). Není vyloučeno, aby soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, účastníku je však vždy povinen poskytnout možnost, aby jejímu projednání přítomen byl. Ustanovení ukládá soudu, aby, nestanoví-li zákon jinak, nařídil k projednání věci jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije či nikoli. Podle pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečiní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.

Předvolání k jednání je písemností, kterou lze adresátu doručit v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen ( ). Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl ( ). Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem, je doručení neúčinné ( ).

Jak již bylo uvedeno, žalovaný v dovolání tvrdí (a uváděl to i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že neobdržel předvolání k jednání obvodního soudu, které se uskutečnilo 23. 6. 1997, a že toto předvolání - podle dovolatelova přesvědčení - zřejmě převzal žalobce C/, takže nemohly nastat účinky náhradního doručení. Z obsahu spisu se ale podává, že předvolání k jednání (vzor 14 ), konanému dne 23. 6. 1997, zaslal soud prvního stupně žalovanému na adresu P., jako doporučenou zásilku s tzv. hnědou doručenkou (písemnost, pro jejíž doručování platí ustanovení ). Zásilka byla předána k poštovní přepravě na poště P. dne 5. 5. 1997 (pod č. R 28933), a dne 6. 5. 1997, poté, kdy nebyl adresát v místě doručení zastižen, ač se tam zdržoval (viz záznam na doručence tvořící součást obálky u č.l. 4 spisu), byla zásilka uložena na poště v P., a adresát byl o uložení vyrozuměn. Nevyzvednutá zásilka, která byla opatřena též podpisem doručovatele, vyznačením data uložení a otiskem denního razítka pošty s datem 6. 5. 1997 (a má tedy veškeré náležitosti stanovené v příloze č. 5 tehdy platné , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů /poštovní řád/, ve znění ), byla pak vrácena soudu dne 23. 5. 1997.

Tvrzení dovolatele, že účinky náhradního doručení stanovené v byly zmařeny ve smyslu ustanovení tím, že písemnost byla odevzdána účastníku, který měl ve věci protichůdný zájem (tj. žalobci C/), se tedy ukázalo být neopodstatněným. To ostatně konstatoval i odvolací soud, když ke stejné námitce žalovaného, obsažené v odvolání, uvedl, že předvolání k jednání soudu prvního stupně bylo žalovanému doručeno "náhradním způsobem" tj. uložením na poště; z hlediska důvodnosti dovolání je právně nevýznamné, že odvolací soud v této části odůvodnění odkázal na ustanovení , jež se týká doručování písemností do vlastních rukou adresáta.

Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že žalovaný byl k jednání soudu prvního stupně předvolán řádně a včas, takže jeho procesní právo účastnit se projednávání věci nebylo zkráceno nesprávným postupem soudu a řízení tak netrpí zmatečností ve smyslu Nebyla-li tedy naplněna skutková podstata uvedená v tomto procesním ustanovení, a zároveň - jak již dovolací soud vysvětlil - nebylo možné opřít přípustnost dovolání o jiné procesní ustanovení, jež obecně přichází v úvahu, dovolacímu soudu nezbylo, než toto dovolání podle , odmítnout jako nepřípustné, aniž se mohl zabývat dovolatelovými argumenty podřazenými

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , , věty prvé (per analogiam) a o skutečnost, že náklady, které mohly žalobcům vzniknout v dovolacím řízení v souvislosti s dovolacím vyjádřením, nelze - s ohledem na rozsah a obsah tohoto podání - považovat za náklady potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2001

JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová