Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2137/2000

U S N E S E N Í

Dovolání otce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem označeným v záhlaví schválil dohodu rodičů, kterou byly obě nezletilé děti svěřeny do výchovy matky, otec se zavázal s účinností od 1. 10. 1999 platit na výživu nezletilého J. částkou 3.000,- Kč měsíčně a nezletilého T. částku 2.000,- Kč měsíčně, když výživné za dobu od 1. 10. 1999 do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci, se otec zavázal zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že další běžné výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, vše k rukám matky, přičemž tato úprava výchovy a výživy nezletilých dětí se vztahuje i na dobu po rozvodu manželství rodičů.

Městský soud v Praze rozsudkem označeným rovněž v záhlaví k odvolání otce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově obou nezletilých potvrdil a ve výroku o výživném jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Otec v podaném dovolání proti rozsudkům soudů obou stupňů namítá, že dohodu ze dne 2. září 1999 podepsal v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že rozsudek soudu prvního stupně neobsahuje výrok o jeho styku s nezletilými, ač v dohodě je obsažen, že soudy obou stupňů nevyvodily ve spojení s touto skutečností žádné závěry "z absence klausule o projevu vůle účastníků" dohody a že se nezabývaly jako prejudiciální otázkou neplatnosti a neúčinnosti označené dohody rodičů. Dále vytýká chybný právní názor a závěr soudů obou stupňů, vadnost obou rozhodnutí i řízení jim předcházejících pro zmatečnosti, nerespektování zájmů obou nezletilých, dále "všechny dovolací důvody, které předpisy práva pozitivního, přirozeného a mezinárodního, připouštějí", a jiné vady, např. nepřipuštění dovolání odvolacím soudem i bez návrhu, neprovedení jím navrhovaných důkazů a nedodržováním dohody matkou.

Ve vyjádření k dovolání poukázala matka na nepřípustnost dovolání ve smyslu

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle ve znění před novelizací

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací ( ) věc projednal bez jednání ( věta první ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). tak činí v ustanoveních , , a

Z obsahu ustanovení , jím je základním způsobem vymezen předmět dovolání, jednoznačně vyplývá, že zákon nečiní předmětem dovolání rozhodnutí soudu prvního stupně. Již proto není dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně přípustné. Pokud v řízení před soudem prvního stupně došlo k pochybení, jež představuje vadu ve smyslu ustanovení až g/ , případně zakládá dovolací důvod přípustného dovolání ve smyslu , aniž jej odvolací soud napravil, zruší dovolací soud nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně, platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu i pro rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto věc vrátí k dalšímu řízení s uvedením důvodů, pro které tak bylo rozhodnuto.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu směřuje proti pravomocnému rozsudku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrzen a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání by mohlo přicházet v úvahu ustanovení či ost. 1, 2 Oběma těmto ustanovením je však společné to, že nepřichází v úvahu ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (, ).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrzen a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých dětí ( zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení , nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení , 2 písm. b/ a , 2, 3 není přípustné.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však obsahově nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (, g/ ), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení. ( písm. e/).

Žádná z dovolatelových námitek není obsahově podřaditelná pod vady uvedené v ustanovení Platí to i o dovolatelově námitce o neprovedení jím navrhovaných důkazů. Podle ustanovení věty druhé soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvahy, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhované důkazy, nelze proto dovodit naplnění některé z vad uvedených v ustanovení , a to ani písm. f/, neboť tím dovolatelova možnost jednat před soudem nebylo dotčena.

Námitky dovolatele představují dovolací důvody podle ustanovení , c/ a d/ , tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; zohlednitelné by byly a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení či 239 , což jak již bylo vyloženo, splněno v daném případě není.

Protože proti rozsudku soudu prvního stupně není dovolání přípustné a protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení postižen a z hlediska ustanovení a proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatele, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení věta první a odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. února 2001

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková