Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39Co 132/2021

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobkyně: xxx xxx, a.s., xxx xxx xxx , IČO xxx

sídlem xxx, Praha

zastoupená advokátem

proti

žalovanému: D. R., narozený xxx

státní občan Slovenské republiky

bytem xxx, xxx xxx, okres xxx, Slovenská republika

zastoupený opatrovníkem

o 1 010 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu xxx ze dne 8. března 2021, č. j. xxx

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II.

mění

tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. řízení zastavil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení pojistného z pojistné smlouvy. Bydliště žalovaného v České republice odvozovala od žalovaným ve smlouvě sdělené korespondenční adresy (Praha, xxx). Žalovaný ve svém vyjádření namítl nepříslušnost soudů České republiky, neboť na jejím území nemá bydliště. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, v České republice nemá evidován žádný druh pobytu, žalobkyně k bydlišti žalovaného žádné další poznatky k dotazu soudu nesdělila. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo zjištěno, že by měl žalovaný bydliště na území České republiky. Odkázal na článek 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. S ohledem na to, že žalovaný v České republice ke dni zahájení řízení bydliště neměl, řízení podle ust. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. , když podle něho nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle ust. Dále uvedl, že o odměně opatrovníka rozhodne samostatným usnesením.

3. Proti výroku II. podal žalovaný prostřednictvím opatrovníka odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalobkyně je povinna nahradit České republice náhradu nákladů řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně zaujal nesprávný právní názor na příčinu zastavení řízení. Ačkoli zjistil, že žalobkyně příslušnost odvozovala z korespondenční adresy, neusoudil, že žalobkyně zavinila zastavení řízení. Korespondenční adresa přitom není zákonným důvodem pro příslušnost soudu, taková žaloba může být úspěšná jen velkou náhodou. Pro zjištění adresy osob existují administrativně méně náročné prostředky než podání žaloby. Žalobkyně tak mohla soudu ušetřit hrazení prostředků za zástupce žalovaného. Dále provedl výpočet náhrady nákladů řízení na 6 300 Kč.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání souhlasila s názorem soudu prvního stupně a odvolání považovala za nedůvodné. Některé úkony považovala za nadbytečné a samoúčelné.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), osobou oprávněnou ( ), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. , postupem podle ust. , přezkoumal správnost napadeného usnesení v mezích, vytyčených odvoláním ( – jen ve výroku II o náhradě nákladů řízení), aniž nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Proti výroku I., kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti soudů České republiky, žádný z účastníků odvolání nepodal a tento výrok nabyl samostatně právní moci ( ). Odvolací soud proto při posouzení správnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel z toho, že řízení bylo zastaveno právě z uvedeného důvodu (v poměrech právní úpravy České republiky jde o nedostatek pravomoci - ).

7. Podle ust. věta prvá jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

8. Podle ust. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

9. Podle ust. věta prvá před středníkem byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

10. Podle ust. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

11. Výklad ustanovení podal Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne xxx, sp. zn. xxx, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

. V tomto rozhodnutí vysvětlil, že „obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno ( ). Smyslem využití této zásady „je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil“. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět (srov. Putna, M. in: Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 989-990). Teprve když není důvod pro postup podle ust. , platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. V posuzovaném případě podala žalobkyně žalobu k soudu prvního stupně, ač v uzavřené smlouvě žalovaný uvedl, že má bydliště na Slovensku (xxx), adresu v České republice xxx, Praha, uvedl jen jako adresu korespondenční. Jako profesionál v oboru pojištění si také žalobkyně musela být vědoma právní úpravy mezinárodní příslušnosti soudů, jak plyne z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012. Pokud tedy podala žalobu k soudu v České republice, aniž měla zjištěno, že žalovaný, který je slovenským státním občanem a který při uzavírání smlouvy uvedl bydliště na Slovensku, má bydliště v České republice, je třeba dovodit, že zavinění za zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů je právě na straně žalobkyně. Za této situace je v souladu se smyslem právní úpravy, aby náklady za zbytečně vyvolané řízení nesla právě žalobkyně. S ohledem na uvedené úvahy dospěl odvolací soud k závěru, že zavinění za zastavení řízení je na straně žalobkyně, kterou tak stíhá povinnost nahradit účelně vynaložené náklady řízení žalovanému.

13. Žalovanému byl usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. xxx, ustanoven opatrovník z řad advokátů, neboť se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Náklady ustanoveného zástupce z řad advokátů proto podle ust. nese stát, jemuž je žalobkyně povinna tuto náhradu podle ust. a podle věta prvá nahradit. Soud prvního stupně dosud o výši těchto nákladů nerozhodl, výše tedy není známa. Odvolací soud proto mohl rozhodnout jen o základu nároku dle Odvolací soud tak postupoval podle ust. a výrok II. napadeného usnesení změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu xxx plnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení o výši těchto nákladů.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. ve spojení s ust. Žalovaný byl v odvolacím řízení procesně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Jak bylo uvedeno výše, o výši odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka dosud nebylo rozhodnuto, proto i o těchto nákladech odvolací soud rozhodl pouze do základu s tím, že výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení.

15. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha, dne 12. května 2021

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu