Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 113/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně: Č. s. , a. s. P. pobočka v P. proti žalovaným: 1) P. , v. o. s. v likvidaci, nyní Ing. B. P. jako konkursní správce úpadce P. , v. o. s. v likvidaci, 2) M. V., 3) J. N., 4) J.H., 5) J.K., zast advokátem, 6) JUDr. L.B., 7) L.M., a 8) J.G., zastoupenému advokátem, o Kč. 1 021 501,- s příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 5) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 1999, č. j. - 120, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 1999, č. j. -120, ve výroku I. a III. se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše uvedeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaní č. 5), 6) a 7) jsou povinni vedle žalovaných č. 1), 2), 3) a 4), zaplatit žalobci Kč 1 021 501,03 s 15% úrokem z částky Kč 1 019 192,- od 2. 3. 1994 do 31. 3. 1994, se 14,5% úrokem z téže částky od 1. 4. 1994 do 30. 6. 1994, se 14% úrokem z téže částky od 1. 7. 1994 do 31. 12. 1994, s 24,5% úrokem z téže částky od 1. 1. 1995 do 30. 6. 1995, s 25,5% úrokem z téže částky od 1. 7. 1995 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení Kč 41 128,- s tím, že plněním jednoho z žalovaných č. 1) až 7) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných a s tím, že žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Vedle toho uložil odvolací soud ve výroku III. žalovaným č. 5), 6) a 7) povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši Kč 40 864,-. Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl.

Žalobce se na žalovaných č. 1) až 8) domáhal toho, aby byli zavázáni k zaplacení dlužné částky, neboť dne 17. 9. 1991 a dne 21. 10. 1991 byly uzavřeny Č.s. a. s., okresní pobočkou v P. a společností P. v. o. s. úvěrové smlouvy do výše úvěrového rámce 1 564 192.00 Kč,-. Společnost P. hradila dohodnuté splátky do března 1993.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, po doplnění dokazování výpisem z obchodního rejstříku ze dne 19. 1. 1999 a úplným výpisem z obchodního rejstříku ze dne 22. 1. 1999, vedeného soudem prvního stupně, oddíl A LXV vložka 75, se zejména uvádí, že žalovaní č. 5) až 7) v době od 2. 3. 1992 do 29. 5. 1992 byli zapsáni jako společníci první žalované a po datu 29. 5. 1992 již zapsáni jako společníci první žalované nejsou. Z dalších zjištění a v souladu s výpověďmi účastníků soud dovodil, že žalovaní 5) až 7) nejprve vstoupili do společnosti, posléze však zjistili její neutěšené hospodářské poměry a společnost opustili.

Odvolací soud posoudil zápis změn provedených v obchodním rejstříku, jako zápis mající pouze deklaratorní účinky na rozdíl od zápisu společnosti do obchodního rejstříku jako zápisu majícího konstitutivní účinky. Návrh na zápis změn v obchodním rejstříku týkající se přistoupení nových společníků (žalovaných 5 až 7), byl podán již dne 4. 10. 1991 a je tedy nepochybné, že již tohoto dne společníky byli. Protože ručení společníků ve veřejné obchodní společnosti se vztahuje také na závazky vzniklé před jejich vstupem do společnosti a toto ručení není závislé na délce trvání účasti společníka ve společnosti, dospěl soud k závěru, že společník v takové společnosti ručí za všechny závazky, které existovaly po dobu jeho účasti v ní. Aplikoval přitom ust hospodářského zákoníku, (, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "hosp. zák."), ust. obchodního zákoníku (, ve znění pozdějších předpisů, dále též "obch. zák.") a dále a 87 obch. zák. upravující ručení společníků veřejných obchodních společností.

Odvolací soud dovodil, že úvěrové smlouvy mezi prvním žalovaným a žalobcem byly uzavřeny již dne 17. 9. 1991 a dne 7. 10. 1991. Je tedy nepochybné, že existovaly i v době účasti žalovaných 5) až 7). Předmětné úvěrové smlouvy se podle ust. § 763 odst. 1 obch. zák. řídí stále úpravou hospodářského zákoníku a odstoupení od smlouvy podle ust. § 344 a násl. obch. zák., jak dovodil soud prvního stupně, nepřicházelo v úvahu. Odvolací soud posoudil dopis ze dne 15. 10. 1993 jako platnou výpověď podle ust. § 129a hosp. zák. Výpovědí zanikl závazkový vztah, avšak smlouva nezanikla. Vypořádání nemá povahu nových práv vzniklých v důsledku odstoupení, jak dovodil soud prvního stupně, ale jde o vypořádání práv stále z té které smlouvy. Tyto závazky přetrvávají a přetrvává rovněž jejich zajištění zákonné i smluvní. Z těchto důvodů zavázal soud žalované 5), 6) a 7) k povinnosti podílet se vedle ostatních žalovaných 1), 2), 3) a 4) na zaplacení žalované částky a to společně a nerozdílně.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 5) dovolání.

Žalovaný 5) se dovolává přípustnosti podle , ve znění pozdějších novel (dále jen "") a důvodu, uvedeného v Své dovolání směřuje do měnícího výroku I. a III. rozsudku odvolacího soudu. Právní posouzení odvolacího soudu považuje žalovaný 5) za chybné. Namítá zejména, že odvolací soud vyšel z chybného závěru, že žalovaní 5) až 7) se stali společníky žalovaného 1 (P. v. o. s.). Namítá, že společnost P. v. o. s. byla založena podle hospodářského zákoníku s tím, že podle ust. obch. z. právní povahu veřejných obchodních společností, které vznikly před účinností tohoto zákona, je třeba posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku. Je nezbytné zodpovědět otázku, zda žalovaní 5) až 7) se skutečně stali společníky a zda mohou po právu za závazky veřejné obchodní společnosti ručit. V této souvislosti je proto třeba zkoumat, zda v rozhodné době měl zápis změn v obchodním (podnikovém) rejstříku deklaratorní, nebo konstitutivní účinky. Podle ust. hosp. zák., skutečnosti zapsané v podnikovém rejstříku jsou účinné vůči všem organizacím a osobám ode dne, kdy zápis byl proveden. Nebyla-li určitá skutečnost do podnikového rejstříku zapsána, nelze se jí dovolávat vůči jiným organizacím nebo osobám, leda že by o těchto nezapsaných skutečnostech věděly. Podle ust. obch. zák. skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden. Rejstříkový soud rozhoduje ve věcech zápisu skutečností do obchodního (podnikového) rejstříku usnesením, které je vykonatelné až po nabytí právní moci. Jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 3. 1992, č. j. Sv 75/02 Firm 18149/91, kterým byli žalovaní 5), 6) a 7) zapsáni do obchodního rejstříku, nenabylo právní moci. Stalo se tak proto, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1992 pod č. j. -32, bylo toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeno a řízení ohledně návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku zastaveno.

Dovolatel tvrdí, že zápis do rejstříku má bezpochyby konstitutivní charakter, a protože nedošlo k nabytí právní moci usnesení Obvodního soudu v Praze, byl zápis proveden protiprávně. Žalovaní 5) až 7) se tak nemohli stát společníky žalovaného 1). Protože se žalovaní 5) až 7) nestali společníky veřejné obchodní společnosti P. , nelze vůči uvedeným žalovaným vyvozovat jakoukoliv spoluúčast na ručení za závazky P. v. o. s. a uložit jim povinnost se podílet na jejich úhradě. Dovolatel navrhuje předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. zrušit a vrátit mu jej zpátky k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soudu dovolací, po zjištění, že podané dovolání má náležitosti, předepsané zákonem (ust. a a 2 ) a že je přípustné (ust. ), dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo, že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, popř. na daný případ nesprávně aplikoval.

Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle , obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný ( ), znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že žalovaní 5), 6) a 7) se stali společníky žalovaného 1) a tedy ručí solidárně za jeho závazky.

Zápisy do obchodního (podnikového) rejstříku mají dvojí povahu. Konstitutivní povahu mají zápisy, o kterých to výslovně stanoví právní norma. V ostatních případech mají zápisy pouze deklaratorní povahu, což znamená, že účinky zapisovaných skutečností nastávají nezávisle na zápisu do obchodního (podnikového) rejstříku.

V posuzovaném případě je rozhodné, zda se žalovaní 5), 6) a 7) stali společníky žalovaného 1) v důsledku změny společenské smlouvy, kterou je nutno posuzovat podle ustanovení tehdy platného hospodářského zákoníku Uvedení účastníci se totiž nemohli stát společníky až zápisem do obchodního (podnikového) rejstříku, resp. právní mocí usnesení o zápisu do tohoto rejstříku, neboť účinnost změny společenské smlouvy nenastávala zápisem do rejstříku. Takový zápis měl pouze deklaratorní účinek.

Podle ust. § 764 obch. zák., se právní povaha veřejných obchodních společností, které vznikly před účinností tohoto zákona, posuzuje podle obchodního zákoníku. Podle ust. § 87 odst. 1 obch. zák. společník, který do společnosti přistoupil, ručí i za závazky společnosti vzniklé před jeho přistoupením. Jestliže zanikne účast společníka za trvání společnosti, ručí jen za závazky, které vznikly před zánikem jeho účasti (odst. 2 cit. ustanovení).

Z citovaných ustanovení hospodářského zákoníku a obchodního zákoníku vyplývá, že přistoupivší společníci ručí za závazky vzniklé před jejich přistoupením, popř. v době, kdy byli společníky. Pro posouzení v dané věci však musí být na jisto postaveno, že se žalovaní 5), 6) a 7) skutečně stali společníky změnou společenské smlouvy, k níž došlo 3. 10. 1991. Tuto otázku, kterou je nutno se zabývat jako otázkou předběžnou, však odvolací soud neřešil, jak ze spisu vyplývá. Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. ).

Dovolací soud musel rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust. věta za středníkem ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. února 2001

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová