Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12VSOL 122/2021

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Josefa Berky ve věci

žalobkyně: ISALIS v. o. s. , IČO 05720834

sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7

insolvenční správkyně dlužníka Mxxxxx Kxxx , narozeného xxxx

bytem xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Koláčkem

sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7

proti

žalované: SOMMERBOOK s. r. o. , IČO 65141971

sídlem Nová Ves 406, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí

zastoupená advokátem Mgr. Adamem Liberdou

sídlem Brandlova 1685/9, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

o popření vykonatelné pohledávky

o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021

č. j. -23 ()

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021 č. j.

-23

()

se

v odstavci II. výroku

mění

tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Koláčka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 070 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Koláčka.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) označeným usnesením zastavil řízení

ve věci (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč (odstavec II. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (odstavec III. výroku). V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že se žalobkyně

žalobou doručenou dne 5. 3. 2020 domáhala určení, že pohledávka žalované za dlužníkem M.xxxxx K.xxxxxx přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou

č. P23 není v částce 37 492 Kč po právu. Podáním ze dne 12. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu

v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaná vzala svou přihlášku pohledávky č. P23

v částce 37 492 Kč podáním ze dne 2. 2. 2021 zpět, přičemž toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 12. února 2021

č. j. -4. S ohledem na výše uvedené zpětvzetí žaloby insolvenční soud zastavil řízení v dané věci. Podle insolvenčního soudu žalovaná z procesního hlediska zavinila

zastavení řízení tím, že dne 2. 2. 2021, tedy až po podání incidenční žaloby, vzala přihlášku sporné pohledávky zpět. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení. Její zástupce učinil v řízení čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, vyjádření k výzvě insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby), a má tak nárok

na mimosmluvní odměnu v celkové výši 12 400 Kč a dále na čtyři režijní paušály po 300 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 13 600 Kč.

Pokud jde o námitku žalované, podle které žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl, neboť tato chybně poučila žalovanou o jejím právu podat žalobu na určení pravosti, popř. výše pohledávky, ačkoli pohledávka byla přihlášena i přezkoumána jako vykonatelná, tuto shledal insolvenční soud za nedůvodnou. Žalovaná totiž na základě tohoto chybného poučení incidenční žalobu nepodala, a v příčinné souvislosti s tímto poučením žalované žádné náklady řízení nevznikly. Naopak podala-li žalobkyně incidenční žalobu poté, co předmětnou část pohledávky žalované přezkoumala jako vykonatelnou a tuto část pohledávky popřela, vznikly jí náklady

v řízení, ve kterém je aktivně legitimována. Žalovaná přitom mohla odvrátit vznik nákladů řízení, pokud by vzala přihlášku v popřené části zpět ještě před podáním incidenční žaloby,

a nikoli až 2. 2. 2021, tj. krátce před jednáním ve věci samé. Nadto byla žalovaná o popření části pohledávky vyrozuměna již dne 29. 11. 2019, zatímco žaloba byla podána až dne 5. 3. 2020.

Insolvenční soud shledal nedůvodnou též námitku žalované, že podání žaloby prostřednictvím advokáta v případech, kdy sám insolvenční správce je advokátem, je pouze účelové zneužití práva na zastoupení sledující umělé navyšování nákladů řízení. Zastoupení insolvenčního správce advokátem, ačkoliv je on sám advokát, žádný právní předpis nevylučuje a v incidenčních sporech se jedná o běžnou praxi. Insolvenční správce totiž obvykle vykonává svou činnost současně

v různých insolvenčních řízeních a je účasten mnoha incidenčních sporů vyvolaných těmito insolvenčními řízeními. Závěrem insolvenční soud uvedl, že jelikož je žalobkyně v daném řízení osvobozena od soudního poplatku, přechází na žalovanou, která od soudního poplatku osvobozena není a která procesně zavinila zastavení řízení, poplatková povinnost.

2. Proti odstavci II. výroku rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla,

že ji žalobkyně v yrozuměním o popření přihlášené pohledávky ze dne 26. 11. 2019 vyrozuměla

o popření části její pohledávky co do výše 37 492 Kč a současně ji poučila o možnosti uplatnění incidenční žaloby. Žalovaná popření vzala na vědomí a rozhodla se incidenční žalobu nepodat, neboť měla za to, že v rozsahu popřené části pohledávky její účast v insolvenčním řízení končí. Aniž by žalobkyně vyrozuměla žalovanou o svém pochybení, podala prostřednictvím svého právního zástupce incidenční žalobu na popření vykonatelné pohledávky. Na tuto žalobu reagovala žalovaná nejprve tak, že kontaktovala žalobkyni ohledně návrhu na částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky oproti zpětvzetí žaloby a vzdání se nákladů řízení. Jelikož však žalobkyně uvedený návrh žalované na mimosoudní vyřešení věci odmítla, žalovaná poté, co vzala svou přihlášku zčásti zpět, podala dne 2. 2. 2021 vyjádření k žalobě, ve kterém informovala insolvenční soud o zpětvzetí přihlášky. Současně vyjádřila svůj názor, že by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly v důsledku porušení zákona

ze strany žalobkyně, která žalovanou chybně poučila. S ohledem na výše uvedené to byla žalobkyně, kdo zapříčinil zastavení řízení a jí vyúčtované náklady proto nebyly vynaloženy účelně. Pro případ, že by dle odvolacího soudu žalobkyni nárok na náhradu nákladů incidenčního sporu vznikl, žalovaná namítla, že vyjádření žalobkyně ze dne 26. 5. 2020 k výzvě soudu, zda souhlasí

s rozhodnutím bez nařízení jednání, není podáním ve věci samé a ani jiným úkonem právní služby. Závěrem žalovaná sdělila, že u žalobkyně dochází k častému chybnému poučení

o popření pohledávky jako nevykonatelné, následnému podání incidenční žaloby na popření vykonatelné pohledávky a vymáhání nákladů zcela zbytečných řízení, což u žalované vzbuzuje dojem zneužívání incidenčních řízení pouze za účelem získání nákladů řízení.

3. K odvolání žalované se žalobkyně vyjádřila v rámci podání ze dne 12. 4. 2021 tak, že se plně ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu. Podle ní byla důvodem zpětvzetí žaloby skutečnost,

že žalovaná vzala svou přihlášku pohledávky č. P23 v rozsahu popřené částky 37 492 Kč zpět, čímž odpadl předmět sporu. Žalovaná tímto zpětvzetím zřejmě reagovala na nařízené ústní jednání, neboť ke zpětvzetí došlo pouhé tři dny před jeho konáním. Ačkoliv insolvenční soud výzvou ze dne 13. 3. 2020 žalované uložil, aby se vyjádřila k podané incidenční žalobě, žalovaná tuto povinnost nesplnila a k žalobě se vyjádřila až přípisem ze dne 3. 2. 2021. Téhož dne žalovaná zaslala insolvenčnímu soudu přípis, kterým vzala svou přihlášku pohledávky částečně zpět. Tvrzení žalované, že žalobkyně zapříčinila zastavení řízení, tak nemá oporu v průběhu řízení

ani procesních předpisech. Stejně tak by bylo v rozporu s procesními předpisy,

pokud by insolvenční soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o opakovanou námitku žalované, že byla nesprávně vyrozuměna o popření vykonatelné pohledávky, žalobkyně odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze

č. j. -21 a konstatovala, že její postup po popření vykonatelné pohledávky spočívající v podání žaloby na určení pravosti vykonatelné pohledávky je zcela v souladu s . Žalovaná, která byla již při podání žaloby právně zastoupena, si měla být vědoma skutečnosti, že v případě popření pohledávky, která byla přihlášena jako vykonatelná, hrozí riziko podání žaloby ze strany insolvenčního správce. Tato skutečnost byla zřejmá

ze seznamu přihlášených pohledávek, který byl v insolvenčním řízení zveřejněn dne 3. 12. 2019

a žalovaná tak měla dostatečný časový prostor na popření pohledávek zareagovat. Skutečnost,

že si řádně nehleděla svých práv, nemůže jít k tíži žalobkyně. Co se týče zpochybnění samotného výpočtu výše přiznané náhrady nákladů řízení žalovanou, žalobkyně uvedla, že insolvenční soud postupoval zcela v souladu s právními předpisy. Své závěry pak přesvědčivě popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

4. Vzhledem k přechodným ustanovením čl. II. účinného od 1. 10. 2019

a účinného od 1. 6. 2019, jimiž byl novelizován ,

o úpadku a způsobech jeho řešení () a vzhledem k zahájení insolvenčního řízení dne 20. 8. 2019 a rozhodnutí o úpadku dlužníka dne 4. 9. 2019, odvolací soud při projednání

a rozhodnutí o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu vydaného po účinnosti novely provedené postupoval dle ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen „I. Z.“).

5. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu

se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení

a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení

týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy,

jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje v platném znění (dále jen „“).

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, aniž nařizoval

ve věci jednání ( a e/ ), přezkoumal napadené usnesení

co do odstavce II. výroku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a

odst. 1, 5 a 6 ), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

7. Podle ustanovení věty první I. Z. o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení , není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

8. Podle ustanovení náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků

a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem

podle § 100 odst. 2.

9. Podle ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku,

který ve věci úspěch neměl.

10. Podle ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný

(jiný účastník řízení).

11. Podle ustanovení , o odměnách advokátů

a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“) se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob,

a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

12. Podle ustanovení § 7 bodu 5 AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby

z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč činí 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých

1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 1 AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby,

jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu.

Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno

jako samostatný nárok.

14. Podle ustanovení § 11 odst. 1 AT mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a/ převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b/ první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení

nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c/ další porada

s klientem přesahující jednu hodinu, d/ písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění

se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e/ účast

při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f/ prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g/ účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h/ sepsání právního rozboru věci, i/ jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j/ návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání

proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k/ odvolání, dovolání, návrh

na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu

na obnovu řízení a vyjádření k nim, l/ podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m/ sepsáníy o právním jednání. Podle odstavce 2

téhož ustanovení mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a/ návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh

na zajištění důkazu nebo dědictví, b/ návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c/ odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí

ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d/ návrhy a stížnosti ve věcech,

ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu

na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e/ jde-li o výkon rozhodnutí,

za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f/ účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g/účast při přípravě jednání,

h/ jednoduchá výzva k plnění. Dále podle odstavce 3 téhož ustanovení za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

15. Podle ustanovení § 13 odst. 1 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Podle odstavce 4 téhož ustanovení nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné,

činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

16. Z obsahu spisu a insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky doručenou dne 4. 11. 2019 (č. dok. P23-1) vykonatelnou pohledávku v celkové výši 241 982,3 Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek (č. dok. B-3) vyplývá, že dne 25. 11. 2019 proběhlo přezkumné jednání, na kterém žalobkyně jako insolvenční správkyně přezkoumala mj. pohledávku žalované, a to jako pohledávku vykonatelnou. Tuto pohledávku přitom popřela co do výše 37 492 Kč. Vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 26. 11. 2019 (č. dok. P23-2), které bylo dle přiložené doručenky žalované doručeno dne

29. 11. 2019, vyrozuměla žalobkyně žalovanou, že na přezkumném jednání konaném dne

25. 11. 2019 popřela pohledávku přihlášenou přihláškou pohledávky č. P23 co do výše

37 492 Kč. Žalobkyně popřela uvedenou pohledávku co do její výše, neboť je toho právního názoru, že žalované nevznikl nárok na částku ve výši 37 492 Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí nález vydaný dne 7. 12. 2011 totiž nemá právní účinky,

neboť byl vydán rozhodcem, který neměl k jeho vydání pravomoc. S ohledem na výše uvedené žalobkyně vyrozuměla žalovanou o tom, že může dle ustanovení § 198 I. Z., které upravuje popření nevykonatelné pohledávky, podat incidenční žalobu k insolvenčnímu soudu. Současně jí poučila o lhůtě k podání incidenční žaloby. Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne

5. 3. 2020 (č. l. 2-3) se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované přihlášená přihláškou pohledávky č. P23 není v částce 37 492 Kč po právu, a současně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost uhradit náklady soudního řízení. Usnesením ze dne 13. března 2020

č. j. -7 () insolvenční soud vyzval žalovanou,

aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě. Toto usnesení bylo dle připojené doručenky žalované doručeno dne 20. 3. 2020. Přípisem ze dne

26. 8. 2020 (č. l. 11) insolvenční soud nařídil jednání na den 13. 11. 2020 s tím, že k tomuto jednání současně předvolal žalobkyni i žalovanou. Toto jednání bylo následně přípisem ze dne 26. 10. 2020 (č. l. 13) odročeno na 5. 2. 2021. V rámci podání ze dne 26. 5. 2020 (č. l. 10)

se žalobkyně vyjádřila na výzvu insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2020, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne

2. 2. 2021 (č. l. 15) se žalovaná na výzvu insolvenčního soudu ze dne 13. 3. 2020 vyjádřila k podané žalobě. Ve vyjádření uvedla, že na přezkumném jednání konaném dne

25. 11. 2019 žalobkyně popřela její přihlášku pohledávky č. P23 co do výše 37 492 Kč. Toto popření žalovaná nerozporuje, a proto v souladu s poučením žalobkyně nepodala incidenční žalobu. S ohledem na tyto skutečnosti vzala dne 2. 2. 2021 výše uvedenou pohledávku v popřené části zpět. Dále žalovaná namítla, že ačkoliv do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku vykonatelnou, kterou žalobkyně jako vykonatelnou přezkoumala, žalobkyně ji ve vyrozumění

o popření chybně poučila o jejím právu podat žalobu na určení. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby insolvenční soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, tento nárok žalobkyni nevznikl, neboť žalovanou v rozporu s nesprávně poučila. Nadto je podání žaloby prostřednictvím advokáta v případech, kdy je sám insolvenční správce advokátem, pouze účelovým zneužitím práva na zastoupení sledující umělé navyšování nákladů řízení. Závěrem žalovaná odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze

č. j. -70. Podáním ze dne 2. 2. 2021 (č dok. P23-3) vzala žalovaná svou přihlášku pohledávky č. P23 částečně zpět, a to v žalobkyní popřené výši 37 492 Kč. Toto částečné zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 12. února 2021

č. j. -4 a současně konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení

se účast žalované jako věřitelky v insolvenčním řízení co do výše uvedeného rozsahu končí. Podáním ze dne 12. 2. 2021 (č. l. 21 a 22) vzala žalobkyně žalobu na popření pohledávky ve výši 37 492 Kč ze dne 5. 3. 2020 v celém rozsahu zpět. Zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila zpětvzetím přihlášky pohledávky č. P23 v rozsahu popřené částky 37 492 Kč ze strany žalované a dále skutečností, že insolvenční soud vzal toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky

na vědomí usnesením ze dne 12. 2. 2021. Podle žalobkyně s ohledem na uvedené skutečnosti odpadl předmět sporu. Dále žalobkyně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť zpětvzetí žaloby bylo učiněno výhradně pro chování žalované.

17. Odvolací soud předně konstatuje, že rozhodne-li soud o zastavení řízení, zabývá se

při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil,

že řízení musí být zastaveno. Tuto otázku si přitom insolvenční soud vyhodnotil zcela správně. V případě, že je důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Musí tak být splněny obě výše uvedené podmínky kumulativně. V projednávané věci žalobkyně na přezkumném jednání (částečně) popřela vykonatelnou pohledávku žalované, a aby mělo toto popření pohledávky význam, žalobkyně musela podat žalobu, kterou toto popření uplatnila. Žaloba tak byla podána důvodně. Co se týče otázky chování žalovaného, odvolací soud ve své konstantní rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že pokud insolvenční správce v postavení žalobce vezme incidenční žalobu o určení vykonatelné pohledávky zpět z důvodu zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaným věřitelem, je to právě žalovaný věřitel, který ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením I. Z. svým chováním zavinil zastavení řízení [srovnej například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2015

č. j. , -28 () nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2019 č. j. ,

-31 ()]. S ohledem na výše uvedené je závěr insolvenčního soudu o povinnosti žalované hradit žalobkyni náklady řízení o incidenční žalobě zcela správný.

18. Na tomto závěru nic nemění ani námitka žalované týkající se nesprávného poučení žalobkyně učiněného v rámci vyrozumění o popření pohledávky. Žalovaná sice správně namítla,

že se poučení žalobkyně vztahovalo na popření nevykonatelné pohledávky, ačkoliv pohledávka žalované byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná, avšak tato skutečnost nemá žádný vliv na výše uvedený závěr o zavinění zastavení řízení ze strany žalované z důvodu částečného zpětvzetí jí přihlášené pohledávky. V daném případě totiž žalobu podala žalobkyně jakožto insolvenční správkyně, a nikoliv žalovaná na základě chybného poučení obsaženého

ve vyrozumění o popření přihlášené pohledávky. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud podotýká, že pokud žalovaná částečné popření přihlášené pohledávky nerozporovala, což sama potvrdila ve svém vyjádření, měla dostatek času vzít v popřeném rozsahu přihlášku pohledávky zpět ještě před zahájením řízení o incidenční žalobě, neboť vyrozumění o popření jí bylo doručeno dne 29. 11. 2019, zatímco incidenční žaloba byla podána až dne 5. 3. 2020.

19. Pokud jde o samotné určení výše nákladů řízení, pak závěr insolvenčního soudu,

podle kterého má žalobkyně nárok na náhradu mimosmluvní odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, vyjádření k výzvě insolvenčního soudu ze dne

26. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby) a dále nárok na čtyři režijní paušály, není správný, neboť vyjádření zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení k výzvě insolvenčního soudu není honorovaným úkonem právní služby.

20. Úkony právní služby vyjmenované v ustanovení § 11 AT jsou vymezeny taxativně, tento výčet není možno rozšiřovat prostou aplikací odstavce 3 tohoto ustanovení. Advokát zastupující účastníka řízení činí v řízení řadu úkonů, přičemž ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 AT) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 AT

(srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. ). Pokud advokát koná činnost neuvedenou v ustanovení § 11 AT, a s klientem nemá jinou dohodu, nemůže tuto činnost nijak účtovat.

21. Vyjádření zastupujícího advokáta ve smyslu ustanovení na výzvu soudu,

zda účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, je nepochybně úkonem jeho právní služby, odměna za právní službu advokáta ovšem náleží pouze za úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva zastoupeného účastníka, přičemž musí jít o úkon vymezený v ustanovení § 11 AT.

22. Vyjádření souhlasu či nesouhlasu, jakož i následné rozhodnutí o odvolání bez nařízení odvolacího jednání nemají za splnění předpokladů vymezených v ustanovení (krom vlivu na rychlost řízení či na výši nákladů řízení) žádný další vliv na procesní práva účastníků řízení. Nadto nevyjádří-li se účastník ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat,

že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (viz ); nezbytným je pouze vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je tedy úkon nezbytný k tomu, aby účastník zabránil projednání odvolání bez nařízení odvolacího jednání, není to však úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva zastoupeného účastníka.

23. Vyjádření k výzvě insolvenčního soudu, kterým žalobkyně prostřednictvím zástupce sdělila pouze svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 AT. Stejně tak nelze na toto vyjádření aplikovat ustanovení § 11 odst. 3 AT, nejde o podání svou povahou a účelem nejbližší podání vymezenému v ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ AT, neboť z předmětného vyjádření nevyplývají pro věc nové skutkové, či právní okolnosti (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2010 č. j. -59); nejde tedy o úkon písemného podání nebo návrhu ve věci samé, či výzvy k plnění se základním skutkovým

a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ani o úkon svou povahou a účelem nejbližší.

24. Smyslem úpravy v ustanovení , stejně jako možnost projednání věci samé

bez nařízení jednání podle ustanovení , bylo právě naplnění zásad rychlosti

a hospodárnosti řízení. Zahrnutí úkonu vyjádření na výzvu insolvenčního soudu, zda účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214

odst. 3 , mezi úkony právní služby vymezené v ustanovení AT je proto nejen nedůvodné, ale i nehospodárné.

25. Smlouvu o právní pomoci, ve které by bylo ujednáno, že vyjádření na výzvu soudu ve smyslu ustanovení je honorovaným úkonem právní služby, zástupce žalobkyně nedoložil.

Z uvedeného vyplývá, že vyjádření advokáta na výzvu soudu, zda zastoupený účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení , není úkonem právní služby vymezeným v ustanovení a 2 AT ani úkonem svou povahou

a účelem jim nejbližší podle ustanovení § 11 odst. 3 AT, proto odměna za tento úkon právní služby, není-li ve smlouvě o právní pomoci sjednáno jinak, advokátovi nenáleží [shodně též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2018 č. j. ,

-125 ()]. Tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí z uvedených důvodů se závěrem v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 1998

č. j. -32 (publikovaným v BA 5/2000 s. 77 a v časopise Soudní judikatura ve věcech správních č. 16 - 18/1999 pod č. 531) otištěno rozhodnutí, zabývajícím se mj. odměnou advokáta, jehož právní věta zní: „Za vyjádření advokáta k výzvě soudu o tom, zda žalobce souhlasí nebo nesouhlasí s upuštěním od jednání ve věci správního soudnictví (§ 250f

odst. 2 ) náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny odměny za jeden úkon právní služby ( a 3 vyhl. č. )“.

26. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, a zpětvzetí žaloby) a současně dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT nárok na tři režijní paušály po 300 Kč. Pro doplnění odvolací soud uvádí,

že právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak insolvenční soud určil správně na částku 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bod 5 AT). Celkem má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem ve výši 10 200 Kč [(3 x 3 100) + (3 x 300)].

27. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle v odstavci II. výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta

Mgr. Ondřeje Koláčka.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení

za použití a I. Z., přičemž v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované v celkové výši 1 070 Kč. V odvolacím řízení vykonal právní zástupce žalobkyně jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne

12. 4. 2021) se sazbou mimosmluvní odměny ve výši 1 540 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT), přičemž mu tak dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ AT náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny sazby mimosmluvní odměny, tedy 770 Kč. Dále má právní zástupce žalobkyně nárok na jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT. Celkem činí náklady odvolacího řízení žalobkyně 1 070 Kč (770 + 300). V souladu s odstavcem II. výroku tohoto usnesení je proto neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 1 070 Kč.

Poučení:

Proti tomuto usnesení

není

dovolání přípustné ( ).

Olomouc 28. dubna 2021

JUDr. Vojtěch Brhel v. r.

předseda senátu