Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 18/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněného S. O. G. do 15. 6. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost.

V odůvodnění této stížnosti nesouhlasí v tvrzením, že v České republice nemá pevné zázemí, neboť zde má svou družku, která bydlí v Praze a s touto i nadále udržuje písemný styk. Hodlají zde společně žít a založit rodinu. Dále namítá, že doba dvou roků je dobou dostatečnou k vyřízení věci včetně soudního řízení. Je toho názoru, že mu vina nebyla prokázána a nabízí soudu slib ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., jehož znění přiložil, a žádá, aby tento byl přijat náhradou za vazbu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.

Podle obsahu předloženého trestního spisu i napadeného usnesení vrchního soudu byla na obviněného podána u Městského soudu v Praze dne 13. 12. 2000 obžaloba, která jej viní ze dvou zvlášť závažných trestných činů, a to trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle tr. zák. a trestného činu padělání a pozměňování peněz podle tr. zák. za použití tr. zák. Dále pak z trestných činů neoprávněného držení platební karty podle tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zák.

Do vazby byl obviněný vzat (pod jménem A. I. T.) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. z důvodů § 67 odst. 1 písm. a, b, c,) tr. ř., přičemž počátek vazby je u něho datován dnem 16. 2. 1999. V tomto stadiu řízení Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 12. 2000, sp. zn. rozhodl, že důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněného pominul, vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a, c) tr. ř. u něho ale nadále trvají.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, návrh na prodloužení vazby nad základní dvouletou lhůtu byl podán ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř.

Vrchní soud nepochybil, pokud lhůtu trvání vazby u obviněného prodloužil, neboť pro tento postup jsou dány i podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř.

Není pochyb o tom, že u obviněného nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a, c) tr. ř. Jmenovaný je stíhán m. j. pro dva zvlášť závažné trestné činy a hrozí mu uložení trestu odnětí svobody v sazbě od pěti do dvanácti let. Lze souhlasit s konstatováním vrchního soudu, že se jedná o osobu jejíž vázanost na území České republiky není nikterak pevná, když navíc z úředního záznamu pořízeného příslušníky kriminální policie (č. l. 16) vyplývá, že obviněný při zadržení dne 16. 2. 1999 kladl aktivní odpor, nereagoval na výzvy a snažil se z místa uprchnout. Nakonec proti němu muselo být použito donucovacích prostředků podle zákona o Policii ČR. To vše ve svém souhrnu vyvolává důvodnou obavu, že by se obviněný v případě propuštění na svobodu mohl skrývat nebo dokonce uprchnout mimo území České republiky, aby se tak dalšímu průběhu trestního stíhání, případně hrozícímu trestu vyhnul. Poukazování obviněného, že zůstal zachován jeho vztah k D. R., která má být jeho družkou, nemůže na výše uvedeném konstatování nic změnit. Z obsahu spisu i podané obžaloby dále vyplývá, že obviněný se jednání, pro které je stíhán, měl dopouštět po dobu několika měsíců, přičemž byl bez legálního pracovního poměru. Je zde proto rovněž reálná obava, že by na svobodě v páchání obdobného jednání pokračoval a to i jako ve zdroji svých příjmů. Důvody vazby útěkové i předstižné tudíž byly u osoby obviněného důvodně deklarovány i v tomto stadiu trestního stíhání.

Mimo existenci vazebních důvodů Nejvyšší soud shledal, že jsou dány i další zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., jimiž se zcela podrobně ve svém usnesení zabýval vrchní soud. Jedná se o důvody, pro něž trestní stíhání v předmětné věci nemohlo být skončeno v základní dvouleté vazební lhůtě. Vrchní soud podrobně poukázal na komplikovanost a časovou náročnost přípravného řízení, zapříčiněnou zejména nutností vyžadovat právní pomoc od příslušných orgánů celé řady cizích států (Velká Británie, SRN, Španělsko a další). S jeho závěrem, že trestní stíhání obviněného nemohlo být skončeno ve dvouleté vazební lhůtě ze závažných důvodů, jak to má na mysli ust. § 71 odst. 3 tr. ř., se Nejvyšší soud ztotožnil, když v činnosti orgánů přípravného řízení ani soudu prvního stupně nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy.

Vrchní soud správně poukázal i na potřebu dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ust. § 1 odst. 1 tr. ř., který m. j. spočívá v náležitém zjištění trestných činů, ve spravedlivém potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Toho by ovšem v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by nebyla zabezpečena účast obviněného v řízení před soudem a nebylo mu zároveň zabráněno v dalším případném páchání trestné činnosti. S ohledem na stadium, ve kterém se trestní řízení vedené proti obviněnému nachází (po podání obžaloby), je lhůta, o kterou byla jeho vazba prodloužena, nezbytně nutná k provedení dalších úkonů soudem prvního stupně.

Pokud se týká nabídky slibu obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., je třeba zdůraznit, že o jeho přijetí či nepřijetí, stejně jako o vině či nevině obviněného, Nejvyšší soud v tomto řízení nerozhoduje. O těchto je v tomto stadiu řízení oprávněn rozhodnout pouze Městský soud v Praze.

S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší soud podanou stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. února 2001

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec