Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 397/2020

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 533 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 533 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba o zaplacení 533 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Předmětem řízení zahájeného dne 15. 2. 2019 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně tzv. platby třetím stranám, kdy tvrdila, že prostřednictvím sítě její právní předchůdkyně právnická osoba, od které pohledávky nabyla postoupením, prováděla žalovaná úhrady.

2. Konkrétně za zúčtovací období od 27. 11. 2015 do 5. 12. 2015 provedla platbu přes SMS, kdy je nárokováno 25 Kč vyúčtovaných v rámci faktury číslo splatné 28. 12. 2015. Dále předmětem řízení učinila platbu přes SMS ve výši 75 Kč a m-platbu ve výši 60 Kč provedené v období od 6. 12. 2015 do 5. 1. 2016, kdy celkem 135 Kč bylo vyúčtováno v rámci faktury číslo splatné 25. 1. 2016. Rovněž se domáhala platby přes SMS ve výši 75 Kč a m-platby ve výši 149 Kč provedených v období od 6. 1. 2016 do 5. 2. 2016, kdy celkových 224 Kč bylo vyúčtovaných fakturou číslo se splatností 24. 2. 2016. Posledním nárokem pak byla m-platba ve výši 149 Kč provedená v období 6. 2. 2016 do 5. 3. 2016 vyúčtovaná ve faktuře číslo která měla být splatná 24. 3. 2016. Ode dne následujícího po tvrzené splatnosti vyúčtování nárokovala žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení.

3. Ohledně splatnosti doplnila žalobkyně k upozornění soudu, že vyúčtování bylo dle dohody stran zasíláno elektronicky na uvedenou e-mailovou adresu. Ohledně toho však nedoplnila, ani kdy se tak konkrétně stalo, ani o jakou adresu se mělo jednat, a především k těmto tvrzením nejen nedoložila, ale ani neoznačila žalobkyně žádný důkaz.

4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná se právnická osoba skutečně 27. 11. 2015 uzavřela účastnickou smlouvu tak, jak žalobkyně tvrdí, a že došlo k vyúčtování tvrzených částek, nebylo však možné učinit závěr, kdy, resp. zda vůbec se tato vyúčtování dostala k žalované, když z nich nic takového nevyplývá. Sama žalobkyně přitom dotvrdila, že její povinností bylo vyúčtování elektronicky žalované zaslat, rezignovala však zcela na to, aby se splatností a prokázáním, že své povinnosti splnila, čímž splatnost vyvolala, jakkoliv dále zabývala.

5. Po právní stránce se mezi stranami jednalo, pokud jde o uplatněné nároky, o ujednání tzv. inominátní smlouvy, která byla včleněna do smlouvy týkající se jinak elektronické komunikace. V rámci široké smluvní volnosti mohou účastníci uzavřít jakoukoliv jinou smlouvu, než zákonem upravený typ podle , , a to jak pokud jde o platby pouze prostřednictvím sítě žalobkyně, kdy se ale účastník zavazuje hradit k jejím rukám, tak lze sjednat i jiné služby za smluvní ceny. V takových případech je nezbytné, aby byla ujednána zcela konkrétně všechna práva a povinnosti, neboť nelze použít jako základ úpravu smluvního typu v zákoně. V návaznosti na to je pak třeba, k úspěchu žaloby jako je tato, tvrdit nejen kolik a za co bylo ujednáno k úhradě, ale i jak byla sjednána splatnost, a toto vše prokázat. Jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle , (dále jen „“)

6. Žalobkyně k výzvě soudu tvrzení částečně doplnila, uvedla, co bylo žalované poskytnuto, kolik za to měla mít žalovaná povinnost uhradit, a nakonec doplnila i to, jak měla být vyvolána splatnost. Zde však hovořila jen obecně o tom, že dle smluvních ujednání na stanovenou adresu měla být elektronicky odeslána vyúčtování, netvrdila ani konkrétní adresu, ani kdy toto učinila, tj. scházela v toto směru již jen dostatečná tvrzení, která by mohla být prokazována. K důkazu pak nebylo nabídnuto vůbec nic.

7. Nebylo tedy možné učinit v řízení závěr, že žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku, či že ji měla její právní předchůdkyně, neboť až z doručeného vyúčtování se žalovaná dozvídá, co konkrétně má uhradit, a má dle smlouvy nárok, aby jí bylo doručeno sjednaným způsobem. Žalobě tak s ohledem na absenci potřebných tvrzení a důkazů nebylo možné vyhovět.

8. Soud proto s ohledem na procesní ekonomii neprováděl další dokazování, neboť na výsledku řízení by to s ohledem na shora uvedené nemohlo nic změnit, a to ani, pokud jde o důkazy k postoupení pohledávky, když nesplatnou pohledávku není možné přiznat nikomu.

9. Žalobkyni pak s ohledem na její absenci u jednání nebylo možno ani znovu vyzvat a poučit dle a 3 , kdy této výhody opětovné výzvy a poučení se však na svou odpovědnost vzdala. S koncem prvního jednání nastala zákonná koncentrace řízení a zanikla možnost uvádět další tvrzení. Soud pak není nejen povinen, ale v prvé řadě ani oprávněn dohledávat v důkazech potřebná tvrzení za žalobkyni a konstruovat za ni žalobu, pokud by to vůbec bylo z podkladů možné.

10. Pro úplnost soud doplňuje, že za takového stavu tvrzení by nebylo možno rozhodnout žalobkyní zmiňovaným rozsudkem pro zmeškání, ani kdyby se k jednání dostavila, pokud zde nebyla tvrzení, která by se kontumačně mohla stát nespornými. V prvé řadě tento nemůže navrhovat žalobkyně písemně, ale toliko přímo u jednání za podmínky, že se k němu dostaví. Ohledně kvalifikované výzvy, která byla součástí platebního rozkazu, pak byla žalobkyně vyrozuměna o nedoručení v usnesení ze dne 24. 2. 2020, kterým byl právě z tohoto důvodu platební rozkaz zrušen. Tj. ani tento způsob vyřízení nepadal v úvahu, kdy by v takovém případě ani soud nenařizoval v souladu se zákonem jednání, ale toliko vyhlásil rozsudek pro uznání.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když úspěšnou v řízení byla žalovaná a měla by tedy nárok na náhradu nákladů. Jelikož jí žádné nevznikly, nebyly nikomu přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. )