Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3056/2000

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni k odvolání otce rozsudkem v záhlaví označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. března 2000, č.j. -68, jímž byl zamítnut otcův návrh na střídavou výchovu nezletilé.

Otec v podaném dovolání, jež opírá o ustanovení a , c/ , vytýká soudům obou stupňů nesprávný závěr o tom, že nepředložil v průběhu řízení žádné důkazy svědčící o změně výchovných poměrů nezletilé a že střídavou výchovu nelze uplatnit, jestliže k tomu neexistuje shodná vůle obou rodičů. Zásadní změnu poměrů spatřuje dovolatel již v tom, že byla přijata novela zákona o rodině, umožňující střídavou výchovu nezletilých dětí. Protože oba rodiče mají zájem vychovávat nezletilou dceru a mají k tomu vytvořeny příznivé podmínky, avšak nejsou schopni se na konkrétní formě vždy dohodnout, mělo být povinností soudů potřebným dokazováním zjistit předpoklady pro střídavou, popř. společnou péči obou rodičů. Soud prvního stupně ani soud odvolací této povinnosti nedostály. Chybně reprodukovaly provedené důkazy, vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neumožnily dovolateli podpořit svá tvrzení dalšími relevantními důkazy a porušily tak v jeho neprospěch zákon v citovaných procesních ustanoveních. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle ve znění před novelizací

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací ( ) věc projednal bez jednání (, věta první, ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). tak činí v ustanovení , , a

Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výchově nezletilé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení či Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení ( ).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výchovu nezletilých dětí ( zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla vyjímkou ve smyslu ustanovení či , nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení a , 2 není přípustné.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s vyjímkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti.

Protože jiné vady řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř tvrzeny nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na níž poukazuje dovolatel. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle cit. ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě se o takovýto případ nejedná. Odvolací soud k projednání věci nařídil jednání, ke kterému účastníky předvolal. Dovolatel se jednání zúčastnil a k věci se vyjádřil tak, že nemá návrh na doplnění dokazování. Poté se k věci závěrem vyjádřil i tehdejší dovolatelův zástupce. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ani z dovolání navrhovatele nevyplývá, že by v možnosti jednat před soudem bylo navrhovateli jakkoli bráněno. Za tohoto stavu nelze přisvědčit dovolateli, že by postup odvolacího soudu byl nesprávný a dovolateli jím byla odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení věty druhé soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvah, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným způsobem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení , neboť účastníkova možnost jednat před soudem tím není dotčena.

Námitky dovolatele, představující dovolací důvody podle ustanovení a d/ , tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení či , což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.

Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení postižen, a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinou v ustanovení uvedenou vadou, a protože z hlediska ustanovení a proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto otcovo dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a , odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2001

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková