Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 36/2001

U S N E S E N Í

I.Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatelky potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. října 1998, č.j. -20, jímž k opravnému prostředku navrhovatelky bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. března 1998, č. 355 717 957, kterým byla zamítnuta navrhovatelčina žádost o zvýšení starobního důchodu podle s odůvodněním, že v osobním listě důchodového zabezpečení, který byl zaslán spolu s rozhodnutím ze dne 28. 8. 1991, bylo navrhovatelce započteno celkem 27 roků a 190 dnů zaměstnání. Podle dodatečně předložených dokladů započítala Česká správa sociálního zabezpečení ve III. pracovní kategorii další dobu zaměstnání (pojištění) od 16. 3. 1958 do 4. 4. 1958 a od 1. 1. 1986 do 21. 3. 1986, čímž získala navrhovatelka dalších 100 dní; dodatečně provedený zápočet byl však zcela bez vlivu na původní rozhodnutí ze dne28. 8. 1991 o přiznání důchodu ve výši 1.130,- Kč měsíčně, neboť celkový počet odpracovaných let zaměstnání se nezměnil (činil 27 roků a 290 dnů).

V podaném dovolání, jež opírá o ustanovení namítajíc, že soudy neprovedly jí navrhované důkazy potřebné k odstranění rozdílných údajů o jejím příjmu, a jež odůvodňuje i ustanovením , neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily předložené důkazy, čímž jí znemožnily řádným způsobem jednat před soudem a dokládat svá tvrzení patřičnými důkazy, navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle ve znění před novelizací

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací ( ) věc projednal bez jednání ( , věta první, ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení ; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení ( ). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( dost. 1 ); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení ( ).

V projednávané věci navrhovatelka dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.

Ustanovení svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadného významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.

V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (navrhovatelka ostatně takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ani nepodala). Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení , a protože ve věci nebyl soudem prvého stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen ( ), může být dovolání přípustné pouze, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedenou v ustanovení

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení podle tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadami, na něž poukazuje dovolatelka.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle cit. ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě se o takovýto případ nejedná. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) k projednání věci nařídil jednání, ke kterému účastníky předvolal a navrhovatelka se jednání zúčastnila a k věci se vyjádřila. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem (soudem prvního stupně) ani z dovolání navrhovatelky nevyplývá, že by v možnosti jednat před soudem bylo navrhovatelce jakkoli bráněno. Za tohoto stavu nelze přisvědčit dovolatelce, že by postup odvolacího soudu či soudu prvního stupně byl nesprávný a dovolatelce jím byla odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení věty druhé soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvah, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným způsobem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení , neboť účastníkova možnost jednat před soudem tím není dotčena.

Námitky dovolatelky, představující dovolací důvody podle ustanovení a d/ , tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení či , což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.

Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení postižen, a protože navrhovatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinou v ustanovení uvedenou vadou, a protože z hlediska ustanovení a proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatelky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první, , neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy I ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2001

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková