Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 148/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla vazba obžalovaného JUDr. F. K. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. prodloužena do 31. 3. 2001.

Obžalovaný JUDr. F. K. podal proti usnesení v zákonné lhůtě stížnost, v níž označil prodloužení vazby nad dobu dvou roků za nedůvodné a navrhl zrušení napadeného usnesení.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Obžalovaný je na podkladě podané obžaloby stíhán pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací má rozhodnout o odvoláních obžalovaného a poškozeného proti odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. . Veřejné zasedání před Vrchním soudem v Praze bylo nařízeno na 7. 2. 2001.

Ve vazbě je obžalovaný od 16. 12. 1998. V nynějším stadiu řízení je obžalovaný ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., uplynula dne 16. 12. 2000. Více než 15 dnů před skončením této lhůty předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího navrhla prodloužení vazby. O prodloužení vazby rozhodl jiný senát Vrchního soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obžalovaného prodloužil.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

V posuzovaném případě lze s Vrchním soudem v Praze souhlasit v tom, že na straně obžalovaného nadále trvá důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obavu z toho, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, Vrchní soud v Praze opřel o skutečnosti, které jsou dostatečně konkrétní a přesvědčivé. Tyto skutečnosti mají původ v počátečním stadiu trestního stíhání, kdy bylo třeba přítomnost osoby obžalovaného zajistit na podkladě příkazu k zatčení ze dne 12. 5. 1998, přičemž obviněného se podařilo zadržet teprve dne 16. 12. 1998. Vrchní soud v Praze správně usoudil, že obžalovaný se trestnímu stíhání vyhýbal pobytem mimo bydliště. Obavu uvedenou v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. zesiluje okolnost, že odsuzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze, byť nepravomocným, byl obžalovanému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na sedm roků.

Vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. však není sám o sobě dostatečným důvodem k prodloužení vazby nad dva roky. Toho si byl Vrchní soud v Praze vědom, avšak dosavadní průběh trestního stíhání zhodnotil způsobem, z něhož přesvědčivě nevyplývá, že by stav, kdy trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno v rámci dvou roků trvání vazby, byl důsledkem obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů. Vrchní soud v Praze se v tomto ohledu omezil na konstatování, že dokazování bylo náročné a že orgánům činným v trestním řízení nelze vytýkat neodůvodněné průtahy.

Pokud jde o obtížnost projednávané věci, je třeba poznamenat, že z hlediska rozsahu žalované trestné činnosti, okruhu dokazovaných skutečností a míry prováděného dokazování se posuzovaný případ nijak nevymyká takovému stupni obtížnosti, který je v praxi krajských soudů jako soudů prvního stupně obvyklý. Vrchní soud v Praze ostatně obtížností věci v napadeném usnesení ani neargumentoval. Úvahu Vrchního soudu v Praze, že dokazování bylo náročné, lze vztahovat spíše jen k hodnocení důkazů, a nikoli k obsáhlosti dokazování, množství a dostupnosti důkazů apod.

Jiné závažné důvody ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. v daném případě ve skutečnosti také nejsou dány. Tyto důvody nijak nenaplňuje úvaha Vrchního soudu v Praze o tom, že v postupu orgánů činných v trestním řízení nebyly neodůvodněné průtahy. Tato úvaha sice má své opodstatnění v tom smyslu, že mezi jednotlivými úkony trestního řízení nejsou žádná podstatnější období nečinnosti orgánů trestního řízení. Má-li se však dosavadní řízení zhodnotit skutečně objektivně, je třeba poukázat na to, že délka řízení, zejména ve stadiu soudního řízení, byla nepříznivě ovlivněna tím, že původní odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000 byl v odvolacím řízení zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. . Důvody tohoto rozhodnutí odvolacího soudu spočívaly v tom, že Městský soud v Praze nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neprovedl všechny potřebné důkazy a za důkaz považoval i úkon, který byl jako důkaz nepoužitelný. Přitom uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nebylo vyvoláno tím, že by obžalovaný nově uplatnil obhajobu, která by nebyla známa v hlavním líčení. Naopak ke zrušení rozsudku vedly v podstatě ty důvody, které obžalovaný uplatňoval v rámci své obhajoby již v hlavním líčení. To svědčí o skutečnosti, že Městský soud v Praze nevěnoval obhajobě obžalovaného náležitou pozornost a nevypořádal se s ní způsobem, který by v odvolacím řízení obstál.

Pokud bylo za této situace třeba zrušit první odsuzující rozsudek a vrátit věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, není možné přesvědčivě dovodit, že stav, kdy trestní stíhání obviněného nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, je důsledkem nějakých objektivně závažných důvodů, neboť tento stav je především důsledkem vad prvního odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze.

Proto nepřichází v úvahu, aby vazba obžalovaného byla prodloužena nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř.

Nelze pominout, že vazba je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody ( d). Právní režim vazby je z hlediska jejího trvání ovládán zásadou, že vazba smí trvat jen po dobu stanovenou zákonem ( d). Prodloužení vazby nad dobu dvou roků představuje výjimku z ústavně zakotveného časového limitu vazby. Rozhodnutí o prodloužení vazby se proto musí opírat o výjimečné skutečnosti. Posuzovaný případ však žádné výjimečné skutečnosti v tomto ohledu nevykazuje, a to z hlediska obtížnosti věci ani z hlediska jiných důvodů, v důsledku kterých nebylo trestní stíhání skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby. Pod tyto důvody rozhodně není možné zahrnout to, že Městský soud v Praze vadně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2000, který byl v odvolacím řízení zrušen.

Z uvedeného je zřejmé, že k prodloužení vazby nad dobu dvou roků nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 71 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby.

Nedostatek podmínek uvedených v § 71 odst. 3 tr. ř. nelze nahradit úvahami o důvodnosti vazby z hlediska § 67 odst. 1 tr. ř., úvahami o závažnosti trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný stíhán, ani úvahami o tom, jaké důsledky na další průběh řízení případně bude mít propuštění obžalovaného na svobodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 21. prosince 2000

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec