Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 349/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 962 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 580 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 407,35 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 2 580 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 952 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 370,12 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 124,48 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 8 430 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 769,74 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 8 352,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 929,72 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 5 772,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 580 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 407,35 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 2 580 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 952 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 370,12 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 124,48 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 8 430 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 769,74 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 8 352,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 929,72 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 5 772,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 11 962 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně smlouvu o půjčce a smlouvu o spotřebitelském úvěru.
První Smlouvu o půjčce číslo dne 1. 9. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 10. 2017. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 17. 9. 2019. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené půjčky ze dne 1. 9. 2016 úhrady částky 722,02 Kč na jistině, na dlužném poplatku 215,40 Kč, na dlužném poplatku za životní pojištění 14,58 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 370,12 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 124,48 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 722,02 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela žalovaná dne 3. 12. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 430 Kč, včetně poplatku za pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku za životní pojištění a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 17. 9. 2019. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru ze dne 3. 12. 2016 úhrady částky 8 352,36 Kč na jistině, na dlužném poplatku a na dlužném poplatku za životní pojištění celkem 2 657,64 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 769,74 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 8 352,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 337,07 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5% ročně z částky 8 352,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 11. 2019.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dne 1. 9. 2016, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 11 100 Kč a poplatek za životní pojištění Credit Life ve výši 406 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 1. 9. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětnou půjčku celkem 25 554 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 9. 2019.
6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 1. 9. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje jako prodavačka lahůdek. Její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč a jako další příjem uvedla 3 000 Kč, kdy tento příjem označila jako výživné. Bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 4 000 Kč, dále hradí splátky předchozích úvěrů ve výši 1 350 Kč a její výdaje na domácnost činí 6 000 Kč.
7. Z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 3. 12. 2016, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 430 Kč, včetně poplatku za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 19 430 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2016, včetně smluvních podmínek). Z žalobních tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 8 420 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 17. 9. 2019.
8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 3. 12. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka. Její čistý měsíční příjem činí 10 550 Kč. Bydlí se spolubydlícím v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení neplatí žádné, její ostatní výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních apod.) činí 1 030 Kč a její výdaje na domácnost činí 3 000 Kč. Dále měla žalovaná hradit na splátkách předchozího úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně částku 2 057 Kč. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o půjčce částku cca 2 057 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy 1 500 Kč měsíčně. Zda žalovaná splatila předchozí půjčku 10 000 Kč s výší splátky 1 350 Kč měsíčně (viz Zákaznická karta ze dne 1. 9. 2019), není zřejmé.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 13. 12. 2019.
10. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
12. Dále soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. První smlouvu o půjčce, uzavřenou dne 1.9.2016 posoudil soud podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru účinného do 1.12.2016.
14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
17. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil.
18. Druhou smlouvu o úvěru uzavřenou dne 3.12.2016 posoudil soud po právní stránce podle zákona číslo sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1.12.2016.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
29. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo či ve smlouvě o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
31. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky či úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí tří měsíců jsou uváděny žalovanou zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
32. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výpisu z účtu a z pracovní smlouvy (viz. Karty zákazníka), avšak soudu výpisy z účtu ani pracovní smlouvu nedoložila. Z karet klienta vyplývá, že náklady na bydlení žalované nejprve činily 4 000 Kč měsíčně, že žalovaná má bydlet v nájmu, existence nájmu měla být ověřena z nájemní smlouvy, avšak zároveň v měsíci prosinci žalovaná uvádí, že bydlení má zadarmo, ač stále bydlí v nájmu. Zároveň v měsíci září žalovaná uvedla, že pobírá výživné na nezaopatřené dítě ve výši 3 000 Kč, v měsíci prosinci již nikoliv. Z karet klienta nelze zjistit, na základě jakých skutečností osvědčila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalované na výživu, ošacení, cesty do zaměstnání jí a nezletilého dítěte postačuje částka 6 000 Kč měsíčně a následně již jen 3 000 Kč. Již tyto posuny údajů v krátkém čase měly právní předchůdkyni žalobkyně vést k prověřování údajů uváděných žalovanou. Nelze ani přehlédnout, že karty zákazníka byly sepsány týž den, jako byly uzavřeny shora uvedené smlouvy, údaje na obou dokumentech jsou vyplněny ručně a lze tak mít pochybnost o tom, kde k jejich vyplnění došlo a kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaná má u poskytovatele další nesplacené zápůjčky z karty klienta nevyplývá. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalované samy na úhradu nutných životních nákladů žalované a jejího dítěte nepostačují a bez příjmů od třetí osoby nebude schopna závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně hradit. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna zápůjčku řádně splácet. Rovněž úvěrující před poskytnutím každého z úvěrů ani základní prověření insolvenčního a exekučního rejstříku a registrů klientských informací (např, příjmení či NRKI), z nichž by bylo možné ověřit, zda žalovaná nemá další závazky, jež budou ovlivňovat její schopnost splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech půjček, a zejména pak před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím půjčky a úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti uložené poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona a smlouvy o půjčce ze dne 1.9.2016 je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ).
V případě druhé smlouvy ze dne 3.12.2016 je úvěrující povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
Za této situace dospěl soud k závěru, že i smlouva ze dne 3.12.2016 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
33. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 1. 9. 2016 v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná na tuto zápůjčku ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni uhradila celkem 25 554 Kč, tedy více, než k čemu byla povinna a ke dni postoupení pohledávky tak žádná pohledávka ze smlouvy číslo jež by mohla být za žalobkyni postoupena, neexistovala. Soud tak nárok žalobkyně zamítl výrokem II.
34. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla následně žalované dne 3. 12. 2019 v hotovosti částku 11 000 Kč. Žalovaná uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 8 420 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 2 580 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 407,35Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně z částky 2 580 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) soud žalobu zamítl (výrok III.).
35. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).