Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 65/2020
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka jako náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] jako náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši částka s příslušenstvím. Žalobkyně tento požadavek odůvodnila tím, že žalovaný využil dne datum přepravní služby právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) bez platné jízdenky, a to ve vlaku číslo mezi stanicemi obec – část obce a obec, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel ve výši částka, k čemuž byla doměřena částka částka jakožto přirážka. Pohledávka byla postupně postoupena až na žalobkyni.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.
Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) číslo ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalované, která musí být pro účely nařízení lokalizována na území některého z členských států příjmení. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.
Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne datum, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částka, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne datum na lince železniční dopravy vlakem číslo mezi stanicemi obec - část obce a obec. Žalovaný se na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem. Vlakový revizor proto žalovanému vyměřil jízdné dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši částka a přirážku ve výši částka. Žalovaný byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba DEVELOPMENT LIMITED a tato postoupila předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum i s příslušenstvím žalobkyni.
Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.
Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4 , 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku částka, s účinností od datum částku částka.
Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Soud dospěl k závěru, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tedy využíval plnění z přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku , avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ve výši částka a přirážky ve výši částka mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ode dne následujícího po kontrole.
Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši částka. Z této částky částka představuje zaplacený soudní poplatek, částka představuje náhradu odměny advokáta za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po částka podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (3 × 200 + 21 % DPH) a částka představuje paušální částku náhrady hotových výdajů za tři úkony právních služeb po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21 % DPH). Soud při určení výše náhrady nákladů právního zastoupení postupoval podle § 14b advokátního tarifu neboť řízení bylo zahájeno žalobou uplatňovanou žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. návrh na zahájení řízení ve věci vedené u zdejšího sudu pod sp. zn. 11 C 57/2019 , 7 C 86/2019 , 9 C 20/2019 , 9 C 65/2018 ).
Lhůty k plnění ve výroku I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odvolání přípustné, neboť hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení nepřevyšuje částka.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.