Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2394/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne l6. prosince l997 pod čj. ll C 111/92-l49, jímž bylo žalobě vyhověno tak, že žalovaný byl uznán povinným uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí dle zák. č. 87/l99l Sb., a to domu čp. 68l, se st. pl. parc. č. 862, parc. č. 3l9l/l a 3l9l/93, původně parc. č. 3l90/l, vše v kat. území Z., zapsané na LV č. l pro k.ú. a obec Z., v katastru nemovitostí ve Z. a to do l5 dní od právní moci rozsudku, podal včas odvolání žalovaný, který napadal nesprávné právní hodnocení věci soudem prvního stupně.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že odvolání vyhověl a návrh žalobce zamítl. Současně vyslovil, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud, i když neměl pochybnosti o politické persekuci právní předchůdkyně žalobce, resp. obou jeho rodičů po roku l948, důsledkem čehož bylo mimo jiné i jejich vystěhování ze sporných nemovitostí, na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě lze postupovat pouze podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., a tedy zkoumat, zda smlouva o převodu sporných nemovitostí na stát byla ze strany právní předchůdkyně žalobce uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Odvolací soud se - pokud jde o první podmínku - ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že ze strany Z. J. (právní předchůdkyně žalobce) byla kupní smlouva uzavřena v tísni, neboť její vůle k uzavření uvedené smlouvy byla utvářena pod vlivem pokročilého věku a za situace, kdy jí bylo bráněno v možnosti nemovitosti užívat a nakládat s nimi, to vše pak pod vlivem zkušeností z jednání státních orgánů v 50tých letech, kdy byla s manželem nuceně ze svého domu vystěhována bez možnosti obrany. Odvolací soud však dospěl k závěru, že druhá podmínka, kterou bylo uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek splněna nebyla, protože bylo v řízení prokázáno,že kupní cena, která byla Z. J. vyplacena, překračovala přibližně o 3.000,- Kč hodnotu nemovitostí, odpovídající cenovým předpisům platným v době uzavírání kupní smlouvy. Protože jiné skutečnosti svědčící o existenci nápadně nevýhodných podmínek nebyly zjištěny, nebyly splněny podmínky pro vydání věci podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.

Proti tomuto rozsudku podal dovolání žalobce, který se domáhal zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel spatřuje nápadně nevýhodné podmínky, za nichž byla uzavírána kupní smlouva v tom, že tehdejší politické zřízení považovalo rodinu J. za třídního nepřítele a proto ani v roce l977 nemohlo připustit, aby tato rodina mohla užívat svůj majetek. Zcela účelově byl využit projednávaný stavebně investiční záměr úkrytu Co - K. u ZŠ a dům J. byl začleněn do plánů této stavby jako byt školníka. Podle dovolatele, tato skutečnost, ač zjevně absurdní, postačila v této době k nátlaku na matku žalobce, takže pod pohrůžkou vyvlastnění, za pokračující poltické perzekuce, při vysokém věku, špatném zdravotním stavu a osobně prožitých útrap, byla prodávající přivedena k podpisu smlouvy, ač tato měla opravdovou vůli poslední majetek rodiny neprodat a zachovat jej pro děti. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v době uzavření smlouvy nebyl vůči matce žalobce veden žádný nátlak tehdejších státních orgánů a dohoda proto nemohla být uzavřena v důsledku postupu porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody, není tento závěr podložen provedeným dokazováním. Dovolatel uplatňuje, že odvolacím soudem byly nesprávně zhodnoceny důkazy a odvolací soud na tomto základě rozhodl za nesprávného právního posouzení věci.

Odpověď na podané dovolání nedošla.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( odst. l , odst. l ). Dovolání je přípustné podle odst. l písm. a/ a obsahuje dostatečná tvrzení ohledně dovolacího důvodu, a to že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Přesto po přezkoumání výsledků řízení dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.

Zákon č. 87/l99l Sb. směřuje ke zmírnění následků majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v době nesvobody, tj. v rozhodném období od 25. únoral948 do l. ledna l990. Ustanovení § 2 vymezuje pojmy, v čem spočívá zmírnění následků těchto majetkových a jiných křivd. Stanovené případy, jsou vymezeny taxativně; pod písm. a/ citovaného ustanovení se uvádí, "... je-li to v zákoně výslovně uvedeno, ...". O které případy jde, je potom uvedeno v ustanovení § 6, kde se - s přihlédnutím na předmětnou věc smlouvy o převodu nemovitosti - uvádí pod odstavcem l/ tohoto ustanovení, pod písm. g/" na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, ...". Jde tedy v souzené věci o případ, kde podmínky pro vydání věci jsou vymezeny jednak tím, že smlouva byla uzavřena v tísni, jednak dále tím, že se tak stalo na základě nápadně nevýhodných podmínek.

Také odvolací soud - shodně se soudem prvního stupně - dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v tísni; o tom ani nadále není žádná pochybnost. Jde však o to, zda byla splněna i druhá podmínka, tj. že smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Ža tato podmínka nebyla splněna z hlediska sjednané kupní ceny, nepochyboval ani soud prvního stupně, který však přesto žalobě vyhověl argumentem, že ke smlouvě došlo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§ 2 odst. l písm. c/ zák. č. 87/l99l Sb.).

S tímto posledním argumentem se však odvolací soud jako se skutečností, dovolující překonat nedostatek podmínky nápadně nevýhodných podmínek podle § 6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb. neztotožnil.

Nikdo nepochybuje to tom,že v době, kdy byla předmětná kupní smlouva uzavírána, stála prodávající strana pod tlakem politické perzekuce a byla vystavena postupu porušujícímu uznávaná lidská práva a svobody. Tato skutečnost, nejen obecně známá, ale v souzené věci dostatečně zjedná z výsledků provedeného dokazování byla odvolacím soudem plně zohledněna v závěru, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni.

Pokud jde o druhou podmínku podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák, č. 87/l99l Sb., zda totiž kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, bylo třeba zjišťovat a hodnotit skutečnosti především ekonomické povahy, zda totiž kupní cena byla přiměřená. Se zřetelem k cenové regulaci v době uzavření smlouvy není možné přiměřenost posuzovat z dnešních hledisek. V této otázce sice soud prvního stupně učinil správný závěr, že uvedená druhá podmínka podle ustanovení § 6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., splněna nebyla, nesprávně však dále postupoval, pokud považoval za možné nedostatek této podmínky překonat poukazem na jinak zjištěnou politickou persekuci právního předchůdce žalobce v době uzavření smlouvy.

Nebylo v moci zákona č. 87/l99l Sb., a ani dalších tzv. "restitučních" zákonů plně odstranit a napravit křivdy, k nimž došlo v době nesvobody. Proto si zejména citovaný zákon předsevzal jen zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd (viz § l odst. l cit. zák.). Pokud tento zákon v ustanovení § 6 odst. l stanoví okruh případů, kdy jsou - za splnění dalších předpokladů - splněny podmínky vydání věci, činí taxativním výpočtem. U případu uvedeného pod odst. l písm. g/ musí být splněny obě podmínky současně. Nedostatek splnění jedné z podmínek nelze nahradit poukazem na ustanovení § 2 odst. l písm. c/ zák. č. 87/l99l Sb.; ostatně celé toto ustanovení jen vymezuje pojmy, s nimiž zákon počítá.

Druhý z uplatněných důvodů dovolání, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolací soud nesdílí. Odvolací soud zjistil zejména zcela přesně (a to i s poukazem na zjištění, učiněná před soudem prvního stupně), za jakých materiálních podmínek byla uzavřena kupní smlouva. Správné je též zjištění, že se zřetelem k tehdejším cenovým předpisům, které regulovaly výšku kupní ceny, překročovala skutečná dohodnutá kupní cena tehdejší regulovanou cenu. Bylo plně v oprávnění odvolacího soudu při hodnocení důkazů dovodit, že se nejednalo o nápadně nevýhodné podmínky. Hodnocení důkazů nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, když bylo zjištěno, že obsah provedeného dokazování u soudů prvního a druhého stupně v podstatné části logické a přesvědčivé hodnocení výsledků dokazování připouští.

Na základě uvedených skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; proto podle odst. l podané dovolání zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za použití odst. , § l5l odst. l a § l42 odst. l Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. prosince 2000

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková