Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2116/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyně D. Č., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2000, sp. zn. (v právní věci žalobkyně D. Č., zast. advokátem, proti žalovaným 1) Bytovému podniku v P., 2) Městské části P., oběma zast. advokátkou, 3) J. H., 4) E. H., oběma zast. advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy a záznamu katastrálního úřadu, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o určení neplatnosti záznamu vlastnického práva, o nařízení předběžného opatření zákazem dispozic s nemovitostmi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. ) takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2000, č.j. -105 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. září 1999, č.j. -88. Soud první instance ve svém rozsudku zamítl návrh na určení neplatnosti kupní smlouvy a záznamu katastrálního úřadu, návrh na určení neplatnosti záznamu vlastnického práva a stejně tak návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí. Zamítnut byl i návrh na vydání předběžného opatření. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně. Zcela přisvědčil správnosti právního závěru o tom, že žalobkyni nesvědčí postavení oprávněné osoby ve smyslu Původní vlastnicí sporných nemovitostí byla M. H.-T. (sestra žalobkyně), ta však nesplňovala podmínku trvalého pobytu na území republiky. Původní vlastnice zemřela dne 13. 12. 1992, výzvy žalobkyně zaslané před tímto datem jsou tedy irelevantní. Pokud žalobkyně žádala o vydání nemovitostí po smrti své sestry, byly tyto další výzvy opožděné, protože výzvu bylo podle ustanovení § 5 odst. 2 cit. zákona nutno uplatnit do 30. 9. 1991, přičemž tato lhůta je lhůtou prekluzivní. Ústavní nález č. 164/1994 Sb. vypustil z ust. § 3 odst. 1 cit. zákona podmínku trvalého pobytu na území republiky a pro tyto občany otevřel novou lhůtu pro podání výzvy. V roce 1994 však již byla původní vlastnice M. H.-T. mrtvá a žalobkyně, která dne 26. 4. 1995 ve smyslu cit. nálezu požádala, není oprávněnou osobou, neboť režim tohoto nálezu nedopadá na osoby, které již před jeho účinností splňovaly podmínku trvalého pobytu, avšak z různých důvodů nárok včas neuplatnily.

Rozdílné stanovisko vůči závěrům obvodního soudu tak soud II. instance zaujal pouze v otázce nákladů řízení. Prvoinstanční soud nepřiznal s odkazem na věk žalobkyně a její sociální postavení (starobní důchodkyně) žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení ( ). Odvolací soud považoval tuto úvahu za nesprávnou, když upozornil na negativní finanční dopad takovéhoto rozhodnutí na majetkové poměry procesně úspěšných žalovaných, kteří soudní spor nevyvolali, a proti nimž žalobkyně uplatňovala několik let své nedůvodné požadavky. Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení a přiznal žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni. Obdobně rozhodl soud i ohledně nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém vyjadřuje své přesvědčení, že Nálezem Ústavního soudu č. 164/94 Sb. její restituční nárok založen byl. Dále uvádí, že vyskytnou-li se v restitučních sporech pochybnosti o způsobu výkladu některého ustanovení , mělo by se toto ustanovení vykládat ve prospěch osoby, která tento nárok uplatňuje.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací musel především řešit otázku přípustnosti dovolání, když tento opravný prostředek žalobkyně směřoval proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. V takovém případě je totiž dovolání obecně nepřípustné (arg. opaku ustanovením ).

Podle ustanovení je i proti výše zmíněnému rozsudku dovolání přípustné, pokud odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu ( ). Právo podání návrhu na připuštění dovolání má rovněž účastník, musí jej však učinit nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku. V případě, kdy odvolací soud takto podanému návrhu účastníka nevyhoví, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné, a že žalobkyně svého práva na podání návrhu na přípustnost dovolání nevyužila, nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle a odmítnout, když nebyl shledán žádný důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn ( , věta druhá v souvislosti s ustanovením ).

O nákladech řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle ustanovení a , protože dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným náklady řízení nevznikly ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. prosince 2000

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková