Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 83/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 28. října 1999 sp. zn. , Rakousko, byli J. F. a D. Š. uznáni vinnými trestným činem krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 rakouského trestního zákona, kterého se měli dopustit tím, že dne 4. října 1999 přijeli společně s dalším odsouzeným R. Š. do B., rozbitím postranního okénka vnikli do osobních vozidel zn. Ford Scorpio s úřední poznávací značkou MD-273 T a zn. Mitsubishi Galant s úřední poznávací značkou MD-57 SD a s úmyslem protiprávně se obohatit odcizili poškozenému A. L. mobilní telefon zn. Nokia 6110 a poškozenému T. K. mobilní telefon zn. Nokia 6150. Dne 11. října 1999 ve Vídni se rozbitím okna vloupali do osobních vozů zn. BMW 730 s úřední poznávací značkou W-591306 a zn. vW Passat s úřední poznávací značkou W-46332 F a s úmyslem protiprávně se obohatit odcizili poškozené K. S. mobilní telefon zn. Nokia 5110 a poškozenému E. S. mobilní telefon zn. Ericsson GF 768. Dále, že se D. Š. spolu s dalším pachatelem R. Š. vloupali rozbitím okna do vozu značky Mercedes Vito s úřední poznávací značkou W-69690 F a se záměrem obohatit se odcizili poškozené U. P. mobilní telefon zn. Nokia 6150. Za tuto trestnou činnosti byli odsouzeni k trestu odnětí svobody, a to J. F. na jeden rok a D. Š. na patnáct měsíců.

Dne 27. listopadu 2000 pod sp. zn. 2787/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů pouze u D. Š.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z šetření o státním občanství Okresním úřadem v Olomouci, referátem vnitřních věcí, ze dne 8. června 2000 vyplývá, že obviněný D. Š., je stále přihlášen k trvalému pobytu v Ch. a není uveden v evidenci vedené tamním úřadem o osobách, které do roku 1993 pozbyly státní občanství České republiky, resp. byly propuštěny ze státního svazku ČR na vlastní žádost podle , ve znění pozdějších předpisů. Podle údajů, které tedy okresní úřad má, nemůže vydat osvědčení o státním občanství D. Š., neboť podle občan České republiky pozbývá státní občanství ČR nabytím občanství jiného státu. Aby mohlo být vydáno osvědčení o státním občanství ČR, potřeboval by okresní úřad čestné prohlášení D. Š., které ovšem nemá. I přesto okresní úřad sdělil, že pokud D. Š. nenabyl po 1. lednu 1993 občanství jiného státu, je státním občanem České republiky.

Z šetření o státním občanství Okresním úřadem v Olomouci, referátem vnitřních věcí, ze dne 14. března 2000 vyplývá, že obviněný J. F., je stále přihlášen k trvalému pobytu v L., a není uveden v evidenci vedené tamním úřadem o osobách, které do roku 1993 pozbyly státní občanství České republiky, resp. byly propuštěny ze státního svazku ČR na vlastní žádost podle , ve znění pozdějších předpisů. Podle údajů, které tedy okresní úřad má, nemůže vydat osvědčení o státním občanství J. F., neboť podle občan České republiky pozbývá státní občanství ČR nabytím občanství jiného státu. Aby mohlo být vydáno osvědčení o státním občanství ČR, potřeboval by okresní úřad čestné prohlášení J. F., které však nemá. I přesto okresní úřad sdělil, že pokud J. F., nenabyl po 1. lednu 1993 občanství jiného státu, je státním občanem České republiky.

Z podaného návrhu vyplývá, že odsouzení obviněných J. F. a D. Š. se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 247 tr. zák. - krádež). Jde o občany České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány, pokud jde o D. Š., i podmínky materiální povahy. Podle zjištění cizozemského rozsudku se obvinění dopustili trestného činu krádeže vloupáním a v součinnosti s další osobou. Rovněž došlo ke způsobení ne zanedbatelné škody.

Z opisu Rejstříku trestů Praha bylo zjištěno, že D. Š. byl v minulosti odsouzen celkem ve čtyřech případech za podobnou trestnou činnost a byly mu uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání od šesti týdnů do dvou roků. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou u tohoto odsouzeného splněny.

Jiná je však situace ve věci odsouzeného J. F. U tohoto odsouzeného uložený trest nepřesahoval jeden rok odnětí svobody, z opisu Rejstříku trestů vyplývá, že nebyl v minulosti v České republice soudně trestán. Za těchto okolností nelze dovodit splnění materiální podmínky pro postup podle § 4 odst. 2 zákona.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl jen ve věci D. Š. Návrh na zápis údajů o stejném odsouzení občana České republiky J. F. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2000

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch